Práce pojednává o diskusích a sporech o školskou reformu v českých zemích po 2. světové válce. Autor zachycuje čtyři etapy vývoje tohoto dlouhodobého sporu, který vyvrcholil v dubnu 1948 přijetím tzv. zákona o jednotné škole. Ten znamenal zásadní změny v systému školství. Jeho součástí byl také nejkontroverznější paragraf, který stanovil, že veškeré školství bude postátněno. Pokusy o ponechání několika církevních škol, které by mohly existovat na základě výjimky z tohoto zákona, pak ztroskotaly po zahájení tvrdého boje proti katolické církvi v červnu 1949. Státní školský monopol byl jedním z důležitých důsledků této školské reformy a byl plně využíván komunistickou diktaturou během následujících let útlaku. Studie vychází z rozsáhlého archivního bádání, které je doplněno sondou do dobového tisku. Kniha přináší také edice nejdůležitějších archivních pramenů k celému sporu o jednotnou školu.

1. UVEDENÍ DO TÉMATU
1.1 Předmluva
1.1.1 Dosavadní historiografické bádání
1.2 Dosavadní systém školství
1.2.1 Volání po jednotné škole
1.3 Konec války
1.3.1 České země
1.3.2 Slovensko

2. ROK 1945
2.1 Košická vláda
2.1.1 Dopisové akce
2.2 Pokus o postátnění škol dekretem prezidenta republiky
2.2.1 Zveřejnění myšlenky na postátnění škol v tisku
2.2.2 Osnovy dekretu prezidenta republiky o postátnění školství

3. ROK 1946
3.1 Plán ministerstva školství
3.2 Protiakce církve
3.2.1 Pastýřský list
3.3 Pozdní jaro 1946
3.4 Katolické spolky v boji za svobodné školství
3.5 Sjednocování mládeže a tělovýchovy
3.5.1 SČM
3.5.2 Sjednocování tělovýchovy
3.6 Volby 1946
3.6.1 Nová vláda
3.6.2 Nový ministr
3.6.3 Arcibiskup Beran
3.6.4 Pedagogické fakulty
3.6.5 Pokračující diskuse
3.7 Bilance roku 1946

4. ROK 1947
4.1 Změna na MŠO
4.1.1 Ministr Stránský v kulturním výboru ÚNS
4.1.2 Otázka náboženské a mravní výchovy
4.2 Boj pokračuje
4.2.1 Polemika v tisku
4.3 Politické prostředky
4.3.1 Postoj prezidenta republiky
4.3.2 Mezi ministerstvy
4.3.3 Projednávání ve vládě
4.4 Akce odpůrců jednotné školy
4.4.1 Schůze v Lucerně
4.4.2 Akce biskupů
4.4.3 Postoj ČSL k návrhu školského zákona
4.5 Akce příznivců školské reformy
4.5.1 Aktivita KSČ
4.5.2 Ministr Stránský
4.6 Počátek politické krize
4.6.1 Jednání o ústavě
4.6.2 Formování protikomunistického tábora
4.7 Postoj dalších církví k návrhu školského zákona
4.7.1 Čeští evangelíci
4.7.2 Slovenští evangelíci
4.7.3 Československá církev
4.8 Bilance roku 1947

5. ROK 1948
5.1 "Vítězný únor"
5.1.1 Protesty arcibiskupa Berana
5.1.2 Před Únorem
5.1.3 Komunisté u moci Projednávání v parlamentu
5.1.4 Projednání ve výborech
5.1.5 Rozprava v plénu ÚNS
5.1.6 Schválení zákona
5.2 Ústava 9. května
5.3 Aktivity vatikánské diplomacie proti postátnění škol v Českých zemích
5.4 Pokusy o přijetí zákona o nestátních školách
5.5 Po schválení zákona
5.5.1 Děkovné dopisy ministru Nejedlému
5.5.2 Aplikace zákona - postátňování škol

6. ZÁVĚR - 4 KOLA BOJE O SVOBODNÉ ŠKOLSTVÍ

7. POUŽITÉ ZKRATKY

8. PRAMENY A LITERATURA
8.1.1 Archivní fondy
8.1.2 Edice dokumentů
8.1.3 Vydané paměti
8.1.4 Literatura
8.1.5 Diplomové práce
8.1.6 Sbírky zákonů 8.1.7 Periodika
8.2 Internet

9. PŘlLOHY - EDICE DOKUMENTŮ
9.1 Seznam příloh
9.1.1 První verze osnovy dekretu prezidenta republiky o postátnění školství z 4. 8. 1945
9.1.2 Druhá verze osnovy dekretu prezidenta republiky o postátnění školství z 12. 10. 1945
9.1.3 Výhrady ministerstva pošt k osnově nového školského zákona, rozeslané všem státním úřadům v rámci meziministerského připomínkového řízení, (důležité pasáže) 18. 4. 1946
9.1.4 Dopis olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana poslancům ČSL z března 1946 ohledně snah o postátnění všech škol, (důležité pasáže) z 1. 3. 1946
9.1.5 Zpráva o činnosti Matice cyrilometodějské zarok 1947 a 1948
9.1.6 Memorandum československých katolických biskupů vládě Čs. republiky schválené na biskupské konferenci 13.-14. 11. 1946 v Olomouci, (část týkající se školství)
9.1.7 Pastýřský list českých biskupů z prosince 1947 o úpadku mravnosti, je zde však řada politických podtextů, (důležité pasáže)
9.1.8 Statistická data o církevním školství v Cechách a na Moravě
9.1.9 Dopis generálního tajemníka KSČ Rudolfa Slánského všem členům vlády za komunistickou stranu, kde vyzývá k připomínkování zákonů především z hlediska zájmů KSČ, (celý text) z 6. 5. 1947
9.1.10 Projev ministra informací V. Kopeckého o kulturní politice KSČ na zasedání ÚV KSČ konaném 4.-5. 6. 1947 (celý text)
9.1.11 Rozhovor patriarchy Československé církve Dr. F. Kováře v Mladé frontě o problematice církevního školství a jednotné školy z 2. 4. 1947
9.1.12 Návrh osnov nekonfesní mravní výchovy přiložený k žádosti Svazu občanů bez vyznání, který žádá zavedení této výchovy novým školským zákonem, z počátku roku 1948
9.1.13 Pracovní osnova zákona o nestátních školách připravená J. Vlčkem z května 1948

EDIČNÍ POZNÁMKA

JMENNÝ REJSTŘÍK

"Boj o jednotnou školu", jak je dnes označován proces, který vedl k přijetí zákona o jednotné škole v roce 1948, je jedním ze základních procesů, které ve svém výsledku přispěly k jisté deformaci školské výuky, jejímu postupnému oproštění od religiózní problematiky a k definitivnímu "zesvětštění". Tento zápas reflektoval politické změny po roce 1945, ale rozhodně nebyl a nemohl - vzhledem ke své citlivosti - být rozhodnut mechanickým předpisem, vyhláškou či zákonem. Školství patřilo tradičně k oblastem, o něž se veřejnost zajímala a ani politická representace si nemohla dovolit zcela ignorovat její názory.
Komunistická strana se zcela logicky musela vypořádat s oblastí vzdělávání, a to jako s jednou z nejmocnějších režimních zbraní pro futuro. Hlavním exponentem ve sporech byl Zdeněk Nejedlý na straně komunistické ideologie, na straně druhé to pak byla především katolická církev, ale nejen ona. Radim Cigánek zachycuje především konflikt, který byl nejnápadnější a nepochybně i nejvýznamnější - střet katolické církve s (nejen) komunistickými názory a posléze i s vítězným režimem, který je ve finále prosadil.
Autor sleduje spor o tzv. jednotnou školu chronologicky, aby tím lépe mohl sledovat jednotlivé etapy konfliktu, které souvisely s projednáváním jednotlivých návrhů školského zákona.
Při svém výzkumu využil všech dosud dostupných pramenů archivní povahy, tisku a vydané literatury, kteréje ovšem stáleještě velice málo (existují pouze dílčí studie např. M. Pokorná). Celkové zpracování tématu neexistuje.
Jedním z významných závěrů, které vypovídají o složitosti problematikyje konstatování, že se ve sporu ocitlo ministerstvo školství, manipulované komunisty, ale přesto i representant širšího spektra politických elit, s odpůrci, kteří byli v zásadě úzce propojeni s katolickou církví. Vyvrací tak představu, že to byla pouze komunistická strana, která se do boje za jednotnou školu zapojila.
Autor jde ovšem mnohem dále, sleduje i různorodé reakce rodičů, pro něž otázka školství byla jistě aktuálnější než vysoká politika a v jejichž názorech se nepochybně projevuje víc, než "politické stranictví", ba právě naopak, často pouze obava o budoucí vzdělání jejich dětí. Byl to totiž právě boj o školu, do něhož rodiče vnímali své připomínky jako projevy kompetentní strany.
Radim Cigánek doložil na velice pestrém materiálu, že skutečný boj ojednotnou školu byl sice rozhodnut roku 1948, definitivní rozhodnutí padlo až roku 1953, kdy se v Československu uplatnil tzv. sovětský model. Právě proto je "zápas o jednotnou školu" ještě jistou přehlídkou koncepcí a názorů, periodou, kde se v prvních periodách hledala východiska. Vlastní zákon byl pouze významným předstupněm k definitivní manipulaci školství, jeho centrálnímu uchopení a posléze i jeho deformování v rámci nových jednotných osnov.

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Alena Míšková

---

Kladem anotované práce je solidní a přehledné shrnutí pramenů a faktografie v nich obsažené, byť tento sumář příliš nepřesahuje objem zdrojů využitých již dříve, především v edicích a studiích Karla Kaplana věnovaných církevní problematice. Přínosný a užitečný je rovněž Cigánkův výběr dokumentů do edice, která tvoří součást publikace. Autor v podstatě redukuje polemiku o jednotné škole na dvě otázky: budoucí existence nestátních škol (připomeňme, že na Slovensku byly školy postátněny již v roce 1944) a náboženské výchovy ve školách. To byly otázky zajisté podstatné, ale diskuse o reformě školství se jimi v žádném případě nevyčerpávala. Radim Cigánek vůbec, jak se zdá, především obnovuje optiku kritiky koncepce jednotné školy, jak zaznívala z řad katolické církve a Československé strany lidové.
Jisté zúžení zorného úhlu pohledu, které má za následek určité zploštění v hodnocení některých účastníků diskuse, má ovšem i svou výhodu. Autorovo vcítění do ideového světa jedné, poměrně vyhraněné názorové skupiny umožňuje přiblížit se k pochopení její politické koncepce, byť se jednalo o koncepci v dané době zjevně minoritní a povýtce defenzivní. Je nutno říci, že v tomto směru autor ještě zdaleka nevyčerpal své možnosti, a bylo by záslužné, kdyby ve svých výzkumech pokračoval a využil další dostupné prameny (např. archiv KDU-ČSL). Žádoucí by také bylo zařadit reformu školství v Československu do mezinárodního kontextu, v němž se v poválečném vývoji prosazovaly různým způsobem modernizační tendence.
Radim Cigánek sleduje vývoj politické diskuse o úpravě školství v letech 1945-1949 po chronologické ose, dokonce po jednotlivých rocích (což mimochodem poněkud narušuje plynulost výkladu). Přínosné je, že výběrově zaznamenává ohlasy soupeření v tisku, že využívá i takových pramenů, jako jsou dopisy adresované čelným politikům, a že registruje celou škálu způsobů, jimiž se odpůrci jednotné školy snažili působit na veřejnost (petice, memoranda a dopisové akce, aktivity spolků, návštěvy delegací u politiků, pastýřské listy atd.). K důkladnému poznání Cigánek rovněž přispívá tím, že zmapoval intervence Vatikánu ve prospěch zachování činnosti církevních škol. Poněkud neorganicky ovšem do knihy včleňuje pasáže týkající se sjednocení mládežnických a tělovýchovných organizací. Cenu mají naopak postřehy dokumentující ne zcela bezproblémovou komunikaci mezi katolickou církví a Československou stranou lidovou.
Odmyslíme-li si faktografické či hodnotící nepřesnosti (Zdeněk Nejedlý se nestal členem KSČ ve 20. letech, jak se uvádí na straně 21, ale až v exilu, v létě 1939 v Moskvě; je problematické hodnotit volební kampaň v roce 1946 jako korektní a slušnou (s. 56); k přehodnocení účasti Československa na Marshallově plánu nedošlo až po návratu vládní delegace z Moskvy (s. 104); slovenský politik Husák se jmenoval Gustáv, nikoli Gustav) a obsahově prázdná sdělení ("lze se oprávněně domnívat, že poznámky v článcích, které reflektovaly nedostatky stávajícího školského systému, byly míněny naprosto vážně", viz s. 44), je vydání Cigánkovy knihy třeba uvítat. Stane se užitečnou příručkou pro historiky, archiváře a zájemce o dějiny československého školství i výzvou k dalším výzkumům.


PhDr. Jiří Křesťan, CSc., časopis Soudobé dějiny, č. 4/2010, roč. XVII, str. 737-8