Publikace informuje učitele, výchovné poradce a pracovníky pedagogicko-psychologických poraden i jiných institucí o možných potížích v oblasti školního výkonu, chování, vztahů ve třídě a v interakcích mezi žáky a učiteli. V první části je představena školní poradenská psychologie jako specifická aplikovaná disciplína. Druhá část se věnuje psychologii problémových žáků. Autorka postupně vysvětluje jednotlivé okruhy problémů - školní selhávání a neprospěch, problémové chování, problémy vyplývající ze vztahů ve třídě, narušené citové prožívání a odlišný životní styl. Závěrečná část, psychologie znevýhodněných žáků, shrnuje různé typy handicapu, se kterými se děti ve škole musejí vyrovnávat.

Nový text prof. Vl. Vágnerové nese název "Poradenská psychologie pro pedagogy", v textu se však autorka zaměřuje na problematiku problémového dítěte ve škole. Chápu proto název publikace jako upozornění pro čtenáře, že témata, se kterými se v textu setká, jsou z oblasti, která většinou vede učitele a výchovné pracovníky k vyhledání pomocí v některé poradenské instituci. Student učitelství i učitel v praxi zde najde to, co ve škole u dětí s problémy skutečně vidí a může pozorovat, text mu pak pomáhá odhalit možné příčiny. Orientovanost učitele je velmi důležitá jednak pro jeho vlastní práci, pro odlišení problémů, které řešit lze a u kterých se musí obrátit na odborníky. Pak se učitel fakticky podílí na diagnostice (poskytnutím relevantních informací) i volbě přiměřené intervence na pomoc žákovi.
V první kapitole textu, který plní svým způsobem funkci úvodu do celé problematiky, seznamuje autorka stručně s pojmem poradenství, poradenskou diagnostikou a možnostmi intervence. Následující text tvoří dvě rozsáhlé kapitoly - první z nich věnovaná psychologii problémových žáků . druhá pak psychologii znevýhodněných žáků. Toto dělení umožňuje autorce postihnout v rámci jednoho textu jak oblast školských problémů tak i problémů, které souvisejí s postižením dítěte.
Struktura kapitol vychází z jednotného přístupu - úvodní kapitolka, vymezující problematiku, dále pak kapitoly, věnované jednotlivým typům problémů, kde vždy najdeme popis daného typu problému, jeho vliv na vývoj a projevy dítěte a souvislost s problémy ve škole. V závěru pak najdeme doporučení pro řešení daného typu problémů a v textu nacházíme vždy konkrétní příklady, které danou problematiku přibližují. Každá kapitola obsahuje shrnutí a kontrolní otázky a podněty k zamyšlení. Z didaktickému hlediska je celý text ukázkou příkladného zpracování.
Základní členění kapitoly II. "Psychologie problémových školáků" vychází v zásadě z okruhů problémů, se kterými se setkáváme v poradenské praxi - školní selhávání a neprospěch, problémové chování žáka a problémy, vyplývající ze vztahů ke skupině. S dalšími dvěma okruhy pí oblému zařazených autorkou se v praxi rovněž setkáváme, v literatuře jim však v souvislosti se školou nebývá věnována dostatečná pozornost. Jedná se o problémy citového prožívání dítěte a problémy, vyplývající ze životního stylu dospívajících.
Nejobsáhlejší je kapitola II/2, věnovaná problematice školní neúspěšnosti. Autorka postupně rozebírá jednotlivé možné příčiny školního neúspěchu - nedostatečná úroveň schopností, specifické poruchy učení a problémy hyperaktivity a koncentrace pozornosti. Méně obvyklé v této souvislosti je zařazení vývojového úhlu pohledu, ne proto, že bychom o této oblasti nevěděli, ale protože je obvykle pojednávána samostatně, bez přímé vazby na případní školní selhávání. V kapitole II/3, zabývající se poruchami chování, shrnuje autorka poruchy chování typické pro školu, věnuje pozornost vlivu vývoje na poruchy chování. Pozornost si zaslouží krátká kapitolka 3.4. věnovaná sociálnímu významu poruch chování, vzhledem k tomu, že poruchy chování si bez sociálního kontextu norem a hodnocení sotva můžeme představit.
Velice záslužné je zařazení kapitoly II/4. věnované problémům vyplývajícím ze vztahů ve skupině. V naší odborné literatuře je této oblasti věnována přiměřená pozornost, vždy však spíše v kontextu sociální psychologie. Je tedy otázkou, do jaké míry si učitel v těchto případech uvědomí, že se jedná o problémy, související se začleněním (či nezačleněním) dítěte do sociální skupiny ve třídě. Výklad problematiky může učitele tímto směrem orientovat, už proto, že v případech problémového chování žáků sáhne spíše po textu, který se jím zabývá než po učebnici sociální psychologie. V této kapitole se autorka také zabývá zevrubně jedním ze aktuálních problémů školy a to šikanou mezi žáky. Pátá kapitola se zabývá problémy, které častěji najdeme v textech, věnovaných adolescenci, případně v sociologických výzkumných sděleních. Autorka zde analyzuje specifickou oblast životního stylu dospívajících. Oddělením této problematiky od souvisejících oblastí (např. poruch chování) autorka zvýrazňuje závislost chování v tomto období s vývojovým obdobím adolescence a jeho problémy. Podle mého názoru toto oddělení umožňuje rodičům i učitelům vnímat projevy chování dospívajících s větším odstupem a bez zbytečného dramatizování.
Poslední kapitolou druhé části textu je rozsáhlá kapitola, věnovaná problémům žáků, vyplývajícím z narušeného citového prožívání. Ve školní praxi se učitelé emocionální stránkou zabývají nejčastěji v souvislosti s motivací, tedy spíše vlivem emocí na školní výkon. Zvláště typy emocí, které se neprojevují nápadně v chování dítěte (v tom smyslu, že by dítě k sobě přitahovalo pozornost, jak je smutek nebo úzkost nemusí být školou vůbec zaregistrovány, přestože jsou zdrojem utrpení dítěte a skutečně školní výkonnost ovlivňují tím, že dítě blokují. Je proto mimořádně užitečné na tuto oblast učitele upozornit, aby byli schopni rozpoznat příznaky emočních obtíží a případně i věděli, jak s dítětem zacházet. Autorka zde doplňuje i příznaky psychických poruch, souvisejících s emočním prožíváním (fobie, deprese apod.). Od učitelů nečekáme léčení těchto poruch, ale přiměřená informovanost může napomoci jejich včasnému odhalení a léčení postiženého dítěte.
Část III. "Psychologie znevýhodněných školáků" shrnuje různé typy handicapu, se kterými se děti ve škole musejí vyrovnat. Autorka rozlišuje tři typy handicapu - psychosociální, sociokulturní a zdravotní. Každý z nich má jiné příčiny, jiné důsledky a rovněž řešení důsledků vyžaduje u každého z nich jiné postupy.
Z uvedených druhů handicapuje pravděpodobně nejproblematičtější handicap psychosociální, popsaný v kapitole III/2. Jeho problematičnost vidím především v tom, na co autorka upozorňuje v mottu k této kapitole (str. 189). Většina problémů v této oblasti je totiž způsobována vlastními rodiči dítěte - rozpadajícím se manželstvím, neuspokojováním potřeb dítěte, týráním, zanedbáváním a zneužíváním. Učitel ve škole se zde často dostává do role jediné opory dítěte a proto je nutné, aby se velmi dobře orientoval jak v rozpoznání příznaků, ale i v postupech, které jsou v takových případech doporučeny.
Sociokulturní handicap (kap. III./3) byl před jistou dobou spíše oblastí, kterou se zabývali odborníci, učitelům ve škole tato oblast připadala jako akademický problém. I když to ani dříve nebyla pravda, v současné době význam sociokulturního handicapu vystupuje stále více do popředí především v souvislosti s přibývajícími počty žáků, přicházejících z jiných zemí. Proto je užitečné, že autorka přibližuje tuto problematiku nikoliv jako předmět výzkumného bádání, ale v podobě reálných problémů, se kterými se učitel ve škole setkává, možno říci takřka každodenně. Doufám, že seznámení se s touto problematikou napomůže ve školní praxi rozpoznávat vliv sociokulturního handicapu nejen u dětí z jiných kulturních a etnických oblastí, ale např. i u dětí z málo podnětných rodin.
Závěrečnou kapitolou III/4 jsou problémy způsobené zdravotním handicapem. Je možno namítnout, že k této oblasti existuje rozsáhlá specializovaná literatura a je nepochybné, že učitel, který má ve třídě zdravotně postižené dítě by měl hledat další informace, aby s ním mohl efektivně pracovat. Problémem je však to, že takto specializovaná literatura je nejčastěji speciálně pedagogicky orientovaná, čili přináší informace o tom kterém typu postižení a důsledcích, které má pro vývoj a chování dítěte, ne vždy v této literatuře však učitel najde pomoc pro každodenní práci s postiženým dítětem, integrovaným v běžné škole. Jako příklad lze uvést problematiku přijetí postiženého dítěte nejen učitelem, ale i spolužáky, kterou se autorka zabývá v kap. III/4.3., případně další informace z této oblasti u každého z typů zdravotního postižení. Autorka se rovněž věnuje problematice integrace postižených dětí do běžné školy z hlediska samotného postiženého dítěte.
Text přináší nejnovější poznatky v celé oblasti, spojuje odbornou úroveň s autorčinou podrobnou znalostí školní reality a možností i potřeb učitelů i dalších výchovných pracovníků. Je vhodný pro studenty učitelství na všech fakultách university, které připravují pregraduálně budoucí učitele, případně výchovné poradce v postgraduálním studiu. Lze ho rovněž doporučit učitelům a výchovným pracovníkům v praxi.

Z recenzního posudku: PhDr. Zuzana Hadj Moussová