Todorovův Úvod do fantastické literatury (Introduction á la littérature fantastique. Seuil, Paris 1970) je jednou z nejvýznamnějších raných prací tohoto francouzského literárního teoretika bulharského původu, jenž patří mezi ústřední postavy francouzského strukturalismu druhé poloviny dvacátého století. Jejím hlavním přínosem je definice fantastična (coby nerozhodnosti, kterou zakoušíme před událostí odehrávající se v našem světě, ale jevící se jako nadpřirozená) a jeho vymezení ve vztahu k podivuhodnému a zázračnému. Na toto vymezení Todorov navazuje charakteristikou fantastického diskursu, témat, která jsou s ním spojená, a konečně analýzou funkcí, které má fantastično v literatuře.

1. Literární žánry
2. Definice fantastična
3. Podivuhodno a zázračno
4. Poezie a alegorie
5. Fantastický diskurs
6. Témata fantastična: úvod
7. Témata pojící se k já
8. Témata pojící se k ty
9. Témata fantastična: závěr
10. Literatura a fantastično

Doslov: Tzvetan Todorov a literatura (Jiří Našinec)

Citovaná díla

Když roku 2000 česky vyšla kniha Poetika prózy od francouzsko-bulharského strukturalistického literárního vědce a později i sociologa a filozofa Tzvetana Todorova, skvělým doslovem O struktury k dialogu ji tehdy doprovodil romanista Jiří Pelán. Hned několik stránek v ní věnoval Todorovovu Úvodu do fantastické literatury (první vydání 1970), který chválil za jemnost analýz jednotlivých literárních děl a za to, že Todorovova teorie „skutečně znamená podstatnou pomoc každé další interpretaci“. Po deseti letech se nyní konečně dostává tato dlouho ohlašovaná a očekávaná kniha, která je zásadní pro každého badatele v této oblasti, i k českému čtenáři (připojme, že v loňském roce dokonce třeba v Německu vyšla publikace Theoretisch phantastisch. Eine Einführung in Tzvetan Todorovs Theorie der phantastischen Literatur – čili Úvod do Todorovova Úvodu)
[…]
Vydáním Todorovy knihy byl nepochybně splacen jeden velký vydavatelský dluh. Todorov se i v ní ukazuje být autorem, který umí psát o literatuře poutavě, podnětně a přitažlivě. I když už česky dříve vyšlo Dobytí Ameriky: problém druhého a V mezní situaci (a slovensky Spoločný život: štúdia zo všeobecnej antropológie), mnohé jeho další antropologické knihy na svůj překlad, který by si jistě zasloužily, ještě čekají.
Jan Lukavec (iLiteratura.cz)

Úvod do fantastické literatury je jednou z nejvýznamnějších raných prací Tzvetana Todorova, francouzského literárního vědce bulharského původu, jenž patří mezi ústřední osobnosti francouzského strukturalismu druhé poloviny 20. století. Hlavním přínosem díla, které je od vydání v roce 1970 stále považováno za jakousi příručku fantastického žánru, je definice fantastična. Podle Todorova je jeho zdrojem naše nerozhodnost, kterou coby čtenáři zakoušíme před událostí jevící se byť jen zdánlivě nadpřirozenou; podmínkou přitom je, že se neuchýlíme k básnické a alegorické interpretaci textu.
"Fantastično se zakládá hlavně na váhání čtenáře - čtenáře, který se ztotožňuje s hlavní postavou -, pokud jde o povahu podivuhodné události. Toto váhání se může vyřešit buďto tak, že připustíme, že k události skutečně došlo; anebo tak, že rozhodneme, že je výplodem představivosti nebo dílem iluze; jinak řečeno, můžeme rozhodnout, že událost se buď stala, nebo nestala."
Žánr fantastické literatury autor posléze blíže vymezuje ve vztahu k podivuhodnému a zázračnému, na toto vymezení navazuje charakteristikou fantastického diskursu a témat s ním spojených. V závěru knihy pak jako odpověď na otázku "Proč je fantastično?" předkládá analýzu společenské a literární funkce nadpřirozena.

---

Dvacáté století s sebou přineslo zvýšený zájem o studium poetiky, která se stala předmětem zkoumání po více literárněvědných škol: ruského formalismu, německé morfologické školy, angloamerické "nové kritiky", českého a později francouzského strukturalismu a různých skupin sémiotických. Tyto školy mají jedno společné: zaměřují se na výzkum zvláštního působení literárního diskursu, až do té doby považovaného za pouhý prostředek umožňující přístup do oblastí mimo literaturu. Jednotlivé dílo, které se teoretikovi jeví jako čirá ilustrace vlastností určujících jeho osobitý statut, je podřízeno abstraktnímu mechanismu zvanému literatura. Pro Tzvetana Todorova, který ve spise Littérature et signification (1967, Literatura a význam) shrnuje vývoj podobných úvah, "poetika tudíž nebude mít za úkol popis či správnou interpretaci literárních děl minulosti, nýbrž studium okolností, jež existenci těchto děl umožňují. Jinak řečeno, předmětem poetiky nejsou díla, nýbrž literární diskurs." Dále pak dochází k dilematickému závěru, že "poetika se neobejde bez literatury, aby mohla vyslovit svůj vlastní diskurs, a přitom k ní může dospět pouze tehdy, překročí-li konkrétní dílo".
Sofijský rodák Tzvetan (Cvetan) Todorov (nar. 1. března 1939), od roku 1963 trvale žijící ve Francii, vědecký pracovník pařížského Národního centra pro vědecký výzkum (Centre National de la Recherche Scientifique), vychází v mnoha ohledech z poznatků ruských formalism, z jejichž studií uspořádal antologii nazvanou Teorie literatury (1966, Theorie de la littérature. Textes des formalistes russes), a je nepominutelnou figurou na poli francouzského bádání o literatuře posledního půlstoletí. Z četby jeho literárněvědných prací si čtenář kromě jiného odnáší poznatek, že literatura vyplňuje prostor ovládaný zvláštní dialektikou, hájemství, v němž je téměř každé tvrzení nutně doplněno o jeho popření a cílem argumentace je dokázat, že jakoukoli literární teorii a skutečný popis literárních děl dělí nepřeklenutelná vzdálenost.