Německá verze přehledné knihy Jana Royta o vývoji a dochovaných památkách středověkého malířství v Čechách a na Moravě zachycuje období od počátků českého státu do konce vlády Ludvíka Jagellonského (1526). Autor zejména analyzuje vývoj nástěnné a deskové malby a knižního malířství a středověkou ikonografii. Text doplňuje osmdesát obrázků s detailní legendou.

Die Anfänge
Die romanische Malerei
Die Anfänge der gotischen Malerei unter den letzten Přemysliden
Die Malerei unter König Johann von Luxemburg
Die Hochblüte der Malerei unter Kaiser und König Karl IV.
Die Entfaltung des schönen Stils unter König Wenzel IV.
Das Hussitentum, Utraquismus und die Malerei der Jahre 1419–1471
Die Malerei unter der Jagellonenherrschaft
Schluß
Abkürzungsverzeichnis
Bibliographie
Verzeichnis der Abbildungen
Register

Ke svému předmětu přistupuje Jan Royt netoliko s nevšedním rozhledem po malířství dané epochy u nás a v celé Evropě, ale i s jasnou koncepcí, která má na zřeteli pedagogickou úlohu tohoto svazu a doufejme, i celku ediční řady. Úkol naučit se vyrovnává s vědeckou stránkou, s novými poznatky, na nichž mé podíl také autor. V osmi kapitolách se mu podařilo nastínit hlavní rysy vývoje od období předrománského a románského až po pozdněgotický závěr.
Postup se vyznačuje jednak metodičností výkladu trojzvuku ikonografie, umělecké formy i výrazu a obsahu, jednak přehledností spočívající v důrazu na hlavní díla nebo soubory, které znamenají vývojové zlomy. Každou z kapitol zahajuje kratičký úvod a nástin podstatných historických, společenských a ideových podmínek a souvislostí. Patřičná pozornost je věnována objednavatelům i vývoji v postavení středověkého umělce.Následují jednotlivé obory malířství, nikoli však schematicky, nýbrž vždy s ohledem na rozhodující polohu oboru či druhu ve vývoji a nejednou souhru, např. knižní malby a malby monumentální, malby deskové a malby monumentální. Umělecké inovace Royt sleduje s přihlédnutím k zájmům donátorů a proto i k vnitřnímu významu uměleckých děl.
Důležitosti období odpovídá rozsah příslušné kapitoly nebo zvláštních odstavců. Royt potvrzuje, že až do počátku 14. stol. malířství dosahovalo sice určitých hodnot v jednotlivostech, býval však převážně receptivní, závislé na různých vlivech. Nově pak hodnotí periodu Jana Lucemburského a rovněž nově a z hlediska evropského vývoje pojímá období Karla IV. a Václava IV. jako dobu, ve které české umění už soutěžilo s významnými centry, což vyvrcholilo v poslední třetině 14. a v počátcích 15. století. Leckteré novinky autor připojil k vývoji krásného slohu a k dílům doby husitské. Správně vidí, že malířství po r. 1419 bylo poznamenáno jednak silnou výrazovostí a tendenčností, jednak rozkladem estetiky krásného slohu. V závěrečné kapitole rozpoznává opětovný vzestup tvorby, která se však již ocitá ve své konečné fázi; podle Royta ovšem nepředstavuje nějaký úpadek.
Publikace Jana Royta znamená přínos z několika hledisek. Před ně obsáhla nejnovější poznatky, za druhé ji lze považovat za učebnici a za třetí vyplňuje určité prázdné místo v současné literatuře. Nelze ani opomenout, že je napsána poutavě i se smyslem pro pod-statné projevy a pro názornost, již dokládá vhodně vybraný obrazový doprovod čítající na 100 reprodukcí.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Jiří Kropáček