Cílem monografie je prezentovat téma rovných vzdělávacích příležitostí a kvality vzdělávání jako vysoce důležitou problematiku při transformaci české školy. Monografie se zaměřuje primárně na základní vzdělávání, především v nižším sekundárním stupni. Zvýrazněn je hlavně rozpor základních tendencí ve vzdělávání a stavu řešení problematiky žákovské diverzity, individuálních vzdělávacích potřeb ve vztahu k pojetí výuky, reality diferenciačních a selektivních opatření ve škole.
Monografie má těžiště v pedagogickém teoretickém i empirickém výzkumu, s propojením na přístupy sociologie vzdělání a pedagogické psychologie.

Úvod

První část

1. kapitola
V základním vzdělávání spolu nebo odděleně? (Téma v průsečíku různých přístupů)
Hana Kasíková

2. kapitola
Téma rovných vzdělávacích příležitostí v České republice v historické retrospektivě
Růžena Váňová

3. kapitola
Vzdělanostní nerovnosti a vzdělávací politika ve světě a v ČR
Jana Straková

4. kapitola
Problematika rovných příležitostí ve vzdělávání v českých médiích (v období březen 2008 – březen 2009)
Petr Valenta

Druhá část

5. kapitola
Rodiče a dva typy škol
Michaela Vítečková

6. kapitola
Diferenciace v základním vzdělávání z psychologického hlediska (Nejčastější témata poradenství ve víceletých gymnáziích a na druhém stupni základních škol)
Lenka Krejčová

7. kapitola
Rozvoj kompetence k učení na základních školách a víceletých gymnáziích
Martin Chvál, Hana Kasíková, Josef Valenta

8. kapitola
Mýty o základních školách a víceletých gymnáziích
Markéta Dvořáková, Ivana Tvrzová

9. kapitola
Úskalí a možnosti inkluzivního vzdělávání (Sonda do současné situace v praxi)
Eva Janebová, Tomáš Habart

Třetí část

10. kapitola
Vzdělávací a výukové strategie pro žáky rozmanitých schopností
Hana Kasíková

11. kapitola
Rovné příležitosti a edukační systémy a postupy rozvíjející životní dovednosti (Nevyužité šance?)
Josef Valenta

Čtvrtá část

12. kapitola
Spravodlivosť vo výchovno-vzdelávacej sústave Slovenskej republiky: aktuálny stav a perspektívy
Mária Matulčíková

13. kapitola
Zvyšování spravedlivosti vzdělávacího systému: zkušenosti z Polska
Jana Straková

14. kapitola
Princip inkluze ve výchovně vzdělávacím systému skandinávských zemí: příklad Finska
Karel Rýdl

15. kapitola
Aby každé dítě uspělo: opatření pro zvyšování spravedlivosti a kvality vzdělávání v Anglii
David Greger

Literatura

Posuzovaná publikace se zabývá problematikou, které se ve světové literatuře věnuje velká pozornost, u nás však zatím není příliš zastoupena. Publikace kolektivu vedeného doc. H. Kasíkovou si zasluhuje pozornost nejen tím, že problémy diverzity a diferenciace poučeně nastoluje, ale zejména proto, že tak činí na vysoké úrovni, na základě širokého rozhledu a s oporou o výzkumná šetření. Konfrontuje náš školský systém s progresivními tendencemi v zahraničí a ukazuje cesty, jak v tomto směru zkvalitnit výchovně-vzdělávací práci v našich školách. Zdůrazňují se jednak důvody ekonomické, ale hlavně se vyzvedává celkový smysl vzdělávání, klíčová role školy, její výchozí ideje a principy. Při řešení uvedených problémů se sice sleduje školsko-politická linie, ale v centru pozornosti řešitelů je linie mentálních, fyzických a sociálních podmínek edukačního zařízení, potenciál vzdělávacího prostředí.
Skupina odborníků řeší danou problematiku v různých souvislostech, ale na základě jednotné koncepce. Ve všech studiích kolektivního díla se projevuje rozhled po širších souvislostech, uplatňují se nejen zřetele pedagogické, ale též sociologické, psychologické, filozofické a demografické. I při značné diverzifikaci přístupů jednotlivých autorů jednotícím činitelem je odborný jazyk a koncentrace na sledovaný problém. Tím se do značné míry eliminuje nebezpečí volného sborníku různých výpovědí na dané téma, výsledkem je dílo, které má charakter monografie.
V záplavě různých knižních titulů je třeba ocenit přístup publikace k tematice, která se stává stále aktuálnější ve vyspělých školských systémech, protože přetrvávající nerovnost vzdělávacích příležitostí brzdí další rozvoj společnosti. Jde však o úkol značně obtížný, protože jeho řešení vyžaduje změnu mnoha stereotypů. Těžištěm zkoumání autorů je edukační potenciál vzdělávacího prostředí, které je ovšem obtížně postižitelné. Ocenění zasluhuje z toho hlediska zejména první a třetí část publikace, v nichž se jednak výrazně uplatňují teoretické rozbory problematiky a jednak se hledají cesty k jejímu úspěšnému řešení.
Analýza kardinálních pojmů sledované problematiky (diverzita, diferenciace) je doplněna o rozbor dalších úzce souvisejících artefaktů (inkluzivní škola, kvalita vzdělávání, spravedlnost ve vzdělávání, sebepojetí žáka aj.). Autoři k řešeným problémům otevírají dialog, ale také doporučují řadu námětů a podnětů k realizaci. H Kasíková ve stati "Vzdělávací a výuková strategie pro žáky rozmanitých schopností" vytyčuje optimální model pro řešení problematiky, který vyrůstá ze zobecněných zkušeností již existujících inkluzivních škol. Hlavní prostředek k vytvoření takové školy vidí v utváření podmínek vzdělávacího prostředí. Oprávněně zdůrazňuje, že pro přeměnu tradiční školy v školu inkluzivní nestačí jen zajistit organizační stránku, ale že je nezbytné dát do pohybu komplexní proces zasahující všechny aktéry školní komunity.
Recenzovaná publikace přináší nové pohledy na danou problematiku, obsahují údaje, které ji dokreslují a obohacují o další aspekty a celkově vytvářejí plastický obraz sledovaného problému. Je zastoupeno psychologické hledisko (L. Krejčová), historická retrospektiva (R. Váňová), odraz vzdělávacích příležitostí v médiích (J. Valenta), vzdělávací strategie a edukační systémy (H. Kasíková, J. Valenta), zohledněny jsou postoje rodičů (M. Vítečková) aj. Značná pozornost je věnována řešení těchto otázek ve světě (J. Straková), a to v Polsku (J. Straková), na Slovensku (M. Matulčíková), ve Finsku (K. Rýdl) a ve Velké Británii.
Zvlášť je třeba vyzvednout, že mnohé poznatky a závěry jsou podloženy výzkumným šetřením. M. Chvál, H. Kasíková, J. Valenta ve stati "Rozvoj kompetence k učení na základních školách a víceletých gymnáziích" se zaměřili na jádrové kompetence a porovnali vzdělávací

situaci na základní škole a ve víceletých gymnáziích. Kromě jiných výzkumných metod úspěšně uplatnili metodu skupinového rozhovoru. Také v některých dalších studiích byly využity různé výzkumné postupy, a to kvantitativní i kvalitativní, osvědčilo se např. Pozorování, anketa, pozorovací arch, obsahová analýza aj. Adekvátním nasazením výzkumných metod se mnohé závěry zvýraznily a zpřesnily.
I ze stručného přehledu sledované tematiky vyplývá, že publikace je zdařilým přínosem, která výrazně přispívá k řešení aktuální problematiky našeho školství. Přispěla k tomu zřejmě cílevědomá redakční snaha, aby složité a náročné téma, které se promítá do různých oblastí edukační práce, bylo zpracováno uceleně a sevřeně a z různých přístupů. Podařilo se též dosáhnout vyváženého podílu teorie a praxe, takže publikace bude patřit k základním dílům české pedagogické vědy.

Z recenzního posudku: prof. PhDr. Josef Maňák, CSc.

---

V daném publikaci se spojil kolektiv autorů ponejvíce z Filozofické fakulty UK k tématu, které je v našich podmínkám tématem důležitým a aktuálním, přesto je mu však věnováno doposud poměrně málo pozornosti. Podle mého názoru je nutné, aby otázky týkající se diverzity žákovské populace, rovných vzdělávacích příležitostí ve vztahu ke kvalitě vzdělání zazněly u nás zřetelněji, silněji, jasněji. Daná publikace k tomu dává prostor. Autoři zaměřením své publikace otevírají zřetelněji dialog o kvalitě vzdělávání v základním vzdělávání, primárně v tzv. nižším sekundárním stupni (2. stupeň základní školy, nižší ročníky gymnázia), které prozatím často řeší své problémy odděleně. Autoři však koncipovali svoji publikaci tak, že řešení této problematiky přispěje i k teoretickým a praktickým aspektům pedagogiky a didaktiky na úrovni základního vzdělání obecněji. Publikace se tak může se stát zdrojem poznání jak pro praktické realizátory transformace naší školy v současnosti, tak podnětem k akci tvůrcům vzdělávacích politik na všech úrovních.
Zaměření publikace
Publikace je tedy -jak jsem zmínila výše - orientována k základnímu vzdělávání, zejména k sekundární škole v jejím nižším stupni: právě nižší sekundární stupeň je místem vybízejícím k řešení důležitých, kontroverzních otázek. Autoři se zabývají přednostně českou školou, avšak zřetelně v kontextu širšího společenského a pedagogického kontextu evropského a světového, který je pro tuto tematiku podstatný.
Publikace navazuje na základní ideje pro transformaci školy, kde je důležité neztratit ze zřetele celkový smysl vzdělání, klíčovou roli školy, výchozí ideje, principy, které určují základní podobu školy v době povinného vzdělávání. Autoři se zaměřují především na možnost vystavět školu tak, aby reagovala na žákovskou diverzitu, ale neztratila přitom ze zřetele kvalitu vzdělávání. Centrální otázkou v tomto případě jsou otázky spojené se selektivním systémem, rozdělujícím děti v poskytování základního vzdělávání a možnostmi inkluzivního vzdělávání v našich podmínkách. S těmito možnostmi jsou pak spojeny úvahy i realizační opatření týkající se kurikula a vzdělávacích strategií, které by fungovaly pro všechny děti - společných i specifických momentů vzdělávání, diferenciace a individualizačních přístupů.
Autoři řeší tuto tematiku jako rozporuplnou, s nejednoznačnými řešeními: za těžiště variabilních přístupů a možných řešení je pak jasně stanoven rozpor rozdílnosti skupinových a individuálních charakteristik žáků na straně jedné a závazkem k rovným vzdělávacím příležitostem ve společnosti pluralitních hodnot, záměrů, standardů na straně druhé.
Závazek k rovným vzdělávacím příležitostem pak autoři spojují s důrazem na kvalitu vzdělání (případně s vynikajícími výsledky ve vzdělávání), tedy s charakteristikami, které zvláště v posledních dvou desetiletích vyzdvihují jak evropské dokumenty (UNESCO), tak světový výzkum do popředí.

Z recenzního posudku: prof. PhDr. Vladimíra Spilková, CSc.