Publikace pojednává o počátcích právnických profesí a okruhu osob, které se podílely na formování právnického stavu ve starověkém Římě.

Úvodem
I. POJETÍ PRÁVNICKÉ PROFESE VE STAROVĚKÉM ŘÍMĚ
I.1 Obecná charakteristika činnosti římských právníků
II. POČÁTKY PRÁVNICKÉHO STAVU A PRÁVNÍ VĚDY
II.1 První římští právníci a období pontifikálního monopolu
II.1.1 Agere, cavere, responderé pontifiků
II.2 Vývoj právnického stavu od konce pontifikálního monopolu - senátoři a jezdci
III. NĚKTERÁ SPECIFIKA POSTAVENÍ A ČINNOSTI ŘÍMSKÝCH PRÁVNÍKŮ
III.1 Řecký vliv
III.2 Výuka práva na římských učilištích a školách
III.3 Vliv řečnictví na postavení a roli římských právníků v soudním řízení
III.4 Právníci v úřadech římské republiky a císařských kanceláří
III.5 Tradice a zákon v odměňování římských právníků a advokátů
IV. PRÁVNÍCI V PRAMENECH ŘÍMSKÉHO PRÁVA
IV.l Označení římských právníků
IV.2 Agere - soudní obhájci a další právní zástupci
IV.2.1 Advocatus
IV.2.2 Orator a rhetor
IV.2.3 Další formy právního zastoupení u soudu
IV.3 Cavere
IV.4 Responderé a činnost jurisprudence
IV.4.1 Responsum jako pramen práva
IV.4.2 Ius publice respondere a ius respondendi
IV.4.3 Okolnosti udílení ius respondendi
IV.4.4 Doba udílení ius respondendi
IV.4.5 Problematika právní závaznosti respons
Závěrem
Seznam použitých citací
Bibliografie

Není to ještě tak dávno, co každý právní romanista musil prokazovat svoji erudici obtížnými rozbory justiniánských textů a vyhledáváním změn, které vjejich obsahu nastaly od doby klasické římské jurisprudence. Dnešní právní romanistika sleduje i jiné badatelské obzory. Její zájem se tak často soustřeďuje na právní život starého Říma, na jeho institucionální rámec, který určoval podmínky pro aplikaci práva. Posuzovaná práce zapadá do tohoto kontextu a je třeba říci, že to činí dobře.
Pozornost věnuje otázkám, které nejsou právě okrajové. Obecné přesvědčení o vysoké úrovni římského práva je často spojováno s mylnou představou dokonalého zákonodárství, které bylo domněle vlastní antickému Římu. Rozhodující síla, která určovala podobu klasického římského práva vycházela, jak známo, naopak odjinud. Jejími nositeli byli římští právníci. Proto každá práce, která se věnuje římskému právnickému stavu, má svoji cenu již sama o sobě, svým tématickým zaměřením. Činí-li to způsobem, který je dostatečně opřen o prameny, který s nimi dovede zacházet a který je umí interpretovat, lze ji přivítat tím spíše. Myslím, že o posuzované práce to platí bez výhrady. Její předností je i způsob podání. Je psána svěžím, dobře čitelným stylem. S úspěchem se po mém soudu vyrovnala i s jistým nebezpečím, které doprovází často práce a studie z právní romanistiky. Omezený rozsah římskoprávních pramenů vede k tomu, že téměř žádná práce z této oblasti se nemůže vyhnout opakovaní obecně známých, až učebnicových poznatků. Posuzovaná práce to činí samozřejmě také, ale počíná si tak, že její podání je zajímavé a v podrobnostech i nové.
Hlavní její přínos pak spatřuji v tom, co naznačuje již její název. Advokacie je v dnešním světě prestižní právní profesí, právnický stav si nedovedeme bez ní asi ani představit. Právní život starého Říma však obě tyto skutečnosti spojoval poněkud jiným způsobem, renomovaný právník a advokát nemusili být v konkrétní kauze totožnými osobami. Zajímavé pro dnešního čtenáře, nejen pro odborníka- specialitu, je i to, co práce přináší o klientském vztahu mezi advokáty starého Říma a jejich, jak bychom asi řekli dnes, mandanty.

Z recenzního posudku: Prof. JUDr. Valentin Urfus