V textu významné české spisovatelky a literární teoretičky Daniely Hodrové, není město sledováno jen jako téma či pozadí literárních děl, ale především jako charakteristický a jedinečný způsob existence ve světě a prožívání a reflexe světa. V tomto smyslu se výklad v 1. části ? Čtení a psaní města ? ubírá od pokusu vymezit specifičnost ?textu? města k způsobům ?psaní? města; v kapitole Město v síti textů je sledována dynamika města, jeho obrazů v síti textů se zvláštní pozorností k tzv. pražskému (kon)textu. Ve 2. části ? Chůze městem ? se výklad zabývá toposy spjatými s chůzí, tímto důležitým způsobem čtení i psaní města. Vše směřuje k části třetí ? Obývání města ?, ve které se na základě analýzy významných podob, ?poloh? a metafor města rýsuje archetypální, ?hlubinné? pojetí města. To plyne z hypotézy niterného propojení a soubytí obyvatel s městem ? obyvatel, kteří město ?čtou? a ?píšou? nejen budováním města, ale i svou existencí a prožíváním, a města, které zdaleka není pouze inertní hmotou, ale dynamickým a ?cítícím? celkem, subjektem svého druhu. \nText je doprovozen autorčinými fotografickými přílohami, zachycujícími městské domovní skulptury hlav, dále pak ukázkami ze světové literatury a rejstříky.