Uvedená kniha se věnuje stylu významného českého historika Jaroslava Golla (1846–1929). Metodologickým východiskem práce je pojetí analýzy stylu jako jedné z možných cest k porozumění Gollovu historickému myšlení. Gollův styl, chápaný jako vnější projekce či odraz hlubinných obsahů historického myšlení dějepisce, vede autora k detailním úvahám nad skutečnou povahou Gollova myšlení o dějinách a dějepisectví, která se mnohdy ocitá v evidentní kolizi se stereotypní představou o Gollově rigidním historiografickém „pozitivismu“.

Seznam zkratek
Předmluva

1. Uvedení do problematiky
1.1 Obraz „pozitivisty“ Jaroslava Golla v českém histori(ografi)ckém vědomí
1.2 Gollův styl jako badatelské téma
1.3 Metodologická perspektiva

2. Gollův styl jako obecný charakter tvorby
2.1 Dějepisectví mezi poezií a vědou
2.2 Přístup k historickým tématům
2.2.1 Náboženské a politické dějiny 17.-18. století (1870-1876)
2.2.2 Náboženské dějiny pozdního středověku (1877-1885)
2.2.3 Raný středověk a reflexe historické vědy (1885-1891)
2.2.4 Vrcholný středověk (1894-1897)
2.2.5 „Zeitgeschichte“ a časové úvahy (1898-1910)
2.2.6 Válka o dědictví rakouské (1911-1915)
2.3 Závěry
2.3.1 Motivační zdroje Gollova badatelského zájmu

3. Typologie symptomatických rysů Gollova dějepisného stylu
3.1 Přirovnání
3.1.1 Metafory
3.1.2 Smělé časové oblouky
3.2 Úvahové glosy
3.2.1 Obecné soudy
3.2.2 Propedeutická napomenutí
3.2.3 Hypotézy
3.3 Prostředky citového zabarvení textu
3.3.1 Hodnotící soudy
3.4 Interpunkce
3.5 Závěry
3.5.1 Jednota symptomatických rysů Gollova dějepisného stylu

Závěr

Bibliografie