Sociologicko-historická studie vývoje rodiny je zaměřena především na období druhé poloviny 20. století. Sleduje rodinu jako společenskou jednotku ovlivněnou důsledky druhé světové války a posléze proměnami myšlení v souvislosti s rozdělením Evropy "železnou oponou". Postihuje příčiny poválečné "populační exploze" i zajímavý proces návratu k modelu klasické párové rodiny s více dětmi v současné západní Evropě.
Z francouzského originálu přeložila Helena Beguivinová.
Tématem eseje je historický vývoj rodiny v Evropě od 2. světové války do současnosti. Poukazuje na proměnu životního stylu, stabilitu rodiny, vývoj názorů na rodinu od psychologie až po církve. Autorka, která je známá znalostí populačního vývoje a demografických dat východní evropy, dokládá pro nás jistě zajímavou skutečnost, že vývoj rodiny, názorů na rodinu, sňatečnost, velikost rodin atd., je v Evropě velice podobný (zdá se, že železná opona na vývoj rodiny měla nepatrný vliv !). Bezesporu je zajímavé zjištění, že rozsah výchovy v jeslích (tzv. kolektivistická výchova) v zemích ovládaných komunistickými režimy, se mnoho nelišil od zemí západní evropy (fakt, na který poukazuje poslední dobou i dr. Dunovský) Pro českého čtenáře bude objevné zjištění i to, že dochází k návratu klasické párové rodiny s více dětmi, a že je to již doložitelné statistickými daty v zemi, která byla v tomto století vždy ukazatelem evropského populačního trendu (Švédsko). Zdá se, že po zhroucení komunismu, zhroucení nemilosrdné sovětizace a ateismu, ale i "pokrokářství" v západní evropě, ukazuje pozoruhodnou životnost dědictví duchovní i etické osobnosti, které se v tichosti předávaly v soukromí rodin. Na konci ideologiemi zmítaného století se rodina stává opět stabilní a mladí objevují její hodnotu. Život osamělých jedinců se stává nemoderním. V mnohém analýzy autorky jistě přispějí k střízlivějšímu a bezpředsudečnému pohledu na rodinu v ideologiemi zmítané postkomunistické České republice
Z recenzního posudku: Jiřina Šiklová