Autorka popisuje rozhlasové vysílání na území Čech a Moravy od vzniku první soukromé rozhlasové společnosti v Čechách roku 1923 přes zahájení vysílání, kapitálový vstup státu do rozhlasové instituce, téměř úplné postátnění v roce 1938 až po převzetí vysílací sítě Němci v roce 1939. Tematicky se věnuje postavení a struktuře rozhlasové společnosti, zákonným podmínkám pro její činnost, financování výroby programu, koncepci, struktuře a hlavním žánrům vysílacího programu a rozvoji technologie a vysílací sítě.

Úvod
1.Úvod do historie rozhlasu
1.1 Počátky elektronické distanční komunikace
1.2 Fenomén rozhlasové komunikace
2. Rozhlasové vysílání v Čechách a na Moravě 1923–1939
2.1 Vnější podmínky pro rozhlasovou činnost
2.2 Vývoj rozhlasové společnosti
2.3 Vnitřní struktura rozhlasové společnosti z hlediska přípravy programu
2.4 Postavení posluchačů
2.5 Vývoj rozhlasové techniky
2.6 Financování rozhlasového vysílání
2.7 Rozhlasový program
2.8 Rozhlas jako objekt zájmu společnosti
3. Exkurz: Obraz nového média v médiu starém – 1924 (analýza tisku)
3.1 Cíle a východiska analýzy
3.2 Struktura analýzy
3.3 Metoda práce
3.4 Analýza
3.5 Shrnutí analýzy
4. Závěr
Použité zkratky
Prameny a literatura
Jmenný rejstřík

Dějiny rozhlasu a rozhlasového vysílání v Čechách a na Moravě v letech 1918-1938 jsou důležitým tématem a to nejen pro samotné domácí dějiny médií, masové komunikace i žurnalistiky jako takové, ale současně také pro historiografii dějin první Československé republiky. Tak jako se nemůže seriózní studium historie a fungování masových médií v českém prostředí dvacátých a třicátých let minulého století obejit bez analýzy rozhlasové komunikace a otázek s ní spojených (rozhlas jako instituce a její organizační vývoj, technické zázemí rozhlasového vysílání, program, posluchači, postavení a role rozhlasu v dané mediální krajině v porovnání s tradičními /tiskl i dalšími novými /film/ masovými médii a podob.), tak nemůže klasická historiografie opomíjet společenskopolitickou funkci rozhlasu jak nového média v této době. Média, které sehrálo nejen v první polovině minulého století tak významnou úlohu ve formování a ovlivňování tehdejšího veřejného minění, a které zaujímalo jak před tak hlavně v letech druhé světové války jedno z centrálních postavení v systémech politické propagandy totalitních i demokratických režimů. Obě zmíněné vědecké disciplíny, masová komunikace i klasická historiografie, samozřejmě používají ke své práci různé pracovní metody. Zatím co se masová komunikace zabývá, nebo by se měla zabývat především a nejvíce analýzou obsahů samotné komunikace, tradiční historiografie zkoumá kromě historického vývoje daného média (daných médií) na prvním místě jeho již zmíněnou společensko-politickou roli, i když se při tom samozřejmě neobejde bez alespoň rámcové znalosti samotných obsahů dané komunikace.
V případě recenzované práce Lenky Čábelové o historii a fungování rozhlasu v Čechách a na Moravě v meziválečném období se podle mého názoru snoubí snaha o uplatnění obou přístupů, byť autorka sama v úvodu své práce zdůrazňuje, že se soustředila především na institucionální vývoj rozhlasové společnosti Radiojournal a to v letech 1923-1938 s lehkým přesahem do období pomnichovského, respektive protektorátního. Napovídá tomu ostatně již samotná obsahová rovina její práce, která zahrnuje jak otázky spojené s vývojem rozhlasu jako instituce, jeho vnitřním organizačním vývojem, rozhlasovou technikou, posluchači, financováním rozhlasového vysílání i samotným rozhlasovým programem , tak rámcově i otázky dotýkají se samotného fenoménu rozhlasové komunikace a jejích obsahů. S přihlédnutím k současnému stavu zpracovanosti všech uvedených rovin historie rozhlasu v českých zemích ve dvacátých a třicátých letech minulého století, která vykazuje nemalou řadu deficitů, je nutné zdůraznit, že není jednoduché dostát zvolenému přístupu.
Studium historie, postavení, významu a funkce masových médií v českéspolečnosti meziválečného období, tedy i rozhlasu, totiž vážně komplikuje fakt, že doposud nejsou k dispozici nové přehledové práce věnované nejen rozhlasu, ale i tisku a filmu a texty, které byly doposud publikovány trpí tím, že vycházejí z omezené pramenné základny a vyznačují se nedostatečným obsahovým zpracováním a metodologickou chudostí. Pro vývoj rozhlasu v Čechách a na Moravě v jeho prvních deseti letech existence (1923-1933) tak zůstává stále jako základní zdroj informací obsáhlá dobová publikace A. Patzakové z roku 1933, jež má ovšem podobu spíše dobového pramene s řadou četných, ale nesystematicky zpracovaných informací. Z dalších textů pak stojí za zmínku snad již jen v šedesátých letech minulého století vydávaná sešitová řada Kapitoly z dějin čs. Rozhlasu (1964-1967) obsahující kromě některých dobových pramenů většinou vzpomínky bývalých pracovníků rozhlasu a z novějších textů pak práce V. Kovaříka a J. Pacovského, z nichž posledně uvedená postrádá rysy vážnější historické präce. S přihlédnutím k tomuto nepřehlédnutelnému deficitu na poli studia dějin rozhlasu a rozhlasového vysílání v Čechách a na Moravě v éře první Československé republiky musím konstatovat, že se Lenka Čábelová zhostila svého úkolu se ctí. Prostřednictvím dostupných pramenů, dobové literatury a tisku i odborné literatury se jí podařilo přehledně zachytit institucionální vývoj rozhlasu v českém prostředí v daném období i proměnu jeho organizační struktury. Osobně ale považuji za největší přínos práce Lenky Čábelové to, že se snaží o komplexní pohled na rozhlas jako instituci a současně vlivné komunikační médium a v jejím pojetí neschází ani otázky týkající se historie rozhlasu jako takového, jeho komunikační funkce, vnějších podmínek rozhlasové činnosti, vývoje rozhlasové techniky, posluchačů, koncepce a funkce rozhlasového programu a postoje státu k rozhlasu.
Z recenzního posudku PhDr. Pavel Zeman