Monografie využívá metafor biodromu a cesty k reflexím životních pohybů člověka. Kinantropologii jakožto „nauku o člověku v pohybu“ rozšiřuje nad empirický rámec návratem k původnímu chápání logu v celé šíři jeho konotací, tedy i jako smyslu a přesažného řádu. Pokouší se podrobněji mapovat a interpretovat dějinné „vzorce lidství“ – s vědomím, že dosažení „definitivního“ vzorce či nalezení podstaty člověka je úkolem typu kvadratury kruhu.
Prostřednictvím předloženého rukopisu se setkáváme s textem (ajeho intenci),jakych je v soudobé kinantropologii (žel) minimum. A to nejen v českých souvislostech, neboť snaha odhalovat spiritualitu a duchovní rozměr existence rovněž v zázemí sportu (resp. lidského pohybu, pohybové kultury apod.), je i v celosvětovém rozměru poměrně řídká (vedle autorem zmiňované konference z roku 2007 Sport and Spirituality a britského centra pro výzkum právě této oblasti je vhodné jistě zmínit i v USA vznikající periodikum zaměřené na sport a náboženství). Tato úvodní poznámka však v žádném případě nechce naznačit, že se jedná o diskurs teologický či religionistický, resp. prolnutí jakýchkoli věroučných dogmat s kinantropologii. Ocitáme se v hájemství filosofie, po výtce nikoliv analytické (pohybujeme se především v rozmezí fenomenologického a zejména hermeneutického stylu rozumění, jemužje věnována speciálm metodologická část práce), tedy v oblasti, pro jejíž plné porozumění je potřeba odvaha otevřít se fenoménům s vyšší mírou nejistoty, nežjaká panuje v pozitivisticky a scientisticky orientovaných diskursech. Autor práce tak činí přímo příkladně, neopouštějíc však ani na chvíli rovinu racionámí analýzy. Pečlivost, s níž setrvává v diskursu racionální vykazatelnosti a kinantropologické tematiky je bezesporu první pochvala, která by měla být tímto posudkem udělena.
Erudice kolegy Bednáře v oblasti "filosofie sportu"je expertům oboru velmi dobře známa, a to nejenom z publikovaných prací, ale také z konferenčních vystoupení doma i v zahraničí. Nepřekvapí proto, že přichází i s originálním konceptem "kinantroposofie", kloubící možnosti kinantropologie s antroposofií, myšlenkovým směrem, který prokázal svoji životnost i v podmínkách postmoderní společnosti. Ne dosti na tom - postulovaná kinantroposofie je představena deklarovaným záměrem sestoupit až k základům kinantropologického myšlení (a tyto prohloubit), nově nasvítit fenomén lidského pohybu se záměrem ohledávání smyslu lidského života, smyslu, kterýje možno nalézat i prostřednictvím sportovních aktivit s hledanou spirituální dimenzí získanou transcendencí každodenního obstarávám. Sofia versus logos - téma dosud neřešené v kinantropologické literatuře.
Originalita myšlenková (dlužno podotknout, že i formulační) je další z kladných ohlasů, jež si recenzent nesmí nechat pouze pro sebe.
Třetí kladnou zmínkuje nutno učinit k záměru etické opravdovosti textu (ale také pisatele). Už fakt, že do oblasti kinantropologie vnáší problematiku svědomí propojení, kterému v běžném kontextu není přikládán dostatečný prostor dokonce ani v rámci diskusí o fair play - sic!), stojí za zbystřenou pozornost. Ale také pokus o dialektické propojení asketismu s hédonismem, akcent na personální spolubytí se snahou využít pro kinantropologicky filosofickou interpretaci motivů srdce, lásky, dobra, je fakt, který nelze opomenout.
Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Ivo Jirásek, Ph.D.