Druhé vydání přehledného průvodce dějinami a současností rétoriky přináší užitečný přehled tematických okruhů, které se vztahují k stylistické stránce jednotlivých žánrů řečnických vystoupení. Autor se opírá o znalost jak tisíciletého vývoje oboru, tak moderních, na rétorice založených interpretativních metod. Prostřednictvím vybraných příkladů ze současného českého mediálního diskurzu kniha vhodně spojuje obě tendence rétoriky: teoretickou, úvahovou a praktickou, návodnou. Knihu ocení laičtí i odborní zájemci o český jazyk, kulturu vyjadřování a literární teorii.
I. Rétorika jako umění dobrého stylu a argumentace, která chce přesvědčit
Co je rétorika
Spory o rétoriku
Ars persuadendi – umění přesvědčovat
Rétorika a sémiotika
Rétorika a jazykověda
Rétorika a poetika
Neorétorika a teorie argumentace
Rétorika a estetika
Umění mluvit a umění psát
Rétorika a hermeneutika
II. Předmět rétoriky a jeho uspořádání
Řečnické žánry
Kánony (etapy) utváření řeči
1. Invence
Rétorické a rétorikou využívané definice
Přirovnání, odlišení, konfrontace
Části řečnického vystoupení
2. Dispozice
3. Elokuce
4. Memorování
5. Podání, přednes
6. „Šestý kánon“ – beletristická rétorika a učení o dobrém vkusu
III. Kapitoly z praktické rétoriky
Příklady interpretace řečnických textů
Praktický průvodce cestou od námětu k řečnickému vystoupení
Čemu učí jazykovědná stylistika?
Funkční styly a jejich klasifikace
Stylové postupy a stylové útvary
Slohové útvary řečnické
Řečnické slohové útvary informativní a naučné
Řečnické útvary argumentativní a přesvědčovací
Řečnické útvary příležitostné
IV. Rétorické kontexty moderní jazykové komunikace
Jazyková a řečová kultura
Dějiny a současnost jazykového purismu očima rétoriky
Institucionální lingvistika
Zdvořilost a takt v jazyce a v řeči
V. Namísto závěru
O rétorice, řečnickém umění, o stylu a o porozumění řeči řekli a napsali
Literatura
Věcný rejstřík
Předkládaný text Jiřího Krause Rétorika a řečová kultura představuje snad nejucelenější syntentizující pohled na rétoriku jako na (a) disciplínu akademickou, (b) dovednost (snad i "umění") komunikační i (c) téma společenské a kulturní vyvolávající laické i odborné diskuse metarétorické (resp. v obecnější rovině metajazykové a metakomunikační). Autor- světově uznávaný odborník na dějiny a teorii rétoriky, přední český bohemista a lingvista se zřetelnými přesahy do věd o komunikaci (sám profesor oboru Masová komunikace) a vysoce respektovaný, neúnavný rolník na úhoru kodifikace spisovné češtiny, jakož i nezdolný, osvícený a renesančně otevřený bojovník na nepřehledném poli řečové a jazykové kultury -ve svém nejnovějším rukopisu nabízí shrnující výklad pojmu rétorika, tradic nahlížení na rétoriku, jakož i vztahu mezi řečnickou praxí na jedné straně a jazykovědným (a "komunikačněvědným") poznáním a dobově podmíněnými nároky na užívání jazyka na straně druhé.
Text je rozvržen do pěti velkých oddílů. V nich autor nejprve vykládá jednotlivé významy pojmu rétorika a zevrubnými poukazy na vztah mezi rétorikou a dalšími - na užívání a výklad jazyka a řeči zaměřenými - obory vysvětluje jednotlivé přístupy a hledá pojmy souvztažné (zvláště argumentaci). Pak se (v oddílu II) v elegantní odbočce věnuje připomínce metarétorických postřehů a úvah, jak je formulovaly významné osobnosti literárního i akademického světa. Navazuje systematickým výkladem předmětu rétoriky a rozborem normativních přístupů k rétorickým projevům ("kánonů"). Následuje velmi užitečná (a v českém prostředí velmi zřídka předváděná) ukázka interpretace reálných řečnických vystoupení z řečnické praxe 90. let 20. století a počátku nového desetiletí, doplněná výkladem o funkční stylistice a řečnických slohových útvarech. Závěr celého textu představuje poměrně obsáhlý oddíl zachycující stručně, ale přehledně rétorické kontexty moderní jazykové komunikace.
Předkládaný text je nepochybně zamýšlen a koncipován jako text didakticky výkladový, učební. Autor prokazuje mimořádný cit pro výkladovou jasnost a logickou návaznost, jakož i schopnost ukázňovat vlastní erudici a poznatkovou hojnost do sourodého celku s vysokou výpovědní hodnotou. Text bude zcela jistě velmi významným obohacením nabídky studijní literatury pro studenty věnující se studiu oborů, které se na rétoriku (a související řečovou kulturu) tradičně zaměřují - ať už jde o studenty teorie komunikace, českého jazyka a literatury, mediálních studií, žurnalistiky či religlonistiky a teologických oborů. Stane se nepochybně také důležitým titulem pro studenty oborů, které cestu k teorii a praxi rétorické komunikace teprve hledají (jako je třeba kulturní a sociální antropologie). Je to dáno tím, že autor -jakkoliv nezapíe své dominantní zakotvení bohemistické (a v jeho rámci inklinaci ke stylistice, jazykové kultuře a teorii jazykové normy a kodifikace) - prokazuje zřetelné a suverénně zvládnuté přesahy do oblasti teorie sociální komunikace, poetiky, estetiky a dalších humanitních a sociálněvědních oborů. Výsledkem je vskutku multiparadigmatický výklad rétoriky jako jevu nejen historicky a jazykově (a tedy komunikačně), ale i kulturně a sociálně podmíněného.
Považuji text Jiřího Krause Rétorika a řečová kultura za užitečné, přínosné, odborně excelentní a výkladově a stylově vytříbené obohacení nabídky, kterou má česká odborná veřejnost k dispozici pro výklad a pochopení současného stavu veřejné komunikace (o bohatosti aktuálních příkladů ani nemluvě).
Z recenzního posudku: doc. PhDr. Jan Jirák
Práce J. Krause žánr učebního textu i titulem vymezené téma velmi podstatně přesahuje. Vyniká bohatstvím podávaných informací, přiměřenou, odstupňovanou náročností, kultivovaným jazykem a velmi jasným, srozumitelným, přístupným podáním. Nepochybně se stane žádanou příručkou, doporučovanou nejen v kurzech rétoriky, ale i v kurzech šíře zaměřených.
Karel Šebesta (Naše řeč č. 3/2005, str. 160–162)
Chtěla bych však na závěr zdůraznit, co snad vyplývá už z úvodu mé recenze, že kniha nechává čtenáře nahlédnout do hloubky autorových úvah o místě rétoriky v současném světě; přináší mnoho informací o rozvoji rétorických výzkumů v zahraničí, v českém prostředí málo známých, a tedy i velmi mnoho podnětů a inspirací pro analýzu současného českého diskurzu. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že ve všech svých výkladech se autor opírá o hlubokou znalost historie i současnosti české slovesné kultury, jíž se Jiří Kraus rozhodně řadí mezi významné osobnosti české bohemistiky.
Světla Čmejrková (Slovo a slovesnost, č. 66, 2005, str. 291–294)
