Monografie se zabývá různými aspekty, zejména však symbolickými, antropologickými a religionistickými, starověkých opevnění a bran na Předním východě, zejména v bioblických textech Starého zákona. Tato studie je jedinečná nejen v rámci České republiky, ale též ve světovém kontextu, neboť se nezaměřuje
primárně na archeologické či architektonické apekty starověkých předovýchodních
fortifikací, ale věnuje pozornost jejich významu jako viditelnému vyjádření
přechodu mezi různými duchovnímu úrovněmi. Zvláštní oddíl je věnován problému
kontinuity, tedy otázce, nakolik jsou myšlenkové vzorce promítnuté do struktur
fortifikace aktuální i v následujících epochách, ve středověku i
v novověku až po současnou dobu a umělecké projevy, v nichž se
prastará symbolika obrany a přechodu objevuje sice v nové podobě, ale
v archetypálním významu.