Monografie, která se opírá o původní terénní výzkum i o studium historie, literatury a ústní slovesnosti, formou hutného etnografického popisu, představuje významné indonéské etnikum Minangkabau. Zaměřuje se přitom na zkoumání souvislosti mezi autochtonní kulturní logikou matriarchátu s jeho specifickou konceptualizací mužských a ženských rolí a institucionalizovanou mužskou migrací, která v průběhu 20. století vedla k formování charakteristických minangských translokálních komunit, tvořených vesnickými jádry a rozsáhlými městskými diasporami. Sleduje interakci autochtonních kulturních modelů s vnějšími kulturními vlivy zprostředkovanými ve vesnickém prostředí navracevšími se migranty, počínaje konverzí k islámu, přes zásadní společenské proměny období holandské kolonizace, až po suhartovské období politiky rekonstrukce kulturních tradic a aktuální post-suhartovskou éru, jejíž společenský vývoj nahlíží z perspektivy jedné vesnice a krajanské organizace jejích rodáků v diaspoře. Doplněno fotografiemi Vydal Etnologický ústav AV ČR, v.v.i.