Současná nestabilita arabského světa se projevuje různě: revolucemi, politickým islámem, terorismem, migrací a hroucením celých států.

Kniha vysvětluje kořeny nestability s pomocí teoreticky původní a empiricky podložené historicko-sociologické srovnávací analýzy. Ta vychází z teze o vysoce nerovnoměrném tempu změn v jednotlivých dimenzích modernizace. Jedná se tak o důsledek rychlých socio-demografických změn, jako je populační růst, urbanizace, expanze médií a vzdělanosti, pomalejšího vývoje hospodářství, neznatelné či regresivní politické změny projevující se erozí schopnosti států vládnout či absencí demokratizace.

Výsledkem je kumulace společenského napětí, jež se manifestuje trojím deficitem: prosperity, demokracie a bezpečí.