Publikace obsahuje 13 odborných studií českých sociologů a historiků věnovaných problematice současné medicíny a zdravotnictví. Tematicky jsou studie rozdělené do dvou častí: zdravotnictví v historické perspektivě, zdravotnictví v sociologické perspektivě.

Úvodem
Podzimní setkání sociologů a historiků medicíny a zdravotnictví
(Poznámka editorů)
Spasení těl Stanislav Komárek
I. Zdravotnictví v historické perspektivě
?Eugeneia". Kontrola lidské dědičnosti mezi utopií a skutečností Michal Šimůnek
Příroda - zdraví - škola. Růžičkova eubiotika jako východisko Štorchovy reformy meziválečného československého školství Tibor Vojtka
Dva pilíře přestavby československého zdravotnictví: Nedvědův a Albertův plán. Porovnání Hana Mášová
Zdravotnické vize ministra Adolfa Procházky Drahomír Suchánek
Propagace socialistického zdravotnictví v rámci komunistické propagandy (1945-1952) Petr Svobodný
Koncepce veřejného zdravotnictví v České republice v historických souvislostech - odkud vychází a kam směřuje tento obor? Eva Pýchová - Karel Dohnal
II. Zdravotnictví v sociologické perspektivě
Současné proměny lékařské role a vědění jako nástroj moci v demokratizující se společnosti Eva Křížová
Naděje a zklamání medicíny - gerontologický aspekt Zdeněk Kalvach
Problémy českého zdravotnictví ve světle mínění odborné a laické veřejnosti. Poznatky z empirických výzkumů Petr Sadílek
Vyprávěné nemoci Magdaléna Rajčanová
Empirické výzkumy pacientů a lékařů ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v Ostravě Petr Reimer
Životní styl jako klíčová determinanta zdraví Kateřina Ivanová
I. A. Bláha a jeho přínos pro rozvoj sociologie medicíny Sylva Bartlová
Závěrem
Nejistota jako bezmoc? Jistotou k moci? Ingrid Strobachová

Díky iniciativě editorů je připraven k vydání sborník příspěvků ze zajímavého setkám sociologů a historiků medicíny a zdravotnictví, které se konalo 29. - 31. 10. 2003 ve Špindlerově Mlýně. Sborník je uveden vstupním slovem editorů, v němž seznamují čtenáře se vznikem a budoucími záměry pravidelných interdisciplinárních setkání odborníků, kteří se chtějí věnovat mezním otázkám medicíny z pohledu sociologie, historie, sociálního lékařství, filosofie a lékařská etiky. Vybrané příspěvky shromážděné v tomto sborníku svědčí o tom, že společenské vědy mohou být pro medicínu i zdravotnictví zdrojem poznání, mohou napomoci porozumění nejrůznějším jevům a procesům, které se v současném zdravotnictví odehrávají, a přispět k vysvětlení mnoha problémů, s nimiž se moderní medicína a zdravotní péče potýká. Jednotlivé příspěvky názorně ukazují, že medicína ani dnes, ani nikdy v minulosti nepůsobila ve vzduchoprázdnu. Vždy musela reagovat na závažné společenské změny a vývoj, na chování lidí, na zdroje, z kterých mohla za daných konkrétních podmínek čerpat. Lékaři a celé zdravotnictví měli vždy ve společnosti výsostné postavení, jejich přítomnost (či nepřítomnost) a způsob fungování se dotýkala a dotýká každého jednotlivce. Zájem společenských věd o tuto oblast společenské reality je tedy zcela na místě a je také velice potřebný.
Sociologická část připravované publikace obsahuje šest příspěvků, které prezentují jednak výsledky empirických šetření samotných autorů, jednak odborné studie, zobecňující dosavadní vědecké poznání. Jde o výsledky práce předních českých sociologů medicíny, kteří působí jako učitelé tohoto oboru na lékařských fakultách, zabývají se sociomedicínským výzkumem v roli nemocničního sociologa, na zakázku nebo v rámci projektů podpořených granty. Mezi autory je i lékař - geriatr, s nevšední sociologickou imaginací, kterou na sebe upozornil sociologickou veřejnost, a filosofka zabývající se lékařskou etiku.
Jednotlivé příspěvky reprezentují široké spektrum sociologických metod, témat a teoretických pohledů, kterými vstupují sociologové a sociologické myšlení do české medicíny a zdravotnictví. Ukazují na výchozí rozpory v samotné roli lékaře a medicínském vědění, které ztěžují koncepční práci ve zdravotnictví stejně jako malá ochota a schopnost tvůrců zdravotní politiky k vědecké analýze a syntéze. Odrážejí naděje a skepse, které doprovázejí české zdravotnické reformy, mapují úspěchy a neúspěchy medicíny a jejich důsledky pro nejkřehčí sociální skupiny. Přinášejí empirická data o názorech široké veřejnosti i lékařů na české zdravotnictví, výsledky průzkumů spokojenosti pacientů i nemocničních lékařů, ale i úvahu o úloze životního stylu ve vztahu ke zdraví nebo o úloze moci a bezmoci v medicíně. Publikace těchto sociologických studií představuje záslužný čin, který může napomoci pevnějšímu zakotvení sociologie medicíny jako součásti českého sociologického myšlení 21. století. Zároveň naznačuje nové možnosti spolupráce sociologů, historiků, filosofů a lékařů

Z recenzního posudku: PhDr. Hana Janečková