Facebooková (ne)závislost

S příchodem internetu se proměnila povaha sociálních vazeb a interakcí. Objevily se nové způsoby, jak utvářet sociální kontakty, prostory, kde je možné spolu komunikovat, ale i nástroje, prostřednictvím kterých tyto interakce mohou probíhat. Mezi nástroje, které přinášejí nové způsoby komunikace, patří i internetové sociální sítě. Autorka se zaměřila na nejpopulárnější z nich – na sociální síť Facebook.
V polovině roku 2016 měl Facebook celosvětově 1,7 miliardy uživatelů, tento počet ale neustále narůstá. Nabízí se proto otázka, co je na Facebooku tak zajímavého a přitažlivého, proč se na něj lidé znovu a znovu přihlašují, proč ho většinou už neopouštějí a proč by ho vlastně měli (anebo mohli) opouštět.
Autorka hledá odpovědi na tyto otázky na základě teoretických přístupů a kvalitativních rozhovorů vedených s mladými uživateli sociální sítě v českém prostředí. Vychází z Goffmanovy dramaturgické metafory, zkoumá prostředí Facebooku jako interakční region a zjišťuje, čím je tato sociální síť specifická.

Úvod

1. Facebook jako současný sociální fenomén
1.1 Digitální propast (digital divide)
1.2 Online vs. offline svět - ve kterém žijeme?
1.3 Kvalitativní studie uživatelů Facebooku

2. Identita a soukromí
2.1 Jak uchopit sebeprezentaci identity
2.2 Vliv facebookového prostředí na sebeprezentaci a soukromí
2.3 Vztah sebeprezentace na Facebooku a sebeprezentace tváří v tvář
2.4 Důvody sebeprezentace a otevírání soukromí
2.5 Výzkum uživatelů Facebooku - sebeprezentace identity
2.5.1 Možnosti facebookového prostředí
2.5.2 Pozitivní zpětná vazba
2.5.3 Potřeba uvěřitelnosti
2.5.4 Nutnost se sebeprezentovat
2.5.5 Sebeprezentace před výzkumníky
2.5.6 Co můžeme zjistit z analýzy sebeprezentace o závislosti

3. Interakce
3.1 Goffmanova dramaturgická metafora a její rozšíření Joshuou Meyrowitzem
3.2 Divadelní metafora ve věku internetu, její reflexe v literatuře
3.3 Aktivita na Facebooku
3.3.1 Psychologizující teorie facebookové závislosti
3.3.2 Zůstávání na Facebooku, sociální vazby, spojení a sociální kapitál

3.4 Výzkum uživatelů Facebooku - Facebook jako dramaturgické představení
3.4.1 Interakční regiony na Facebooku
Publika
Sociální kapitál
Motivace, střední zóna a vysvětlení facebookové závislosti
3.4.2 Co můžeme z analýzy interakcí zjistit o facebookové závislosti

4. Uživatelství jako vývoj, kariéra
4.1 Sociální závislost jako kariéra
4.2 Kariéra uživatelství technologií, internetu, sociálních sítí a Facebooku
4.3 Užitek z užívání jako procesu
4.4 Typologie uživatelů
4.5 Výzkum uživatelů Facebooku - Facebook jako naučené jednání, kariéra
4.5.1 Kariéra facebookového uživatelství Sociální závislost a sociální učení
4.5.2 Kritická masa uživatelů Facebooku
4.5.3 Facebook jako součást každodennosti
4.5.4 Význam typologií a facebookové kariéry
4.5.5 Co o závislosti říká kariéra uživatelství

5. Opouštění a znovunavracení se k Facebooku
5.1 Data, jež zachycují opustivší a navracející se
5.2 Teoretické práce jako základ pro pochopení opouštění technologií
5.3 Opuštění Facebooku jako sebeprezentace identity
5.4 Výzkum opustivších a znovunavracejících se
5.4.1 Potřeba uvěřitelnosti
5.4.2 Nejistota ve střední zóně
5.4.3 Mohli si ale být ve střední zóně jisti, a přes to odešli
5.4.4 Jak k pochopení závislosti pomáhají příběhy opustivších a znovunavracejících se

Je oblíbenost Facebooku trvalá?
Bibliografie
Summary

Facebook zkoumaný z velmi úzké perspektivy. Nemálo reálií se od doby napsání již také změnilo. Avšak tato sociální síť je tak významný a vlivný fenomén, že jakákoli, byť dílčí snaha o hlubší postižení a popis všeho, co se na ní odehrává, má svoji cenu.
Facebook jako zvláštní zóna pro lidské chování a sebeprezentaci
Jak se lidé chovají v prostředí Facebooku? Jak tam prezentují sami sebe? Co je na něm tak zajímavého a přitažlivého, že se na něj stále znovu přihlašují? A z jakých důvodů jej někteří opouštějí? Jaké jsou typologie uživatelů Facebooku a základní etapy při seznamování se a pobytu v tomto specifickém prostředí? A co mělo signalizovat, když uživatelka na Facebooku označila jinou, sobě nepříbuznou osobu za svoji sestru? I na tyto otázky odpovídá socioložka Marie Pospíšilová ve své knize Facebooková (ne)závislost. Identita, interakce a uživatelská kariéra na Facebooku.
Na webových stránkách Sociologického ústavu AV ČR se o autorce dočteme, že se zaměřuje především na kvalitativní výzkum, a to zejména na otázky týkající se podnikání, elektronické komunikace, virtuálního prostředí internetu a genderové problematiky. S výjimkou poslední položky se toto vše také odráží v její první knize. Prezentuje v ní výsledku svých výzkumů, které zasazuje do teoretického rámce tvořeného zvláště myšlenkami sociologa Ervinga Goffmana (1922–1982) a jeho pokračovatelů, zvláště Joshuy Meyrowitze (*1949). Goffman se proslavil především svojí knihou Všichni hrajeme divadlo (The Presentation of Self in Everyday Life, 1959), vlivné jsou i další jeho práce jako Asylums (1961) nebo Stigma (1963, česky Sociologické nakladatelství, 2003), v němž zkoumá společenský život za pomoci analogie divadelního představení. Ukazuje, jak člověk v obvyklých pracovních situacích prezentuje sám sebe a svou činnost před ostatními, jak řídí a kontroluje dojem, který si o něm okolí vytvoří. Pospíšilová se inspiruje zvláště jeho rozlišením mezi „jevištěm“ či scénou, na které jedinci snaží vzbudit určitý dojem u obecenstva, a „zákulisím“, kde herci mohou vystoupit ze své role. Tento koncept mimochodem nedávno plodně využil Christoph Ribbat ve své knize V restauraci.
Zároveň Pospíšilová navazuje na zmíněného teoretika masových médií Meyrowitze. Právě ten popsal posun od klasických setkávání, tak jak je ve své „dramaturgické“ metafoře zachytil Goffman, k interakcím zprostředkovaným elektronickými médii. Tuto změnu popisuje Meyrowitz na základě teze o zesložiťování a prolínání se informačních toků. Na rozdíl od setkávání tváří v tvář není v internetovém prostředí jisté, kdo a zda vůbec někdo bude sdělení přijímat.
A také zde neexistuje zřetelné rozhraničení „jeviště“ a „zákulisí“. Proto Meyrowitz mluví o tom, že digitální média umožňují vstoupit dovnitř prakticky každému, což s sebou však nese také zánik tajemství. Důsledkem je vznik internetové „střední zóny“, která obsahuje prvky obou zmíněných sfér, takže o intimních věcech tam mnozí lidé promlouvají (téměř) veřejně. Právě tuto zónu podle Pospíšilové uživatelé nejvíce oceňují: jak při komunikaci a kontaktu, tak při získávání informací a organizování různých akcí vnímali jako nejdůležitější to, že zde mají možnost oslovit kohokoli „nebo se stát součástí jakékoli interakce“. K zvláštnímu charakteru této sféry ale patří to, že napsané vzkazy, byť přístupné velkému množství čtenářů, může často pochopit jen vybraná skupina lidí.
Dodejme, že jisté analogie ovšem autorka nachází i v Goffmanově popisu „starého“ světa, v němž se kupříkladu vyskytovalo cosi jako „ritualizovaná intimita“. I k dalším paradoxům chování na Facebooku najdeme starší předobrazy. Jedna z mladých respondentek výzkumu nechala svoje fotografie přístupné pro všechny přátele – s výjimkou všech členů své rodiny. Vlastní babičce by totiž obsah některých z nich nebyla schopná vysvětlit. Stejně tak si ale můžeme i v nedigitálním světě představit teenagera, který se raději svěřuje kamarádům než rodičům, na čemž není nic neobvyklého. Nebo případ jedince, který se raději ve vlaku vyzpovídá někomu, s kým se už pravděpodobně nikdy neuvidí, než člověku dobře známému.
Důvody, proč někteří Facebook opouštějí, ale také souvisí se střední zónou: někteří ji vnímají jako přehlcenou či příliš složitou na to, aby ji dokázali smysluplně uspořádat. Další naráží na to, že se „rovnostářství“ facebookového prostředí střetne s hierarchiemi existujícími v reálném světě, například když učitel najde kritické poznámky, které o jeho hodině zveřejnil jeho student. I v případě, že by nastal hromadný odchod z Facebooku, ovšem autorka nepředpokládá, že by to znamenalo celkový zánik této formy komunikace, pouze by byla nahrazena něčím podobným.
Kniha zřejmě vznikla přepracováním absolventské vysokoškolské práce a je to na ní trochu vidět. Svůj předmět zkoumá z velmi úzké perspektivy, takže třeba komplexní rozbor kladných a záporných aspektů vlivu Facebooku na lidskou psychiku v ní nehledejme – kdo má o něco podobného zájem, ať raději sáhne po publikaci Změna myšlení. Některé reálie se od doby napsání Facebookové (ne)závislosti již změnily. Došlo například k rozšíření výběru emotikon, po vzoru sítě Google Plus také společnost rozšířila možnost nastavení několika stupňů či okruhů přátelství. Každopádně tato sociální síť (a zároveň firma disponující obřím majetkem) je tak významný a vlivný fenomén, že jakákoli, byť dílčí snaha o hlubší postižení a popis všeho, co se na ní odehrává, má svoji cenu. I když v současnosti jsou v souvislosti s ním aktuální trochu jiné otázky, totiž co si počít s tím, že se v jeho střední zóně rychleji a úspěšněji šíří zprávy podvodné než seriózní. Že se na ty falešné odvolávají i mnozí politici, kteří alibisticky tvrdí, že nenesou odpovědnost za jejich věrohodnost. A že jim tato forma sebeprezentace v očích voličů často neškodí, ale vyplácí se.

Jan Lukavec, www.iliteratura.cz, 5. 2. 2017