Kniha profesora Jaroslava Kadlece je věnována dějinám významného třeboňského kláštera augustiniánů kanovníků od jeho vzniku v roce 1367 až do zrušení v roce 1785. Autor sleduje všechny stránky života klášterní komunity a jejích poddaných. Popisuje klášterní hospodářství, zachycuje morální profil a činnost významných osobností kláštera a analyzuje duchovní a kulturní význam kláštera pro české středověké a raně novověké dějiny. Knihu, která vznikla během padesátých let 20. století, doplnila a k vydání připravila profesorka Zdeňka Hledíková. Publikace obsahuje obrazovou dokumentaci a rejstříky.
Habent sua fata librorum manuscripta
Předmluva
Seznam zkratek
DÍL PRVNÍ: PRVNÍ OBDOBÍ KLÁŠTERNÍHO ŽIVOTA (1367-1566)
Část první: VŠESTRANNÝ ROZVOJ TŘEBOŇSKÉ KANONIE V PŮLSTOLETÍ PŘED PROPUKNUTÍM REVOLUCE HUSITSKÉ
Kapitola první: Založení třeboňské kanonie, její hmotné zabezpečení a právní postavení
Kapitola druhá: Zřízení a společenské poměry třeboňské kanonie
Kapitola třetí: Život náboženskomravní
Kapitola čtvrtá: Činnost pastorační, charitativní a osvětová
Kapitola pátá: Myšlenkové proudění v třeboňské kanonii v zrcadle její knihovny
Kapitola šestá: Památky umělecké
Kapitola sedmá: Styky s vnějším světem
Kapitola osmá: Klášterní hospodářství
Část druhá: OSUDY TŘEBOŇSKÉ KANONIE OD VÁLEK HUSITSKÝCH DO JEJÍHO PRVNÍHO ZRUŠENÍ ROKU 1566
Kapitola první: Vnější vývoj kanonie do doby Viléma z Rožmberka
Kapitola druhá: Poměry vnitřní
Kapitola třetí: Klášterní hospodářství
Kapitola čtvrtá: Úpadek kláštera v 16. století a jeho zrušení Vilémem z Rožmberka
DÍL DRUHÝ: DRUHÉ OBDOBÍ KLÁŠTERNÍHO ŽIVOTA (1631-1785)
Kapitola první: Obnovení kanonie a její zápas s držiteli třeboňského panství a s třeboňskými měšťany
Kapitola druhá: Poměry vnitřní
Kapitola třetí: Klášterní hospodářství
Závěr: Druhé zrušení třeboňského kláštera
Posloupnost řeholních kanovníků třeboňských od doby probošta Norberta Heermanna
Obrazová příloha
Resümee
Redakční poznámka
Seznam příloh
Rejstřík jmenný a místní
Jestliže na jedné straně některá díla zastarají dříve, než vyjdou tiskem, jiná přežijí mnoho desetiletí, aniž by ztratila na svém vědeckém významu. Pokud historik na požadované úrovni zpracuje celý komplex pramenů k jednomu tématu, pak zpravidla další bádání může jen paběrkovat. Práce tohoto druhu většinou nerazí nové cesty, spíše je, alespoň na jistou dobu, dovršují. Tolik jsem musel dodat úvodem, abych sám sobě i jiným po mně dovedl vysvětlit, proč doporučuji k tisku odborný spis vzniklý před půl stoletím a to navíc v době poznamenané hrubým duchovním útlakem. Avšak právě toto časové určení ve spojitosti s osobou tehdy nežádoucího a pronásledovaného církevního historika vypovídá, proč dějiny kláštera augustiniánských kanovníků v Třeboni nemohly vyjít v době, kdy byly dokončeny.
Při vydávání děl tohoto druhu (už jich asi nezbývá mnoho) je ovšem třeba postupovat obezřetně. To si velmi dobře uvědomila paní prof. Zdeňka Hledíková, která znalecky k rukopisu připojila doplňky, dodatky i opravy a to do hranatých závorek. Tak je na první pohled zřejmé, co bylo k původnímu textu dodáno. Vedle odkazů na novější literaturu a dříve nedostupné prameny či knihy zahraničního původu (není jich mnoho, což svědčí o kvalitě prvopisu), jde o náhradu zastaralých názvů fondů a institucí, které prošly reorganizací. Za tuto odborně a časově náročnou práci si editorka zaslouží plné uznání.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.
Málokterá církevní instituce se těšila takové pozornosti odborných zájemců jako někdejší klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni. Kniha známého církevního historika o dějinách tohoto kláštera - od jeho založení až po zrušení za císaře Josefa II. - byla napsána už před půl stoletím, ale za komunistického režimu nemohla vyjít, proto vychází až nyní.
Katolický týdeník, 4. března 2004, str. 8
Již v roce 1957 dopsal Jaroslav Kadlec pozoruhodnou kulturněhistorickou syntézu Klášter augustiniánských kanovníků v Třeboni, ale teprve v roce 2004, zásluhou Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, editorů a pražského nakladatelství Karolinum, mohla spatřit světlo světa. Vyšlo tak dílo, které se takřka před půlstoletím mělo stát fundamentálním kamenem české, potažmo středoevropské monasteriologie. V současném vědeckém dis kurzu ale nezbývá než konstatovat, že jde o dílo v mnoha ohledech překonané. Působí spíše jako cenné svědectví o stavu československé historiografie 50. let, než jako moderní, metodologicky podnětná kniha. Své dílo napsal J. Kadlec jako klasické popisné pozitivistické dílo, s vírou, že jedině ryzí fakta mohou pravdivě informovat o minulosti. Na knize je ovšem patrné, že byla psána několik let. Pozorný čtenář si jistě uvědomí myšlenkový a stylizační posun autora. Zatímco úvodní pasáže jsou mozaikou izolovaných, byť zajímavých faktů bez interpretace a zařazení do proudu evropské dobové historiografie, působí druhý díl mnohem kompaktněji a podnětněji. Jako hlavní přednost vidím to, že se autor neomezoval pouze na fakta z českého prostředí. Práci založil na důvěrné znalosti domácích i zahraničních archivních fondů. Dalšími velkými plus jsou také čtivost a sdělnost. A to i v případě popisu hospodářských a ekonomických ukazatelů klášterního velkostatku. I když některé pasáže knihy v průběhu let zastaraly, představuje vydání opožděný, ale zasloužený hold významné osobnosti české historiografie.
(pš), Kuděj 1/2006, str. 97-98
