Publikace pojednává o spirituální pomoci určené osobám postiženým poruchou pohlavní identity. Autor čerpá z poznatků psychologie, filosofie, etiky a teologie a vyvozuje závěry pro duchovní podporu, která má pomoci stabilizovat duševní rovnováhu zejména věřících jedinců. Z pohledu postižených jedinců, terapeutů a s pomocí církevních pramenů i stanovisek morálních teologů analyzuje klady a zápory psychoterapie a hormonální i chirurgické terapie a posuzuje jejich vhodnost z církevního hlediska.

Předmluva
I. FAKTOGRAFIE TRANSSEXUALISMU
Úvod
1 Pohlavnost a pohlaví
1.1 Poruchy pohlavní identity
2 Transsexualismus
2.1 Etymologie transsexualismu
2.2 Definice transsexualismu
2.3 Fenomenologie transsexualismu
2.4 Etiologie transsexualismu
2.5 Terapie transsexualismu
2.6 Shrnutí
II. MORÁLNĚ- A DUCHOVNĚ-TEOLOGICKÉ ASPEKTY NEINVAZIVNÍ TERAPIE TRANSSEXUALISMU
3 Etická propedeutika
3.1 Je ztotožnění ?moci" se ?směti" oprávněné?
Exkurs: Několik příkladů z alternativních kultur
3.2 Je etika nutně kulturně podmíněná?
Exkurs: Ježíš jako terapeut
3.3 Shrnutí
4 Etické a spirituální posouzení situace transsexuála před hormonálně-chirurgickým připodobněním
Předběžné poznámky
4.1 Psychoterapeutická fáze
4.2 Shrnutí
III. MORÁLNĚ- A DUCHOVNĚ-TEOLOGICKÉ ASPEKTY INVAZIVNÍ TERAPIE TRANSSEXUALISMU
Předběžné poznámky
5 Stanoviska zúčastněných stran k invazivní terapii transsexualismu
5.1 Stanoviska transsexuálů
Exkurs: Úvaha o subjektivně mravně nemožném
5.2 Stanoviska terapeutů
Exkurs: Analogie některých operací s HSR
5.3 Shrnutí
6 Vybrané teologické pozice pro posouzení terapie transsexualismu
6.1 Nepřímo použitelné prameny pro posouzení HSR
6.2 Přímé prameny pro posouzení HSR
6.3 Shrnutí
Exkurs: Pohlavní identita a sakramentální teologie
7 Předpoklady pro vlastní řešení přípustnosti HSR
7.1 Otázky věřícím transsexuálům a jejich vyhodnocení
7.2 Svědectví transsexuálů
7.3 Přehled údajů v číslech
8 Vlastní stanovisko
8.1 Tři problémy
8.2 Závěr
8.3 Výhledy
Dodatek 1: Standards of Care
Dodatek 2: Deutsche Standards der Behandlung und Begutachtung von Transsexuellen
Dodatek 3: Communion and Stewardship: Human Persons Created in the Image of God
Dodatek 4: Sociologická vodítka pro rozhovor s transsexuálem
Resumé
Použitá a doporučená literatura

Podaná práce ThDra Jiřího Skoblíka představuje zdařilou studii o transsexualismu po stránce lékařské, kanonické i etické. Její předností je podrobná informace o současném stavu bádání lékařských specialistů v kulturní oblasti evropské a americké i v popisu a v přiblížení psychologické situace postižených subjektů, nezřídka pokoušených i k ukončení vlastních potíží sebevraždou. Křesťanská etika nemůže ignorovat toto utrpení a je povinna hledat uspokojivé řešení těchto problémů.
Metoda Dra Skoblíka je naprosto legitimní. Začíná "faktografií" dané skutečnosti, která je solidní bází dalších úvah. Jak těmto lidem pomoci? A do jaké míry prostředky, které poskytuje dnešní zdravotnictví, jsou v souladu s katolickou morálkou? Autor rozebírá dané problémy s obdivuhodnou pečlivostí a poskytuje obraz situace, kterou je třeba řešit. Dobrozdání lékařských autorit jsou podávána ve stručnosti, ale s dostatečnou jasností přístupnou i čtenáři, který' není specialista v tomto oboru. Poskytuje tak moralistovi dostatečný podklad k řešení morálních problémů. To považuji za velmi pozitivní.
Autor potom dokazuje, že etická propedeutika nedovoluje v této materii ztotožňovat "moci" se "směti" a zkoumá eventuální podmíněnost etiky na stavu a vyspělosti konkrétní kultury. To se týká zvláště oprávněnosti chirurgických zákroku, o nichž pojednává ve zvláštní části věnované tomuto problému (HSR). V řešení této otázky (definovat "proprium humanum") se opírá i o církevní Magisterium a nadpřirozený vliv Boží milosti.
Zajímavá je kapitola "Loci theologici pro posouzení HSR". Autor tu probírá texty staré i nové, od Starého zákona až po novější a nové dokumenty církevního Magisteria (počnouc od Pia XII.) a cituje i moderní katolické morální teology, kteří se opírají o vývoj lékařské vědy. Přitom konstatuje, že "v současné době nemůže být učiněno jasné a definitivní mravní rozhodnutí ve prospěch transsexuální chirurgie, protože neexistuje přesvědčivý důkaz, že by transsexuální chirurgie mohla být opravedlněna jako metoda korektivní a terapeutická (str. 58).
Autor pak podává jakousi exegezi evangelijní perikopy o vymítání zlého ducha v kafarnaumské synagoze. U postiženého návštěvníka synagogy se jeví těžká porucha identity, "posedlost zlým duchem", tedy porucha umocněná tím, že neprobíhá jen v rovině lidské. Ježíš dvojnásob závažnou poruchu identity rázem odstraňuje a tím ukazuje, že i v jiných případech má být terapeut nejen vyškoleným odborníkem, nýbrž také člověkem s celoživotní snahou být osobností otevřenou i v duchovním i v nenáboženském smyslu jedinečnému obdarováni.
Skoblíkova práce je dílem vysoké kvality, které se doporučuje svou všestranností v oboru jak lékařském teologickém a částečně i kanonickém. Kompetenci jednoho i druhého oboru vytyčuje s jasností, která dovoluje i neodborníkům dostatečně se orientovat v někdy velmi komplikovaným problémech, které si vyžadují odpovědné řešení. Proto doporučuji bez jakýchkoli výhrad publikaci této cenné knihy, která by si podle mého úsudku zasloužila i překlad do cizích jazyků.
Z recenzního posudku: ThDr. Jaroslav Škarvada

---

"Tato práce zaujímá stanovisko k problému, se kterým se odborná i laická veřejnost seznamuje teprve asi půl století a který je zdrojem velkého duševního utrpení člověka. Je jím porucha pohlavní identity, nazývaná obvykle transsexualismus. Práce se chce zabývat metodami, jakými se věda snaží toto utrpení odstranit nebo aspoň zmírnit, a chce je hodnotit ve světle teologické etiky a duchovního vedení," předesílá v předmluvě autor knihy, známý teolog Jiří Skoblík. "Speciální pozornost je věnována věřícím transsexuálům. Je totiž odůvodněná domněnka, že takto postižení křesťané musí řešit těžký transpersonální konflikt mezi absolutním odhodláním zvládnout snesitelným způsobem své obtíže a stanoviskem církve, o kterém soudí - jak ukazuje zkušenost - že nemá porozumění pro vše, co může dnešní medicína transsexuálům nabídnout." Skoblík připomíná, že porucha pohlavní identity "je známa od antiky a byla popisována v klasické literatuře od Herodota po Shakespeara"; první záznam v lékařské literatuře je datován rokem 1830.

Recenzovali Ctirad V. Pospíšil, Jaroslav Škavrada, Petr Zvolský , (jch), DNES 08.07.2006, str. 04