Monografie Alternativní medicína v České republice popisuje sociologické souvislosti fenoménu alternativní medicíny a blíže se věnuje homeopatii, čínské medicíně a léčitelství v českém prostředí. Studie si klade otázky po motivaci pacientů, kteří se i v současné době technologických zázraků zajímají o způsoby léčení, které se opírají o starodávnou tradici nebo vycházejí ze zcela odlišných principů, ale také lékařů, kteří se v homeopatii nebo čínské medicíně stále vzdělávají. V západní civilizaci je přístup k vysoce odborné a na vědeckých poznatcích postavené zdravotní péči součástí moderního životního stylu a oporou sociálního státu. Monopolizaci vědecké biomedicíny jako jediné správné medicíny až dosud vnímáme jako samozřejmou. Etické, ekonomické i ekologické důvody jsou dnes naléhavé natolik, abychom si kladli otázky a otevřeli se novým možnostem, kriticky je nahlíželi a případně využili v konceptu spravedlivé, vstřícné, na pacienta orientované a trvale udržitelné medicíny.
Studie se ve svých závěrech opírá o bohatá výzkumná data.

Úvodem: člověk, zdraví, léčba

1. "Alternativní" v sociologickém světle a kontextu medicíny a zdravotní péče
2. Co je nekonvenční (komplementární a alternativní) medicína a čím se vyznačuje
3. Poválečná historie komplementární a alternativní medicíny u nás
4. Historie a současné postavení homeopatie u nás
5. Historie a současné postavení akupunktury a tradiční čínské medicíny u nás
6. Historie a současné postavení lidového léčitelství
7. Nové směry komplementární a alternativní medicíny u nás
8. Proč se lidé obracejí ke komplementární a alternativní medicíně? Postoje a zkušenosti české populace
9. Proč se lékaři obracejí ke komplementární a alternativní medicíně? Postoje a zkušenosti českých lékařů
10. Od homogenity k různorodosti

Slovo na závěr
Bibliografie
Summary

Eva Křížová se ujala nesnadného úkolu: zmapovat alternativní či komplementární nabídku pomoci nemocným v ČR. Tématu se věnuje již dlouho svými výzkumnými projekty. Stala se tak jednou z nejinformovanějších v této spletité problematice, které se málokdo z akademické obce chtěl věnovat. Při pohledu z pozic sociologie se může snadněji vyhnout nástrahám a konfliktům, které číhají v podobě hodnotících soudů. Křížová se distancuje od možnosti posoudit účinnost té které metody. Věcně a nezaujatě popisuje fenomén poskytování a spotřeby komplementárních léčebných postupů, jejich hlavní východiska, historii a situaci v aktuální současnosti. V úvodních kapitolách vystihuje odlišnosti alternativních a komplementárních postupů od hlavního proudu medicíny. Vyjasňuje základní pojmy, alternativní, komplementární, nekonvenční, a ukazuje, jaké posuny v našem vnímání taková označení vyvolávají. Nezávislou pozici při popisu celého pole koexistujících léčebných metod usnadňuje autorce znalost situace v jiných částech světa. Pro nesourodou směsici alternativních léčebných metod nachází to, co je jim společné: přesvědčení, že člověk ve zdraví a nemoci je komplexní bio-psycho-sociálně-duchovní bytost, a že nemoc je součástí jeho příběhu. Hledání nové rovnováhy je úkolem, kterého se různé systémy zhostí různým způsobem, vždy však jde o významné osobní setkání pacienta a léčitele- nebo lékaře, používajícího něco z komplementárních postupů. Při srovnání s hlavním proudem školské medicíny je zřejmé, že právě v tomto bodě se liší. Jako by se právě tato hypotéza, kterou medicína odhodila jako pro vědecká bádání nepoužitelnou, stala úhelným kamenem celého spektra alternativy včetně léčitelství. Autorka se s pozoruhodným citem pohybuje na hranici té části psychosomatické medicíny vycházející z psychoterapeutických teorií, které staví na velmi podobném předpokladu o nemoci, jako celá alternativa. Přitom pozici psychoterapeutické psychosomatiky nepopisuje, a projevuje tak respekt ke zvláštní pozici této stále ještě "vnitřní medicínské alternativy", kterou mnozí lékaři vnímají jako bližší léčitelství, než vědecké medicíně. Tam, kde se komplementární metody překrývají s všeobecně přijímanými postupy, jako například v balneologii, nebo i v psychoterapii (arteterapie, taneční terapie), autorka dobře vyznačuje hranici přijatelnosti.
Pro lékaře tak kniha představuje průvodce po současné komplementární medicíně a může tak poněkud smířit nesmiřitelné postoje z obou stran, když píše: "High touch, low tech" charakterizuje komplementární a alternativní medicínu, zatímco u medicíny vědecké by tomu bylo přesně naopak ("high tech, low touch"). Důsledkem tohoto požadavku jsou nízké nároky na technologickou vybavenost alternativní medicíny, které jsou však vyvažovány vysokými časovými nároky a vysokou osobní angažovaností, jakousi archetypální připraveností sdílet s nemocným jeho potíže a být mu nablízku." Pro lékaře, kteří se pokouší už léta etablovat nikoli alternativní ale řádné místo pro psychoterapeuticky zdůvodněnou psychosomatickou medicínu nabízí vysvětlení jejich obtíží, když uvádí: "Vědecká medicína je respektována jako hlavní proud, komplementární a alternativní medicína zůstává na heretické pozici. Tím je jako každá menšina sociálně a kulturně velmi znevýhodněná vůči dominantní většině, neboť se pouze omezenými prostředky musí obhajovat a bránit vůči systému, který disponuje větším ekonomickým, sociálním i kulturním kapitálem a legitimitou. Opět zde pozorujeme dva zásadní a obtížně smiřitelné názory. Jeden říká, že medicína je pouze jedna a to vědecká, opírající se o pravdivé, spolehlivé poznání a vědecký důkaz. Z takto monopolistického pohledu představuje alternativní medicína nepřijatelnou alternativu k medicíně, protože jejím potenciálem je pouze magické a psychické působení, v horším případě kupčení s lidskou bolestí, strachem a nadějí."
Kniha je originálním pohledem do naší každodenní reality, která je pro většinovou medicínskou obec nepřijatelná. A v tom je její přínos.

Z recenzního posudku: MUDr. Vladislav Chvála