Kolektivní monografie Las relaciones entre Europa Latina y América Latina 1945–1989 přináší studie patnácti českých a zahraničních autorů, kteří se zabývají vztahy střední Evropy a Latinské Ameriky v období studené války. Celý text je svědectvím proměny v důrazu studia studené války v posledních letech. Tradičním objektem zájmu tohoto období byly vztahy mezi USA a SSSR; dnes se zájem přesouvá na problematiku vzájemných vztahů států či celých regionů z táborů obou supermocností, v daném případě evropských vazalů Sovětského svazu a Latinské Ameriky. Z pochopitelných důvodů je věnována velká pozornost vztahům střední Evropy a Kuby, která se stala po roce 1959 sovětským předmostím na západní hemisféře.

Doyen české historiografie Latinské Ameriky Josef Opatrný inicioval a editoval v prvé dekádě našeho století soubor publikací, mapujících středoevropskou emigraci do této části amerického dvojkontinentu. Na to nyní navázal se skupinou svých žáků novou prací průkopnického charakteru. Především na základě soustavného průzkumu rozsáhlého spektra klíčových českých (alespoň do jisté míry již zpřístupněných) archivů, resp. archivních fondů, ale také s oporou v memoárové a bohaté odborné literatuře zmapoval vytváření sítě diplomatických vztahů Československa se státy Jižní a Střední Ameriky od doby meziválečné, zejména a systematicky však v poválečném období. Prvá část knihy ve třech kapitolách líčí vývoj československé politiky vůči této oblasti v letech 1945-1989. Druhá a třetí část pak informuje o vztazích k jednotlivým latinskoamerickým zemím: nejprve k základní čtveřici Argentiny, Brazílie, Kuby a Mexika, poté i k dalším osmi, v průběhu poválečné doby do sítě vztahů pojatým zemím. Čtvrtá část patří souborným pohledům na Střední Ameriku a na karibskou oblast.
Trvalý a silný zájem Československa o země Latinské Ameriky byl tradičně motivován především hospodářsky. Již krátce před únorem 1948 se však začaly prosazovat politické aspekty, které Československo prezentovaly jako "pobočku" Sovětského svazu. Důsledkem byla řada přerušení diplomatických styků. Koncem padesátých let se v Praze opět prosadila ekonomická nutnost zájmu o tuto významnou oblast, od Castrova převzetí moci na Kubě politicky podporovaná teorií o rychlém šíření revoluce v celé oblasti. Vitální zájem o export investičních celků do zemí této části světa (bez ohledu na politický odstín jejich vlády - viz poslední přijatá koncepce vztahů ČSSR a Latinské Ameriky z roku 1988) byl dlouhodobě kompenzován ekonomicky ztrátovou "rozvojovou pomocí" Kubě a Nikaragui.
Důkladná kniha, určená mezinárodní odborné veřejnosti, má význam jak pro mezinárodní badatelskou komunitu, tak pro zacílení (nutnost zvýšeného badatelského zájmu o hospodářský aspekt problematiky) příštích výzkumů na domácí půdě.

Jiří Pešek, Český časopis historický 02/2017, str. 617