English

ROZŠÍŘENÉ VYHLEDÁVÁNÍ

Katalog Nakladatelství KAROLINUM

PODROBNOSTI O TITULU:

Ivan M. Havel

Wohlmuth Markupová, Jana

brožovaná,  208 str., 1. vydání
vydáno: září 2017
edice: Orální historie a soudobé dějiny
ISBN 9788024636160
doporučená cena:  270 Kč

obálka

K dispozici také jako

E-KNIHA


Biografická studie obsahuje úvod, v němž autorka zdůvodnila výběr tématu a svá teoretická východiska. Vychází z intencí personalismu a je ve vědomé distanci ke strukturalistickým či poststrukturalistickým teoriím předpokládajícím odvozenost subjektu, v krajním případě jeho neexistenci ("smrt autora"). Tady je patrný inspirativní vliv jejího školitele Martina C. Putny pokračujícího v tradiční linii české literární a společenské kritiky, jež vede nazpět přes Václava Černého k F. X. Šaldovi. Personalistické východisko dobře pasuje ke zvolenému tématu, jímž je život a dílo vědce a někdejšího disidenta Ivana M. Havla (IMH), nejen z podstaty věci, ale také vzhledem k okolnostem, za nichž se daný život odehrával, a dílo vznikalo. Jde o životní příběh zajímavé osobnosti, která je nucena prosazovat svůj talent a uplatňovat své bytostné směřování navzdory velmi nepříznivým okolnostem. Život v nedemokratickém (totalitárním) systému ovšem nepřinášel jen zlé věci ani synovi z deklasované buržoazní rodiny, což je v rukopise bohatě doloženo. Kniha přesvědčivě ukazuje, že i ve značně ztížených podmínkách je možný svobodný osobní rozvoj a udržení morální integrity. Řečeno s pomocí Ivanova bratra Václava (VH), poskytuje dobrý příklad, jak se "intence života" dokáží prosadit navzdory "intencím systému".
Do určité míry zároveň jde o novou a obohacující verzi mimořádného příběhu podnikatelské rodiny Havlů ve dvacátém století, vylíčeného již vícekrát z životních perspektiv Vácslava Havla, Václava Marii Havla, Miloše Havla, VH a Olgy Havlové. Díky autorce máme jedinečnou příležitost pohledu z dosud méně známé, ale nikoli méně důležité a zajímavé perspektivy na havlovské osudy v druhé polovině století. Je proto trochu škoda, že životopis IMH není doveden až za práh tohoto věku, ale pouze k roku 1990.
Zvolený přístup Jana Wohlmuth Markupová tvůrčím způsobem promyslela. Nebyl pro ni jen povinně vybraným mustrem mechanicky přiloženým k matérii tématu. Dovolím si tvrdit, že nadto vše disponuje nadprůměrnou intuicí a empatii - v hutných zkratkách a přitom zasvěceně a přesvědčivě dokázala postihnout formující vlivy rodinného i společenského prostředí, Ukázala zejména, jak důležitá je pro osud jednotlivce velká rodinná tradice, jež v krajně nepříznivé době může fungovat jako zdroj identity a odpovědnosti. Souzní to s autorčiným přiznaným "konstruktivistickým" přístupem k tématu. Její osobní, tvůrčí přístup je zřetelný především na vztahu k metodice orální historie, která je pro její heuristiku stěžejní, ovšem nikoli dominantní. Vymezuje okolnosti a atmosféru rozhovorů s IMH a jejich význam pro kritiku a interpretaci. Uvědomuje si, že kontakt s "narátorem" nemůže být objektivní, teoreticky či metodologicky čistý, vědecky exaktní; že je ve hře před-porozumění a sympatie. Jakkoli je výklad založen na sympatii a vcítění, autorka si v jednotlivých kapitolách počíná kriticky a inspirativně otevírá témata života IMH v různých situačních kontextech.
Za vůbec nejlepší příklad kritické práce s prameny považuji to, jak Jana Wohlmuth Markupová zacházela se spisy z provenience tajné politické policie - Státní bezpečnosti. Pozorně registruje chyby a nepřesnosti v dokumentech StB a tam, kde je to ověřitelné, upozorní na posunutí smyslu či minutí se smyslem popisované věci. Zprávy agentů StB, kteří se kolem IMH pohybovali, nebere za věrný obraz skutečnosti, což nebývá samozřejmé ani u zavedených historiků. Autorka citlivě posuzuje existenční potíže IMH po vzniku Charty 77 - například porovnáním zápisů v osobním diáři s dokumenty StB. S fakty zachází minimalisticky, ovšem se smyslem pro výstižnou zkratku. Zdobí ji stručnost a přesnost, které nejsou u prvotin právě obvyklé. Už navenek je patrný autorčin smysl pro řád a kompozici odrážející se v číslování kapitol a subkapitol.
Autorka ve své přínosné a informačně bohaté práci zproblematizovala zdánlivou vševědoucnost a všemocnost tajné politické policie a rovněž ostře polární vnímání složitěji strukturované a prolínající se společnosti v období "normalizace". Na životě a aktivitách IMH přínosně odhalila paradoxní možnosti individuálního i širšího skupinového rozvoje svobodného myšlení v podmínkách diktatury a cenzury. Vysvětlila, že "propojování" lidí různých názorů a různých společenských a profesních sfér bylo vlastní nejen Václavu Havlovi, ale také jeho bratrovi, což nepochybně souvisí se zmíněnou rodinnou tradicí.

Z recenzního posudku: Jiří Suk


Havlománie zachvacuje českou společnost periodicky, a zase opadává. Velká část jejích produktů bývá stejně pomíjivá, jak sama vlna. Jenže tato kniha není produktem havlománie. Tato kniha je výsledkem soustředěného výzkumu autorky, trvajícího řadu let. Výzkumu, jež touto knihou došel jednoho ze zásadních výsledků - a mezitím se již začíná obracet k dalším souvisejícím tématům.
Díky této knize konečně vystupuje Ivan M. Havel ze stínu svého bratra - neboť i předchozí texty, které se mu věnovaly, zdůrazňovaly jeho "bratrovství". Zde je konečně IMH sám sebou: Je osobností české vědy a kultury, která by byla, i kdyby nebyla bratrem VH. Je unikátní osobností na pomezí různých společenských a oborových kruhů. Současně se však na ní ukazuje i problém širší - osobností v "blízkém pozadí" kolem prominentních disidentů; a samozřejmě problém ještě širší: problém hranic disentu, šedé zóny a vůbec oněch zdánlivě vyhraněných segmentů české společnosti komunistické éry.
Jana Wohlmuth Markupová provedla s I. M. Havlem dlouhou řadu životopisných rozhovorů. Získaný materiál konfrontovala s archivními prameny, přičemž klíčovou roli hrály prameny StB. Mimořádné množství biografických fakt, z nichž mnohá byla z dosavadního bádání neznáma, pak uspořádala do přehledné, jasně členěné struktury. Nejde pak jen o strukturu samu, ale i o ducha, kterým je naplněn - a to je vskutku duch tradic evropského i českého personalismu, usilujícího zahlédnout "tvar" osobnosti, který je víc než jen souhrnem biografických (a případně bibliografických dat) a který promlouvá sice o jedné osobnosti - ale skrze ni o širších souvislostech doby a prostředí.
Při tom všem, jen tak mimochodem, autorka dokázala zvládnout úskalí, plynoucí z mnohooborového ukotvení zpovídané osobnosti. Ač Jana Markupová není odbornicí na žádnou z disciplín, kterou se I. M. Havel v životě zabýval (jeho původní "computer science", filosofie vědy, pomezí přírodovědy a hermetismu v souvislosti s dialogy I. M. Havla se Zdeňkem Neubauerem atd.), včlenila do práce to, co je nutné pro pochopení role vědeckého prostředí i konkrétně těchto disciplín (či disciplinárních pomezí) v životě a myšlení I. M. Havla.
Výsledkem je kniha obsažná i čtivá, vědecky poctivá i schopná lehkosti. Kniha, která je opravdu k něčemu.

Z recenzního posudku: Prof. Mgr. Martin C. Putna, Dr.