Jiří Olič se po předchozích biografiích o Jakubu Demlovi a Josefu Váchalovi rozhodl k dalšímu podobnému projektu. Osobnost Josefa Lady ho přilákala i proto, že dosud neexistuje "objektivizovaný" životopis tohoto umělce, ač jsou on i jeho dílo (také díky mnoha publikacím, stovkám článků a snadné přístupnosti k jeho ilustracím) dávno vnímáni jako "veřejný majetek".
Olič chce ukázat, že Ladův život nebyl tak fádní a banální, jak by mohly naznačovat jeho obrázky a jak se všeobecně traduje. Chce chronologicky, navíc detailně sledovat souvislosti života a tvorby, včetně celkové atmosféry doby. Tak jako v jiných pracích, i zde hodlá autor vycházet z fenoménů, které jsou pro umělcovu tvorbu zásadní. Kniha je psána populárně-naučně, s důrazem na analýzu dávno opakovaných pravd a také s důrazem na velké množství nově nashromážděných poznatků.
Samotný text doprovází černobílé i barevné reprodukce a fotografie.