V publikaci o vývoji Německé univerzity v Praze v letech 1939 až 1945 autorka detailně zaznamenává její postupnou arizaci a „zglajchšaltování“ ve smyslu nacistické ideologie. Popisuje radikální obměnu vedení univerzity i celého profesorského sboru, činnost Nadace Reinharda Heydricha pro vědecký výzkum a specifické aktivity prosazující na univerzitě nová východní studia a pokleslý rasový výzkum. V příloze jsou připojeny biogramy profesorů a docentů působících na Německé univerzitě v letech 1940–1945.

Předmluva
Úvod
Poznámky
Rektorát Ernsta Otty 23. 9. 1938 – 31. 12. 1939
Mnichovská předehra
„Arizace“ a politické čistky
Nová správní struktura univerzity
Spor rektora se Svazem docentů o nové vedení univerzity
Převzetí do říšské správy, předání insignií
Nové předpisy, habilitační řád
Univerzita a říšské ministerstvo školství
„Univerzální vysoká škola“
Personální situace koncem roku 1939
Univerzita a vypuknutí války
Poznámky
Rektorát Wilhelma Saureho 1. 1. 1940 – 1. 4. 1942
Hledání nového rektora (1939/1940)
Wilhelm Saure
Zavedení funkce kurátora
Vztah k českým kolegům
„Dům německých vysokých škol“
Český prostor jako subjekt výzkumu
Počátky říšsko-sudetoněmeckého sporu
Aféry Hermanna Knause
Studenti
Univerzitní svaz
Knihovny
Nové obory – „rasový výzkum“
Spor o jiho- a východoevropská studia
Žurnalistika, vojenské dějiny a neuskutečněné plány
Hostující profesoři
Válka
Saureho odchod z Prahy
- Německá akademie věd v Praze
- Sudetoněmecký ústav pro zemský výzkum a etnologii v Liberci
Poznámky
Komisařský rektorát Afreda Buntru a Hans Joachim Beyer 1. 4. 1942 – 1. 11. 1943
Hledání vhodného kandidáta
Alfred Buntru
Hans Joachim Beyer
Personální politika
Spory - právnická fakulta
Nadace Reinharda Heydricha
Úvahy o daleké i blízké budoucnosti univerzity
Vyučující a vojenská služba
Studenti a vojenská služba
Správní úprava a studium českých studentů
Vojenské přednášky
Univerzita a sudetoněmecké obyvatelstvo
Poznámky
Rektorát Friedricha Klausinga 1. 11. 1943 – srpen 1944
Opětovné hledání rektora
Friedrich Klausing
Spory – právnická fakulta
Problémy univerzitní polikliniky
Zatčení Ernsta Mohra
Spory – filozofická fakulta
Univerzita, H. J. Beyer a pražská služebna „Sicherheitsdienstu“
Snaha o rozšíření rasových studií
Vojenské přednášky
Rudolf Jung a Heydrichova Nadace
Univerzita a vývoj válečné situace
Univerzita a tisk
Atentát na Hitlera a Klausingova smrt
Poznámky
Rektorát Kurta Albrechta (zastupující od srpna 1944) 2. 11. 1944 – květen 1945
Kurt Albrecht a složení nového univerzitního vedení
Nedostatek právníků a návrh na jeho řešení
Nálady mezi studenty a jejich nové povinnosti
Univerzita a Volkssturm
Omezení činnosti Heydrichovy nadace
Hans Joachim Beyer a Německá akademie věd v Praze
Blížící se konec války a poslední denunciace
Poslední semestr
Poznámky
Obměna sboru vyučujících, politická skladba, změny ve struktuře fakult, ústavů, ve studijních plánech, lektoři a další vyučující (statistické závěry)
Obměna vyučujících na NU
Praxe povolávání nových vyučujících z regionálního hlediska
Obsazování nejvyšších akademických úřadů a funkcí
Obsazování funkcí ředitelů ústavů a seminářů
Stabilita a proměna profesorských sborů, struktury fakult a studijních programů na jednotlivých falkutách
Působení vyučujících na NU v jednotlivých letech (podle fakult)
Členství v NSDAP, SS a SA
Věková struktura všech, kteří prošli NU ve válečných letech (podle nejvyšší dosažené vědecké hodnosti v tomto období)
Lektoři a pověření vyučující (Lehrbeauftragte)
Přehled jednotlivých ústavů a jejich ředitelů v letech války
Závěr
Biografická příloha:
biogramy profesorů a docentů NU 1940–1945
Použitá literatura
Rejstřík

Výklad Míškové je velmi kritický, ale nanejvýše věcný, v žádném směru není předpojatý (jakož ani naopak demonstrativně nekriticky proněmecky), a to přesto, že fakta a závěry, které jsou v knize předkládaný, mají z českého i z obecně demokratického uhlu pohledu vysoce emotivní náboj. Autorka popisuje vnitřní proměny NU na konci 30. let směrem k antidemokratické nacionalisaci a antisemitismu, nikoliv však většinově přímo k nacismu. O "zglajchšaltování" a "arisaci", resp. politické "vyčištěni" university se v prvé řadě postaraly "nové vedoucí kádry", poslané do Prahy z Říše. Sudetoněmci a to i ideově nejvyzrálejší a politicky nejangažovanější osobnosti - byli ve své kariéře odsunuti na druhou kolej. Z původního předválečného sboru I zůstala na NU na počátku r. 1945 necelá polovina.
Atraktivita německé Prahy (po nejistém období úvah o spojení NU s technikou, o zrušení nebo přesunu university Centra Čech jinam) stoupla, když NU byla určena za centrum vlastivědného a rasového výzkumu jižní a východní Evropy. Tyto tendence významně podporoval i úřad říšského protektora v Praze, a to již před nástupem R. Heydricha. V Praze začal mocenský boj navzájem se denuncujících universitních klik, vázaných především na říšské ministerstvo školství a na SD, ale i na další nacistické instituce. Právě akta k těmto střetům dávají nejlépe nahlédnout do mentality a charakteru jinak respektování hodných učenců typu W. Weizsackera, E. Wintera nebo H. Zatschka. Ve svých udáních se presentovali jako zuřiví a snaživí nacisté prvního řádu. Osobnosti typu j. Pfitznera pak ve svých písemných projevech snad až překročily meze psychické normality. S nacistickým režimem se však ochotně kompromitovali i odborně jinak zdatní konjunkturalisté typu G. Gesemanna a od r. 1939 do jisté míry vlastně všichni pedagogové NU.
Misková uzavírá svoji knihu konstatováním: "Vývoj německé university za války se od říšského vývoje v hlavních trendech lišil v podstatě minimálně. Zvláštní byla poloha university v českém prostředí a okolností, za nichž došlo k "zglajchšaltování". Bez aktivit prosazujících východní studia a rasový výzkum by se stala nezajímavou institucí provinciálního charakteru, kam by se z Říše povolávalo spíše za trest."
Autorka dokázala začlenit své výzkumy a závěry do širšího kontextu dějin universit za nacismu. Její práce je nejen významným faktickým obohacením našich znalostí dějin pražské university, resp. dějin protektorátu a jeho kultury, případně významným stavebním kamenem obecných dějin universit, akademické inteligence a vzdělanosti za nacismu, ale i podstatným příspěvkem k politickým a správním dějinám Čech doby nacistické okupace?
Z recenzního posudku: prof. PhDr. Jiří Pešek

Přínos této práce, která navazuje na přehled meziválečného období obsahující řadu dosud neznámých skutečností spočívá:
1. v kritickém, na pramenech založeném rozboru postojů německých profesorů, kteří v záři 1938 opustili Prahu a z Vidně a Mnichova se podíleli na protičeskoslovenské kampani
2. v zachycení nacifikace a arizace univerzit v zimních mečících 1938-39,
3. v zasvěceném prozkoumaní vazeb univerzity s německými vědeckými společnostmi v Čechách,
4. v důkladném rozboru složeni a proměn profesorského sboru univerzity včetně údajů o členství v NSDAP SS a SA, o odborné kvalifikaci, což umožňuje posoudit závažnost odborných i politických kritérií při obsazování univerzitních stolic a řízena univerzitního provozu
5. Mimořádně pozoruhodný je rozbor úsilí Hanse Joachima Beyera o ovládnutí univerzy s pomoci Reinharda Heydricha a po jeho smrti služeben Sicherheitsdienstu a objasnění jeho nezdaru.
Z recenzního posudku: prof. PhDr Jan Havránek, CSc.