Knižka obsahuje reprint jedinečného dílka, které vyšlo u příležitosti přijetí lékaře A. I. Šámského mezi doktory medicíny v roce 1711. Před dnešním čtenářem se tak otevírá scénář barokní promoce s příslušnými rétorskými exibicemi, sponzí i popisem gest a rekvizit. Původní vydavatel publikace, staroměstský pražský rytec a knihkupec A. P. Neuräutter, sám obohatil knížku rytinami zobrazujícími jednotlivé fáze slavnosti, které představují nejstarší dochované vyobrazení interiéru karolinské auly. Společně s latinským originálem vychází i český překlad a knížku doplňuje zasvěcený doslov profesora Josefa Petráně z Ústavu dějin a Archivu UK.

Incolatus et investitura medico academica in aula CaroUna coUata, sive promotio doctoralis die 15. Decembr. 1710 (reprodukce tisku)
Obyvatelské právo a lékařsko-akademická investitura, udělené veřejně v karolinské aule, neboli' doktorská promoce 15. prosince 1710 (překlad starého tisku)
Ediční dovětek
Prameny a literatura

Popis doktorské promoce Alexandra Antonína Ignáce Šamskeho (Schamského) od staroměstského pražského rytce a knihkupce Augustina Petra Neurauttera (1673-1749) je vzácnou knihou svého druhu u nás, ceněnou nejen historiky zabývajícími se dějinami Univerzity Karlovy. Je to důležitý pramen také v mnoha dalších aspektech kulturněhistorického bádaní v době raného novověku v našich zemích.
Nakladatelství Karolinum se postaralo o reprezentativní a nákladné vydání (cena 800 Kč) tohoto spisu v podobě vyprávné kapesní bibliofilie ve dvou verzích latinsko české a latinskoanglické.
První část knihy tvoři reprint příležitostného tisku Incolatus et investitura medico-academita in aula Carolina publice collata z r. 1711. Dále následuje překlad a editorská poznámka. Ta však představuje delší studii, vyzdvihující význam spisu pro kulturní historii a rekonstruující podrobný scénář doktorské promoce autorova mladšího přítele tak, jak probíhala v l. pol. 18. století, a to na základě dochovaného písemného svědectví a sedmi vzácných Neuräutterových mědirytin s popiskami, jež tvoří neoddělitelnou součást tisku. Názorně zobrazuji průběh celého slavnostního aktu v prostorách velké auly Karolina i v exteriéru, při průvodu celého akademického shromáždění z Karolina do Týnského chrámu na závěrečné Te Deum.
Hlavní význam knihy je založen na autenticitě přesného záznamu promoce kandidáta Karlo-Ferdinandovy univerzity na doktorát medicíny A. I. Šámského, jenž byl pořízen na základě písemných podkladů všech zúčastněných. Čtenář má tedy možnost udělat si poměrně detailní představu o teto dlouhé, velkolepé a nákladné barokní festivitě, rozdělené na dvě zcela samostatné časti - udílení licenciátu (inkolatu) čili obyvatelského práva v obci graduovaných doktorů a doktorskou investituru, tj. uváděni licenciáta do stavu doktorů udělováním odznaků. Promoční slavnost v době barokní se svoji okázalou výpravou, jinou strukturou a o mnoho delším trváním retorských exhibicí se v mnohém odlišovala od promoce dnešní doby, spíše formálního aktu omezujícího se na sponzi kandidátů na akademickou hodnost. Podstatný rozdíl spočíval především v kandidátově přednášce na dané téma, kterou následně zhodnotil oponent z řad profesorů medicíny, a vedl tak polemiku s novým doktorem. Zde musel uchazeč kromě brilantní výřečnosti prokázat i nabyté odborné vědomosti a metodou logické argumentace vyřešit spor, jenž příslušel náplni jeho oboru.
Text sponze z l. pol. 18. století byl převzat v její středověké podobě, pobělohorskou novinkou byl pouze celouniverzitní slib na Neposkvrněné početí Panny Marie. Při četbě originálu se rovněž nabízí srovnání historického textu doktorské sponze s dnešním stavem, kdy každá lékařská fakulta má své vlastní zněni. Pouze oko pozorného čtenáře objeví už jen sotva znatelné formulační shody s dnešními verzemi, jež jsou pouhou reminiscencí na dobu dávno minulou.
Přesnou představu o průběhu promoce a rozmístění jejich jednotlivých aktérů umožňují Neurautterovy mědirytiny. Zobrazuji architektonickou podobu velké auly Karolina, a jsou tak jedinečným a nenahraditelným svědectvím pro architekty a historiky umění o dávné prostorové dispozici velké auly před její přestavbou stavitelem F. M. Kaňkou v letech 1715-1718. Autor vkládá mezi jednotlivá řečnická vystoupení také kurzívou psané doplňující poznámky, jež podobně jako scénické poznámky v dramatickém textu zachycují všechny důležité okolnosti, které mají pro rozvoj děje nějaký význam, tvoří jeho organickou součást a pomáhají čtenáři v orientaci.
Kniha je dále také sondou do historie Univerzity Karlovy, do jejího života v 1. pol. 18. století, odráží dobovou mentalitu, kulturní a společenské zájmy. Mluví tu k nám její významní představitele - rektor Jan Miller (1650-1723), promotor a zároveň děkan Jan František Low z Erlsfeldu (1648-1725), Jan Kašpar Voigt (zemřel 1712), profesor a pozdější děkan lékařské fakulty, profesor lékařství Jan Antonín Cassinis z Bugelly (1645-1716) a další. V představovací řeči profesora Voigta je podána zevrubná biografie lékaře A. I. Šámského (1687-1715).
Znalce latinského jazyka v době barokní kniha zaujme košatostí stylu typicky vzrušené barokní elokvence, jak ji představuji řečnická vystoupení všech protagonistů. Nechybí v ní nic, co čtenář od této žánrové formy daného období očekává. Pateticky slavnostní ráz projevů je v úvodu jednotlivých výstupů umocněn obvyklými superlativy a atributy pro vyjádření úcty k nejvyšším hodnostářům a dalším členům akademické obce. Sloh je protkán řečnickými figurami a tropy, jež jej ozvláštňují směrem k silné expresivitě, jako je metafora, hříčky se slovy, hyperbola, ironie a sebeirome, řečnické otázky a zvolací věty. Kompozice je založena na překvapivých paradoxech a také vtipu. Učenost a rétorickou dovednost řečníků dokládají hojné citáty z bible, klasických a středověkých autorů, právních autorit a příklady z historie a antické mytologie.
Kniha je v neposlední řadě výrazem pravého přátelství mezi jejím autorem a A. I. Šámským, jak je patrné především z dedikace, a mezi vysokými akademickymi hodnostáři navzájem. Je zároveň vyjádřením jejich vroucího vztahu ke Karlo-Ferdinandově univerzitě a k univerzitnímu vzdělání.
Závěrem je třeba vyzdvihnout výkon obou překladatelů při úsilí o vystižení slavnostního stylu a estetických hodnot originálu.
Josef Forster, Listy filologické, vol. 125 (2002), No. 3-4, str. 363-365