Hungaristka a překladatelka Simona Kolmanová přibližuje českému čtenáři na základě překladů tři významné osobnosti maďarské literatury 19. století – Mihálye Vörösmartyho, Jánose Aranye a Sándora Petöfiho. Ačkoli byla z maďarské poezie daného období přeložena do češtiny tvorba pouze těchto autorů, lze říci, že tito básníci představují dostatečně reprezentativní výběr. Zároveň však pokrývají značně široké spektrum tvorby, na němž lze ukázat nejen vývoj a rysy maďarské literatury, ale také přiblížit obecnější problematiku překladatelské praxe a otázky spojené s českými překlady z maďarštiny. Studie Simony Kolmanové tak navzájem kombinuje přístup literárně historický s přístupem teoreticko překladatelským ve snaze uvést českého čtenáře do blízkosti "původního" světa maďarských literárních děl a přispět k jejich lepšímu pochopení.
Úvod
I. Mihály Vörösmarty
I.1 Životopis
I.2 Charakteristika tvorby
I.3 České překlady
I.3.1 Čongor a Víla
I.3.2 Až se nachýlí noc
I.3.2.1 Výzva (Szózat) - další překlady a adaptace
I.4 Shrnutí
II. János Arany
II.1 Životopis
II.2 Charakteristika tvorby
II.3 České překlady
II.3.1 Budova smrt
II.3.2 Zvon v pustě
II.4 Shrnutí
III. Sándor Petöfi
III.1 Životopis
III.2 Charakteristika tvorby
III.3 České překlady
III.3.1 Charakteristika úprav a změn, hlavní tendence
III.3.2 Básně Aleksandra Petöfiho (1871)
III.3.3 Nové překlady básní A. Petöfiho (1907)
III.3.4 Nové překlady básní A. Petöfiho. Básně výpravné (1912)
III.3.5 Mé písně (1950)
III.3.6 Básně (1953)
III.3.7 Blesky rozhněvané i křídla motýlí (1973)
III.3.8 Plagiáty a adaptace
III.4 Shrnutí
III.5 Přehled překladů - tabulka
Závěr
Přílohy
Summary
Rezüme
Přehled maďarské výslovnosti
Prameny a literatura
Kniha Simony Kolmanové zachycuje v kontextu českých překladů tři nejvýznamnější postavy maďarské poezie 19. století - Mihálye Vörösmartyho, Jánoše Aranye a Sandora Petöfiho. Tuto pozornost si jmenovaní autoři zcela jistě zaslouží pro svůj mimořádný význam nejen v maďarské literatuře, ale i ve virtuálním literárním dědictví středoevropského prostoru. Dokladem toho je též skutečnost, že každý z autorů jev českém kontextu zastoupen dvěma nebo více sbírkami a v životní dráze každého z nich můžeme spatřit paralelní rysy s dráhou významných českých autorů: Vörösmarty - Mácha, Arany - Erben a Petöfi - generace Nerudova.
Kapitoly, pojednávající o jednotlivých autorech, mají shodnou strukturu. Nejprve je nastíněn krátký životopis autora, dále následuje věcná a obsažná charakteristika tvorby, která vypovídá o podrobné znalosti maďarské odborné literatury. Po tomto literárněhistorickém celku se autorka věnuje podrobnému a zasvěcenému rozboru překladů, jenž svědčí o dobrých znalostech moderních translatologických přístupů. V tomto směruje práce zcela založena na individuálním výzkumu, který můžeme v oblasti české hungaristiky považovat za průkopnický. Z konfrontace jednotlivých textů originálu a překladu je rovněž zřejmá kvalitní znalost výchozího (maďarského) jazyka. Kapitolu uzavírá krátké shrnutí, reflektující problematiku daných překladů, případně recepce a komparatistiky.
U jednotlivých rozborů uvádí autorka paralelně text překladu i originálu, a pokud to považuje za nutné, prezentuje i doslovný (věrný) překlad celé básně nebo jen některých částí. Doslovnost samozřejmě nelze vzhledem k rozdílné struktuře výchozího a cílového jazyka a odlišnému sémantickému uspořádání kulturní tradice uplatnit všude a dokonale, to však ani není autorčiným cílem. Pomocí tohoto přístupu se snaží v sémantické rovině ukázat především chybné a nepřesné pochopení originálu. Je až překvapující, s jakou frekvencí se tyto chyby v překladech vyskytují. O jejich závažnosti svědčí to, že často způsobují nesrozumitelnost samotného textu a jeho významu vůbec (jak sama autorka píše: "jsou často nejen nepřesné, ale též nejasné a významově zavádějící, neřku-li úpravné či doplněné"). Odlišnosti a chyby jsou v textech básní zvýrazněny podtržením. Za těmito texty následuje podrobný rozbor a komentáře těchto sporných překladatelských řešení.
Kniha Simony Kolmanové je vystavěna na promyšlené a logické koncepci, prozrazující obsáhlé znalosti dané tematiky. Jedná se o průkopnickou práci, která je důležitým obohacením pro českou hungaristiku. Publikace může plnit významnou úlohu při výuce i při prezentaci maďarské literatury v českém prostředí. Rovněž může přinést nové podněty pro další bádání české translatologie.
Z recenzního posudku: DrSc. Tamás Вerkes
Práci české hungaristky, zpracovávající překlady tří stěžejních maďarských básníků, můžeme považovat za mimořádný počin. Autorka hledá odpověď na otázky, jakým způsobem se utvářela recepce těchto básníků v českém prostředí, dále nakolik tyto české přeldady odpovídají maďarskému originálu a jaký je jejich význam v kontextu české kultury.
Autorka představuje na začátku každého celku daného autora krátkým životopisem a přehledem tvorby, následně se věnuje podrobným rozborům jednotlivých překladů. Zjednodušeně můžeme říci, že i pro maďarskou literaturu 19. století bylo příznačné to, o čem píše s souvislosti s literaturou českého obrození Vladimír Macura ve své významné publikaci Znamení zrodu. I pro maďarské básníky byla výchozím bodem romantika a problematika transformace v moderní národ. Česká recepce Vörösmartyho Výzvy (Szózat) je ukázkovým příkladem a důkazem toho, že klasické národní symboly byly tak říkajíc "půjčovatelné".
Simona Kolmanová si v návaznosti na charakter materiálu u jednotlivých autorů adekvátně zvolila různé metodologické postupy. Zvlášť je to patrné u Sandora Petöfiho, který byl hojně překládán již ve druhé polovině 19. století a i v očích svých evropských současníků byl považován za básníka světového významu.
Rozbor bohatého překladového materiálu je proveden zasvěceným, místy kritickým přístupem a vypovídá o bohatých věcných znalostech autorky. Zvláště je to zřejmé v případě kapitoly Petöfiho překladů, která je oproti dalším dvěma z pochopitelných důvodů obsáhlejší, a poskytuje tak možnost zasvěceným způsobem ukázat a porovnat překlady z
různých období (od roku 1871 do roku 1973), upozornit na nepřesnosti a různá překlatelská řešení. Za velmi užitečný materiál považuji i tabulku jednotlivých překladů Petöfiho a vybrané obrazové přílohy, jakož i ukázky některých překladů.
Z recenzního posudku: Dr. hab. Kiss Gy. Csaba
