Podal v něm výklad základů speciální i obecné teorie relativity z gnoseologického hlediska. Albert Einstein
v Deutsche Literaturzeitung (1924) v recenzi tohoto díla vyzvedl Josefa Winternitze jako autora samostatného a tvořivého, který prokázal důkladnou znalost svého předmětu jak z hlediska fyzikálního, tak i eilosofického. Filosofické stanovisko Winternitzovo považoval za blízké Schlickovi a Reichenbachovi. Podle Einsteina J.Winternitz plně dává za pravdu Kantovi, aniž by stratil svou samostatnost, jak to velmi zdařile prokázal v kritice Kantových idejí prostoru a pohybu.
V Příloze I, je otištěn výtah Winternitzovy přednášky věnované výkladu základní myšlenky teorie relativity.
V Příloze II,je publikována část korespondence j. Winternitze s rodiči a sourozenci, která se vztahuje k berlínskýmnávštěvám u Alberta Einsteina.
Vysvětlivky mimo jiné přinášejí biografické údaje o prof. Morizi Winternitzovi, indologu pražské německé univerzity.