Talcott Parsons (1902 - 1979) je nepřehlédnutelnou postavou dějin světové sociologie 20. století, o jejímž významu a přínosu se již po několik desetiletí vedou spory. Zatímco pro jedny je Parsons tím, kdo zásadním způsobem pozvedl sociologickou teorii na kvalitativně novou úroveň, pro druhé je naopak tvůrcem spekulativních a na problematických základech vykonstruovaných textů. Třetí skupina diskutujících soudí, že dílo Talcotta Parsonse je záležitostí historie a neobsahuje už nic, čím by mohlo soudobé sociální vědy oslovit. Autory, kteří se setkávají na stránkách sborníku, spojuje přesvědčení, že Parsonse ignorovat nelze; je pro ně myslitelem, který si i dnes zaslouží pozornost, sociologem, k jehož odkazu má cenu a smysl se vracet.

Úvodem Jiří Šubrt
Talcott Parsons: Od struktury jednání k teorii systémů Miloslav Petrusek
Osudy díla Talcotta Parsonse v Čechách Pavel Machonin?
VlivTalcotta Parsonse na českou sociologii a jeho příspěvek k teorii konvergence a modernizace Richard Jung
Talcott Parsons: Vzpomínky na osobnost a úvahy o díle Jan Urban
Byla Parsonsova sociologie "americká"? Jan Balon
Talcott Parsons a idea obecné teorie jednání Helena Kubátová
Hodnotový kulturní vzorec v teorii Talcotta Parsonse v kontextu různých způsobů řešení problému propojení člověka a společnosti Marek Německý
Pojetí societální komunity u Talcotta Parsonse Kateřina Ivanová, Sylva Bártlová, Martin Horváth
Odkaz díla Talcotta Parsonse v medicíně a ošetřovatelství František Znebejánek
Talcott Parsons o sociálním konfliktu Tomáš Dvořák
Parsonsův neplánovaný potomek Oleg Suša
Talcott Parsons: systémový instrumentalista, nebo komunitarián?

Sborník, který pečlivě připravil kedici docent Jiří Šubrt, je výsledkem konference o Talcottu Parsonsovo, kterou organizovala Masarykova česká sociologická společnost společně s Kabinetem pro studium vědy, techniky a společnosti FLÚV Akademie věd ČR. Jde o soubor 12 příspěvků, znichž celá řada je rozšířeným zněním příspěvků, které byly předneseny na uvedené konferenci.
Editor sborníku Jiří Šubrt správně konstatuje, že Parsonsovo dílo nelze ignorovat a správně také poukazuje na to, že zájem o Parsonsovo dílo prožívá renesanci v mezinárodním měřítku. To nepochybně plyne z deficitu ucelených sociologických teorií, které by vytvářely pojmový rámec širokému tokudílčích empirických ajiných sociologických prací. Velmijasně se ktomu vyjádřil profesor Milan Petrusek, když se v závěru svého příspěvku přimlouvá za "nomotetizaci" soudobé sociologie. Není pochyb, že sborník přispěje khlubšímu sociologickému přemýšlení i u nás.
Struktura sborníku je logická a vede od výkladu základních Parsonsových myšlenek k informacím a rozborům některých dílčích témat tohoto velkého sociologa. Některé statě jsou skutečně pozoruhodné a originální, a myslím, že by se měli dostat i do zahraničních publikací o Parsonsovi.
Stať Jiřího Šubrta, kterou je sborník uveden poskytuje jasnou, přehlednou a současně zajímavou interpretaci díla T. Parsonse. Autor zařazuje Parsonse do širokého proudu světové sociologie, vymezuje jeho pozici v americké sociologii na základě dobré znalosti Parsonsových textů a prací o dějinách sociologie. Myslím, že by se měl vtextu, vedle nejznámějších představitelů americké strukturálně funkcionalistické školy zmínit i o Bernardu Barberovi a Shmuelovi Eisenstadtovi. Domnívám se rovněž, že - pokud by to bylo možné - by měla být závěrečná stať o kriticích T. Parsonse poněkud širší. Měla by být např. uvedena práce Jamese Colemana "Foundations of Social Theory" a podobná velká kritická díla.
Stať profesora Milana Petruska poučeně interpretuje postupné pronikání Parsonsových myšlenek u nás. Kombinuje kritický pohled s porozuměním situace, ve které autoři jako J. Klofáč, V.Tlustý, Strmiska a další uváděli k nám Parsonse. Snad by se mohla tato dobře napsaná stať doplnit krátkou poznámkou o tom, proč byla Parsonsova sociologie pro naše kritické marxisty té doby přitažlivá. Ostatně o těchto důvodech dobře píše Gouldner a netýká se to jen zájmu českých sociologů, ale také sociologů v bývalém Sovětském svazu a myslím, že i v Polsku.
Oceňuji rovněž stať Pavla Machonina, která je cenným příspěvkem kdějinám české sociologie a dobrým dokladem o méně známých politických postojích Parsonse, zejména o jeho zájmu o hodnotové zakotvení tehdejších reálně socialistických společností. Čtenáři si rovněž se zájmem přečtou Machoninovy autentické vzpomínky na člověka Talcotta Parsonse.
Mimořádně stimulující a bohatá na myšlenky a postřehy je rozsáhlá stať profesora Richarda Junga. Podle mne jde o ojedinělý pohled na Parsonse. Zajímaváje nejen vhledem do rodiny Parsonse, do jeho nejen profesionálního života, ale příklady Parsonsova opomenutí nebo i neporozumění některým myšlenkovým koncepcím 20. století, např. fenomenologie, Whiteheadovy filosofie, ale také římského práva. Za pozoruhodné považuji poznámky o podobnosti Parsonse a Heideggera o jeho vztahu k Chomskému a o jeho srozumitelných sympatiích k Jakobsonovi.
Pozitivně je zapotřebí ocenit i další stati zabývající se některými specifickými otázkami souvisejícími s dílem Talcotta Parsonse. Práce Jana Urbana vcelku správně zařazuje Parsonse do dějin americké sociologie. Postřehl jsem tam všakjedno dosti významné opomenutí, které by mělo být odstraněno před vydáním knihy. Jan Urban zdůrazňuje významnou roli Parsonse v,,europeizaci" americké sociologie a poukazuje na to, že američtí sociologové neznali dostatečně hluboko evropskou sociologii. Chtěl bych doporučit zmírnit toto stanovisko. Jan Urban cituje sice stať Albiona Smalla o 50 letech americké sociologie, ale zřejmě nezaregistroval vynikající Smallovu knihu "The Origins of Sociology", která je jedním znejlepších výkladů role evropských historických škol právních, hospodářských aj.) a dalších myšlenkových směrů při vzniku sociologie. Také by měl registrovat významné práce Vidichovy a Hymanovy o kořenech americké sociologie, alespoň v bibliografii.
Ocenil jsem rovněž pečlivě připravený příspěvek Marka Německého o pojetí societální komunity a práci Katřiny Ivanové, Silvy Bártlové a Martina Horvatha o Parsonsových prací týkajících se mediciny a také ostatní statě v druhé polovině sborníku.
Závěrem bych chtěl konstatovat, že jde o velmi podnětnou publikaci, podnětnou nejen pro čtenáře zajímající se o dějiny sociologického myšlení, ale i pro ty, kdo se zabývají otázkami integrace diferencovaných společností, o sociální kohesi a o fungování tzv. moderních společností. Kniha má vysokou odbornou úroveň a stati jsou napsány dobrým slohem, srozumitelně i lidem, kteří se nezabývají sociologií profesionálně. To zda některé doplňky a úpravy, které jsem v tomto posudku uvedl s cílem publikaci zbavit, některých nepřesností a drobných deficitů, autoři akceptují, přenechávám na nich a editorovi. Knihu doporučují nakladatelství "Karolinum" k vydání. Jde nepochybně o kvalitní dílo.
Z recenzního posudku: Profesor Jiří Musil, CSc.