Publikace vysvětluje jak základní teoretická a metodologická východiska kognitivní a kulturní lingvistiky, tak konkrétní možnosti jejich využití v souvislosti s češtinou a bohemistikou. Nosnost kognitivistického přístupu k jazyku je zobrazována různě zaměřenými pohledy na slovní zásobu češtiny. Záměrem autorek je poukázat na vnitřní provázanost jazyka, kultury a každodenního života národního společenství.
Co na srdci
1. Kognitivní lingvistika tady a teď (Irena Vaňková, Iva Nebeská)
1.1. Interdisciplinární kontexty
1.2 Pojetí jazyka a jazykovědy
1.3 Základní směry v kognitivní lingvistice
2. Člověk ve světě a v jazyce
2.1 Univerzální a relativní (Irena Vaňková)
2.2 Jazykový obraz světa (Irena Vaňková)
2.3 Antropocentrismus jako perspektiva jazykového obrazu světa (Irena Vaňková)
2.4 Kategorizace a význam (Irena Vaňková)
2.5 Metafora a metaforičnost (Iva Nebeská)
3. Kapitoly o smyslech
3.1 Patero smyslů v českém obrazu světa (Irena Vaňková)
3.2 Smysly jako zdrojové oblasti konceptuálních metafor
3.3 Poznámky o smyslovém vnímání v interdisciplinárních souvislostech (Jasná Šlédrová)
3.4 Závěry o smyslech
4. Kapitoly o barvách (Irena Vaňková)
4.1 Mít barvu a nemít barvu: barevnost a nebarevnost v českém obrazu světa
4.2 Žlutá barva v českém obrazu světa
4.3. Čtyry doby Boženy Němcové: barevnost a barvy v českém obrazu světa a v uměleckém textu
5. Různá témata - různé metody
5.1 Srdce to lidské (K jazykovému obrazu srdce v češtině) (Irena Vaňková)
5.2 Rozměrové vztahy v češtině (Jasná Šlédrová)
5.3 Významy slov silný a slabý (Lucie Saicová Římalová)
5.4 Některé prostředky vyjadřování nejistoty (a, jistoty") (Iva Nebeská)
to na jazyku
Summary (Lucie Saicová Římalová)
Ediční poznámka
Literatura
Jmenný rejstřík
Věcný rejstřík
Monografie autorek I. Vaňkové, I. Nebeské, L. Saicové-Římalové a J. Šlédrové Co na srdci, to na jazyku je v českém prostředí prvním pokusem o relativně ucelené přiblíženi základních principů kognitivní lingvistiky (nepočítáme-li práce překladové, např Čejkův překlad Lakoffovy a Johnsonovy knihy Metafory, kterými žijeme, Brno 2002, a dále řadu drobnějších studií, pocházejících většinou opět z pera členek autorského kolektivu posuzované monografie, např. příspěvky sborníku redigovaného I Vaňkovou Obraz světa v jazyce, Praha 2001).
Kognitivní lingvistika zkoumá vztah mezi jazykem a lidskou myslí. Předmětem svého zájmu, metodami i cíli je to disciplína výrazně mezioborová (autorky monografie užívají označení přejaté od I. M. Havla - transdisciplinární), stojící na hranici (nebo spíš nad hranicemi) lingvistiky, psychologie, antropologie, etnologie, kulturologie ad. V kontextu vývoje bádání o jazyce jde o disciplínu relativně velice mladou a moderní, rozvíjející se v podstatě ve dvou základních směrech první se zaměřuje na modelování lidského poznání, důraz klade na odkrývání obecných pojmových struktur člověka, druhý přístup - vzhledem k posuzované monografii relevantnější - se zaměřuje vždy na konkrétní jazyk a jeho užívání. Opírá se o předpoklad, že každý jazyk spolu s kulturou a historií vytváří specifickou kolektivní zkušenost daného společenství, podílí se na utváření specifického obrazu světa. Takto orientovaná kognitivní lingvistika se nezaměřuje pouze na jazykové jevy racionálně uchopitelné, ale i na to, co je ukryto ?pod povrchem", co je založeno na encyklopedických znalostech světa, co se opírá o zkušenosti a představy mluvčích. V české jazykovědě, zaměřené staukturně nebo v novější době komunikačně, jde zatím o novátorský přístup. Větší tradici lze hledat především v polském prostředí, kde se kognitivně orientovaným sémantickým výzkumům věnuje v posledních letech několik výzkumných týmů. Účast několika českých lingvistek na výzkumných projektech varšavského univerzitního týmu (od r. 1996) iniciovala i přenesení kognitivistického uvažování nad jazykem do českého prostředí. A jak ukazují výsledky několikaleté soustředěné práce a zejména shrnující monografie Co na srdci, to na jazyku, bylo toto obohacení zájmového a metodologického spektra české lingvistiky přínosné.
Monografii Co na srdci, to na jazyku tvoří pět kapitol. Úvodní kapitola Kognitivní lingvistika tady a teď podává českému čtenáři v oceněníhodné komplexnosti a výkladové srozumitelnosti základní poučení o kognitivistickém přístupu k jazyku, o cílech, metodách, směrech a vývoji kognitivní lingvistiky. Ve druhé kapitole Člověk ve světě a v jazyce jsou hlouběji specifikována východiska, o něž se opírá kognitivistický pohled na jazykovou konceptualizaci světa uplatňovaný v monografii.
Další tři kapitoly práce jsou ukázkami rozboru konkrétního jazykového materiálu z pozic kognitivismu. Věcné / pojmové / jazykové okruhy, jimž autorky věnují pozornost, tj. oblast smyslů, barev, rozměrových vztahů, jistotní modality apod , nebyly jistě vybrány náhodně. Právě analýza těchto okruhů přináší zvláště výrazné a badatelsky i laicky zajímavé poznatky o diferenčním odrazu světa v pojmové a jazykové sféře jednotlivých jazykových společenství Proto tyto okruhy zaujaly i kognitivisty v jiných zemích. To však rozhodně není práci českých badatelek na škodu, naopak jim to umožňuje využít komparativní hledisko a zároveň se z práce zahraničních kolegů i (kriticky) poučit při hledání metodiky zkoumání, která je v kognitivní lingvistice zatím stále ve zkušebním stadiu.
Rozsáhle materiálově podloženou a do hloubky jdoucí analýzu představují zejména třetí a čtvrtá kapitola (první je věnována smyslům, druhá barvám). Poslední kapitola je, jak napovídá její název Různá témata - různé metody, jakýmsi tematicky i metodologicky různorodým souhrnem menších studií vztahujících se k dané problematice. I tato kapitola je však prospěšným doplněním monografie, protože právě ve své pestrosti rozšiřuje vhled do možností a perspektiv kognitivního zkoumání obrazu světa v jazyce (reflektuje například zkoumání odrazu světa v jazyce poezie, ontogenetické diference obrazu světa v jazyce apod.).
Celkově lze říci, že se autorkám podařilo vytvořit práci, která vědecky erudované a čtenářsky poutavě předkládá českému čtenáři vhled do kognitivně orientované lingvistiky (především do kognitivní sémantiky) a na konkrétním materiálu češtiny ukazuje specifičnost konceptualizace světa v jednotlivých jazycích i funkci mateřského jazyka při formování pojmových struktur člověka. Za zdánlivě všední tváří jazyka odhaluje nové a mnohdy překvapivé souvislosti, nabízí poznatky, které se dalece netýkají jen lingvistiky a které určitě neosloví pouze odborníky. Zvláštní ocenění si práce zasluhuje za to, že se autorkám podařilo zajímavé téma zpracovat zajímavě a ?lidsky", což jistě není lehké a v českém kontextu ani příliš obvyklé.
Z recenzního posudku: PhDr. Zdeňka Hladká, Dr.
Jazyk vo svete, svet v jazyku
Metafora nie je primárne jazykovým javom, ale mentálnym, celý náš konceptuálny systém, naše videnie sveta a myslenie je metaforické.
Potrebujeme jazyk, aby sme mohli myslieť, alebo je to naopak? Keby sme sa narodili do iného jazykového prostredia, bola by naša kognitivita výrazne iná? Inak by sme kategorizovali, vnímali a mysleli? A čo keby sme sa v útlom detstve nenaučili žiaden jazyk? Podobné otázky už dlho pútajú pozornosť jazykovedcov, filozofov, psychológov, kulturológov, etnológov a pedagógov. Odpovede siahajú od krajného jazykového determinizmu po jazykový univerzalizmus.
Kognitívna lingvistika sa zaoberá jazykom z hľadiska ľudskej kognitivity. Vychádza z predpokladu, že jazyk jeho gramatika, slovná zásoba, frazeológia a sémantika vypovedá o našom myslení, o tom, ako jednotlivé veci a javy vnímame, chápeme, hodnotíme a aký máme k nim vzťah. Na rozdiel od štrukturalistov kognitívna lingvistika chápe jazyk ako neoddeliteľne spätý s konceptuálnym systémom. Ako o tom svedčia najnovšie poznatky neurovied, jazykové a mimojazykové poznanie je ťažké oddeliť; je uložené v tých istých neuronálnych okruhoch a aktivuje sa spoločne, podľa situačného kontextu. Význam jazykového výrazu potom možno chápať ako súhrn všetkých kontextov, v ktorých sa výraz vyskytuje a používa.
Pre ľudské kognitívne procesy je charakteristická v prvom rade naša v priestore ukotvená stelesnenosť a na ňu viazaná ľudská perspektíva a obrazové schémy. Ďalej je to schopnosť kategorizovať a tvoriť si konceptuálny systém na základe prototypov a v neposlednom rade schopnosť prekročiť hranice toho, čo je zmyslovo dané a vnímateľné prostredníctvom telesných dispozícií, pomocou metaforického chápania a vyjadrovania.
Schopnosť kategorizovať vnímať realitu ako zloženú z častí, ktoré sú vzhľadom na svoje vlastnosti zmysluplne zatriedené do rôznych celkov, schopnosť začleňovať nové poznatky do rámca už poznaného, nám umožňuje prežívať svet ako usporiadaný a zmysluplný. A teraz k metaforám. V centre záujmu kognitívnych viednie sú metafory umelecké, ojedinelé invenčné ozdoby individuálnych autorov, ale metafory uzuálne bežne používané v každodennej komunikácii. A tie nie sú okrajovou, ale podstatnou črtou ľudského vyjadrovania. U väčšiny z nich si ani neuvedomujeme, že sú metaforami (len pri opätovnom zbežnom prečítaní tohto článku ich nájdeme hneď niekoľko: otázky pútajú pozornosť, odpovede siahajú, vychádza z predpokladu, sémantika vypovedá, lingvistika chápe.). Bádatelia začali pátrať po pôvode a motivácii metaforického vyjadrovania: ako je možné, že nielen každodenné, ale aj odborné a vedecké vyjadrovanie je plné metafor (teória má pevné základy, kľúčové slová, otvorené otázky, zhrnutie)? A prišli k zásadnému poznatku: metafora nie je primárne jazykovým javom, ale mentálnym, celý náš konceptuálny systém, naše videnie sveta a myslenie je metaforické. Podľa Lakoffa a Johnsona hrá v našom myslení oveľa významnejšiu úlohu, ako sa predpokladalo, skúsenosť ľudského tela, skúsenosť sprostredkovaná zmyslami naše myslenie je telesné. Vo vede metafora umožňuje jazykovo uchopiť aj také poznatky, ktoré zatiaľ nie sú pojmovo zvládnuté.
Prístupy, ktoré sa dnes uplatňujú v kognitívnej lingvistike, možno zhruba rozdeliť do troch skupín. Predstavitelia prvej ?neurolingvistickej" skupiny majú blízko k umelej inteligencii a neurovedám. V centre ich pozornosti je modelovanie vybraných javov, vo vzťahu k jazyku skúmajú predovšetkým jeho ?implementáciu" v mozgu. Predstavitelia druhej skupiny, ktorú by sme mohli nazvať psycholingvistická, skúmajú, čo jazyk vypovedá o rôznych aspektoch mysle. Predstavitelia tretej ?etnolingvistickej" skupiny akcentujú sociálny a kultúrny aspekt: skúmajú, čo je charakteristické pre obraz sveta sprostredkovaný konkrétnym jazykom, prípadne porovnávajú rôzne jazykové obrazy sveta. K tretiemu prístupu sa hlási aj kniha s metaforickým názvom Co na srdci, to na jazyku. Autorky české lingvistky sa v ňom hlásia k odkazu poľskej lingvistickej školy, ktorá pojem ?jazykový obraz sveta" zaviedla a teoreticky i metodologicky rozpracovala. Okrem teoretických kapitol kniha ponúka systematické zmapovanie používania výrazov pre zmysly a farby v českom jazykovom obraze sveta, ktoré je výsledkom spoločného medzinárodného výskumu porovnávacej sémantiky s Katedrou polonistiky Varšavskej univerzity. V duchu metodológie ?významom výrazu je súhrn všetkých kontextov, v ktorých sa používa", bolo analyzovaných množstvo literárnych i umeleckých prameňov. Táto prvá systematická monografia pre český jazyk zaujme iste aj slovenských čitateľov veď naše jazyky sú natoľko podobné, že väčšina získaných záverov priamo platí aj pre slovenčinu. Autorky vykonali veľký kus práce, takže záverom môžeme k metaforickému názvu knihy pripojiť aj metaforické klobúk dolu, či komu sa nelení, tomu sa zelení.
Martin Takáč, Knihy a spoločnosť 2/2006, str. 6
