Knížka Rozhovory o interview navazuje na tituly O fejetonu, s fejetonem (Karolinum, 2007) a Pokusy a dobrodružství: poznámky k eseji (Karolinum, 2008). Cílem publikace je poskytnout různé osobní pohledy na žánr rozhovoru, od vymezování jeho pozice přes nástin dějinného vývoje k jeho současnému místu v médiích včetně internetu. Editoři vyzvali ke spolupráci zajímavé autory, mezi jinými Marka Ebena, Ivo Fencla, Karla Hvížďalu, Naďu Klevisovou, Janu Klusákovou, Rudolfa Křesťana, Václava Moravce, Ondřeje Neffa, Olgu Sommerovou, Jindřicha Šídla, Martu Švagrovou, Petra Volfa a další. Ti všichni přispěli svými zkušenostmi s rozhovorem, ať už jako tázající se, nebo dotazovaní. Texty zahrnují jak informace z denní žurnalistické práce, tak praktické rady k přípravě knižních interview.
Barbora Osvaldová: Rozhovor o interview
Karel Hvížďala: Tázání se je zbožnost myšlení
Ondřej Neff: Rozhovor s Gigantem
Jakub Šofar: Sám dobře víte...
Marta Švagrová: Vědět, či nevědět? Co je lepší?
Naďa Klevisová: Mezi čtyřma očima
Jindřich Šídlo: Interview je zpráva
Václav Moravec: Rozhovor v rozhlasovém a televizním vysílání
Alena Blažejovská: Zkušenosti s rozhovorem
Štefan Švec: Rozhovor a internet
Olga Sommerová: Rozhovor, jak ho dělám já
Petr Volf: Umění v rozhovoru
Aleš Palán: Nejsilnější odpovědi se rodí z mlčení
Ivo Fencl: Umění rozhovoru
Rudolf Křesťan: Z opačné židle
Jan Suk: Hra na starý nástroj
Radim Kopáč: Čtyřlístek poznámek k rozhovoru
Jana Klusáková: To by bylo žalob! (Rozhovor vedl R. Kopáč)
Marek Eben: Dostat se pod povrch (Rozhovor vedla A. Tejkalová)
Ediční poznámka
Medailony autorů
Literatura a prameny
Další literatura k tématu
Otrocky přeloženo z jazyka anglického by interview mohl znamenat mezipohled, psychologové toho slova užívají jako diagnostickou metodu, zatímco personalisté jej mají za pohovor s uchazečem o místo. Soubor předkládaných textů o interview se týká jak onoho mezipohledu, tak diagnostické metody, neboť zpovídaný odhaluje své nitro a čtenář si může udělat tu více, tu méně jasný obrázek o jeho osobnosti, stejně tak lze pokládat interview za ucházení se o místo na slunci prostřednictvím médií. Zároveň má čtenář možnost dozvědět se něco o zásadách interview, o metodách vedení rozhovoru a o zkušenostech českých žurnalistů, kteří se této disciplíně s nemalým úspěchem věnují.
Barbora Osvaldová v úvodu Rozhovor o interview stručně a jasně formuluje názor, že rozhovor není diskuse ani debata, či anketa, ale že jde o stylizovaný dialog, v němž novinář buď ustupuje do pozadí, nebo monolog či rozprava. Objasňuje volbu autorů, mezi nimiž jsou jak praktici, tak teoretici, kteří byli vyzváni, aby se daného tématu zmocnili, a to tak, aby byl zastoupen rozhovor z tištěných periodik, rozhlasu, televize, stejně jako internetová podoba interview. Stačí se podívat na seznam autorů, aby bylo čtenáři jasné, že volba byla nadmíru rozvážná a že editoři díky svým zkušenostem věděli velmi dobře, koho oslovit.
Jak shora řečeno, soubor textů je de facto praktickým návodem, jak dělat či nedělat interview a autorům jednotlivých textů budiž ke cti, že dali nahlédnout do své kuchyně. Je snad škoda, že i když jsou ojediněle zmiňovány pořady Uvolněte se, prosím nebo Krásný ztráty, neobjevila se v souboru hlubší reflexe těchto talk show s odkazem na diváckou oblíbenost a na fakt, že jde o velice svébytný druh interview, který je v rámci kategorizace televizních pořadů řazen mezi zábavné, což někdy bývá v případě Plovárny a Krásných ztrát velmi šálivé označení, neboť se z kategorie zábavy, tak jak je obecně pojímána, svou seriózností a někdy vážností, byť v dobrém slova smyslu, vymykají. Každopádně budiž řečeno, že soubor textů je nadmíru užitečným a bez jakékoliv diskuse si najde čtenáře, kteří se budou chtít poučit o tom, jak dělat interview. Ti, kteří se poučit chtít nebudou, budou klást nadále hloupé a zbytečné otázky.
Důležitou součástí jsou odkazy na texty, které stojí za hlubší studium a z nichž se lze mnohému přiučit.
Z recenzního posudku: Prof. MgA. David Jan Novotný
Netřeba opakovat fakta a argumenty z ediční poznámky v tomto souboru: publikace Rozhovory o interview editorů Barbory Osvaldové a Radima Kopáče úspěšně a zdařile navazuje na publikace tohoto typu věnované fejetonu a esejistice. Na počátku celého cyklu byl šťastný a užitečný nápad a je dobře, že se volná řada rozrůstá o další svazky. Ty jsou koncipovány podobně: vždy v nich nalézáme určité spektrum pohledů na problematiku zvoleného žánru z pera pisatelů různého zaměření a profesionálního zacílení. Tato struktura a takto vedený výběr potom samozřejmě přispívá i k základnímu určení publikací: být užitečnou a přehlednou pomůckou jak pro vysokoškolské studentstvo, tak pro širší obec zájemců o tyto problémy. Tomu ostatně plně odpovídá i racionální zařazení faktograficky a metodicky zaměřených příspěvků (B. Osvaldové a K. Hvížďaly) na počátek knížky.
Pochopitelně: nad každou publikací daného typu se zákonitě vynořuje otázka, zda některá autorita v souboru neschází, kdo by ve sborníku ještě mohl být zastoupen a které úhly pohledu zde jistým způsobem absentují. Takto bychom mohli licitovat i nad Rozhovory o interview; v daném případě však podobné licitace pokládáme za nepřípadné: skladba je vyvážená, slovo zde dostali zástupci různých oborů i lidé s různou zkušeností: esejista, výtvarný kritik, redaktoři deníků i týdeníků, fejetonisté, spisovatelé, rozhlasoví i televizní pracovníci. A co je také důležité, jsou tu zastoupeni mluvčí různých generací, od "veteránů" (jako můj vrstevník Karel Hvížďala) po autory mladší, mezi něž patří např. Štefan Švec.
Z recenzního posudku: PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D
