Kniha Prehistorie rodu Homo se pokouší odpovědět na nadčasovou otázku spjatou s existencí lidského rodu: „kdo jsme, odkud jsme a kam jdeme”. Hlavními hrdiny této encyklopedicky koncipované vědecké monografie jsou předci člověka a fenomén kultury. Prostřednictvím kultury se příslušníci lidského rodu dokázali nejen vyčlenit ze světa přírody, ale také vytvořit „druhou lidskou přírodu”, jež ovlivňuje osudy všech živých bytostí na naší planetě. Kniha je určená širokému okruhu čtenářů, kteří se snaží zorientovat ve stále spletitějších výkladech antropogeneze. Evoluce člověka je v současné době studována z perspektivy mnoha přírodních i společenských věd. Proto autor své čtenáře nejdříve systematicky seznamuje se současnými poznatky z oblasti paleoantropologie, genetiky a primatologie. Teprve poté předkládá svou vlastní interpretaci evolučního příběhu rodu Homo a formuluje své názory na vznik lidské kultury a umělecké kreativity.

Velkou předností Soukupovy knihy jsou rovněž početné barevné obrázky, vzhledové rekonstrukce dávných pralidí, fotografie žijících zvířat i fosilních nálezů, také náčrty dávných artefaktů a portrétní kresby významných badatelů. Obrazový doprovod spoludotváří informační dopad celé knihy, výkladu zjednává potřebnou názornost.
Jan Jaroš (Kultura21.cz, 24. 7. 2015)

---

„Přizval jsem ke spolupráci Petra Modlitbu, který mezinárodně uznávané Burianovo dílo dále rozvíjí a tvořivě doplňuje. Své rekonstrukce pravěkých lidí konzultuje s francouzským primatologem Vilémem Bischofem a českým paleoantropologem Václavem Vančatou.
Na výtvarné podobě mé knihy má podíl také nejvýznamnější současný tvůrce rekonstrukcí pravěkého světa, britský malíř John Sibbick. Vážím si toho, že se tak v dialogu setkala anglosaská a česká tradice výtvarného umění označovaného jako paleoart.“
z rozhovoru Václava Soukupa s Petrem Kováčem pro Právo (11. 1. 2016)

---

Autor zajímavě rekapituluje rovněž vývoj teorií o povaze a původu toho, co dnes můžeme vnímat jako nejstarší umělecké artefakty. Skepticky se vyjadřuje o starší teorii, podle níž vznikaly jen „pro radost a pobavení“. Referuje o strukturalistických koncepcích, hledajících ve zvířatech znázorněných na jeskynních malbách symboly jednotlivých klanů a jejich složitých vzájemných vztahů, případně o snahách dešifrovat v pravěkých geometrických znacích „schematická zobrazení samčích a samičích pohlavních orgánů“.
Jan Lukavec (iLiteratura.cz)