Na Zemi dochází k trvalému vzájemnému ovlivňování živých organismů i neživých struktur; vytváří se tak dynamická rovnováha, která umožňuje postupný vývoj a změny. S nárůstem počtu lidí a rozvojem jejich schopností došlo k situaci, kdy člověk může radikálně měnit a ničit nejen lokální ekosystémy, ale doslova všechny zásadní podmínky pro současné formy života na Zemi, čímž ohrožuje svou vlastní trvalou udržitelnost. Morální a rozumové výzvy k omezení dosavadního čerpání přírodních zdrojů nepřinášejí potřebné korekce našeho chování. Koncepce "služeb ekosystémů" studuje možnosti adekvátního fnančního vyjádření těch služeb přírody, které zatím považujeme za tak běžné, že jsou bezplatné. Finanční vyjádření nepřeberných forem služeb lesů, mokřadů, mangrovů a dalších ekosystémů, na nichž bude existence lidstva i nadále záviset, může významným způsobem přispět k tomu, že nejširší veřejnost pochopí naprostou nezbytnost jejich ochrany a neudržitelnost stávajícího způsobu našeho života. V knize jsou přístupnou formou vysvětleny základy nezbytné pro pochopení hlavních funkcí ekosystémů: využití slunečního záření při fotosyntetické produkci biomasy v rostlinách, cyklus vody a rizika jejího nedostatku nejen pro sanitární a průmyslové potřeby, ale zejména pro zajištění dalšího nezbytného zvýšení produkce potravin, příčiny a důsledky zvyšování koncentrace skleníkových plynů se zákonitými dopady na klima i přírodu. Autor klade důraz na přírodovědné aspekty, ale naléhavost a aktuálnost opatření vedoucích ke snižování spotřeby neobnovitelných zdrojů a fungování ekosystémů jej na některých místech přinutily k formulaci vlastních názorů o širších společenských a etických stránkách jednoznačné závislosti člověka na přírodě.
Nedávno zaváděný pojem služby ekosystémů vzbuzuje pocit podřízenosti přírody a nadřazenosti člověka v provozu naší biosféry, což pobouří eticky smýšlející ochránce přírody, ale vzbudí souhlas ekonomicky orientované veřejnosti, jejíž slogan zní: Trvale udržitelný rozvoj. Do jaké míry se tento rozvoj má týkat ochrany archaické přírody nebo její exploatace stále rostoucí lidskou populací, je stálým ohniskem nejistoty, kterou by měla rozřešit nová snaha ekonomicky zhodnotit význam přirozených procesů, které podmiňují fungování biosféry a tím i existenci člověka. Přírodě a její ochraně se tak dostává argumentace pro běžné čtenáře překvapivé: ta totiž převádí na srozumitelnou pekuniární úroveň odvěké fungování přírody, které vygenerovalo v průběhu evoluce až druh Homo sapiens a poskytuje pro jeho existenci a "trvale udržitelný rozvoj" prostředky, v této knize poprvé komplexně shrnuté.
Závažným mementem je také kapitola o ekologické stopě, kterou zanechává v biosféře člověk. Tato vyjadřuje nosnou kapacitu Země pro počty obyvatel a obnovitelnost jejích zdrojů. Z roku 2008 pochází údaj, že využívání zdrojů přesahuje o 23% regenerační kapacitu planety. Metodám hodnocení služeb ekosystémů a příkladům jejich finančního vyjádření z celého světa jsou věnovány dvě obsáhlé kapitoly.
V strhujícím závěru knihy mluví autor o perspektivách lidstva, kdy úsilí o trvalý růst je kontraproduktivní stavu planety, která má konstantní velikost při stálém ubývání zásob, což povede nutně k poklesu či zastavení dalšího ekonomického růstu. Bohužel v tomto spisu nejde o SCI-FI, ale o neobyčejně seriozní syntézu, spočívající na vědeckém písemnictví a úvahách téměř 370 publikací z celého světa, vzniklých převážně v posledním desetiletí. Její vydání v dostatečně velkém nákladu vzbudí nepochybně zájem jak ekologů, tak i ekonomické sféry, bude významným stavebním prvkem i pro četné projekty ochrany přírody, ale zejména probudí ekologické vědomí a zodpovědnost v široké veřejnosti, pro kterou jsou principy fungování naší biosféry neznámou pevninou.
Z recenzního posudku: prof. RNDr. Milena Rychnovská, DrSc.
Na jedné straně lidstvo v zajetí antropologické konstanty touhy po bohatství a opírající se o ideologii trvalého růstu. Na druhé pak příroda, která k tomu poskytuje základní předpoklady a jejíž biologické funkce jsou ve stále větší míře narušovány a zdroje ve službách člověka vyčerpávány. Téma, které je ve vzrůstající míře vnímáno odbornou i laickou veřejností a politiky a které paradoxně nevyvolává očekávaný burcující efekt, vnímání situace jako imperativu přežití. Důvodů je několik. Náš vztah k přírodě je zatížen jakousi samozřejmostí a neschopností vnímat měřítka změn k nimž dochází (s výjimkou mediálně zaostřených kritických či přímo katastrofických jevů, které však pro svou klipovou podstatu prezentace z povědomí brzy mizí). V globální škále či pokusu o kvantitativní vyjádření vztahů se pak jedná o tak komplexní nebo nedostatečně poznané fenomény, že nelze poskytnou jednoznačné odpovědi či prognózy. Zdánlivá neurčitost problematiky, zpochybnitelná a zjednodušená konstatování i politizující ingerence mohou narušovat u veřejnosti, ekonomů a politiků věrohodnost globálně traktovaných problémů. Podzimní kodaňská konference o změnách klimatu pak ukázala, že celosvětově deklarovaný konsensus se může tříštit na partikulárních zájmech a interpretacích skupin států, nacházejících se v rozdílné fázi civilizačního a ekonomického rozvoje.
V této situaci je významné ozřejmovat současný vztah člověka a přírody solidně založenou a srozumitelnou argumentací, vycházející z holistických přístupů a kritického hodnocení. Autorsky velmi nesnadný úkol, kladoucí značné nároky na vícestrannou erudici i orientaci v nepřehledné a stále se zvětšující množině tématické literatury. V domácím prostředí osvědčil takové vlastnosti, jako výjimečný případ, právě autor předloženého rukopisu. Průkazným svědectvím budiž jeho dosavadní literární práce, která byla nakonec zhuštěna v několika monografiích. Mám na mysli např. Fotosyntetická produkce a výživa lidstva, ISV, 1998, Koncentrace CO2 a rostliny, ISV, 2000, Rozvoj trvale udržitelný, Karolinum, 2005, tématicky oscilující kolem výše uváděných problémů a prolínajících se do současného díla. Erudice rostlinného fyziologa se zaměřením na fotosyntézu a produkční biologii vztahovaných na celou rostlinu i porost a zájem o matematické modelování vytvořily u Lubomíra Nátra dobrý fundament pro předcházející tituly i současný rukopis.
Leitmotivem i vpodstatě novým akcentem rukopisu je snaha široce identifikovat a případně kvantifikovat služby, jež příroda poskytuje člověku, od těch zjevných, jakou je produkce potravin, až po ty méně uvědomované, jako třeba poskytování estetických požitků. To podstatné pak je zachycení pokusů ekonomického zhodnocení takových služeb. Tedy zjednodušeně: symbiosa ekonomie a ekologie jako východisko z nerovnovážné situace.
Není pochyb, že dílo je cenným přínosem pro všechny kdož se zabývají ochranou přírody, pro vysokoškolské studenty, profesionální pracovníky i amátory. Umožňuje realistické setkání s touto na výsost závažnou klíčovou problematikou 21. století pro ty, kdo v dimenzích dějinné výzvy uvažují. Skutečným problémem pak otázka, zda se tento poměrně náročný a rozsáhlý text může dostat do rukou ekonomů. Jako korekce úzce utilitárních pohledů a můstek k zahájení mezioborového dialogu.
Z recenzního posudku: Doc. Ing. Jan Krekule, DrSc.
