První svazek Díla Karla Šiktance shrnuje čtyři básnické sbírky z pětiletí 1959–1964: Žízeň (1959), Heinovské noci (1960), Nebožka smrt (1963) a Artéská studna (1964). Jedná se o sbírky, v nichž Karel Šiktanc dospívá k základním obrysům své osobité poetiky.

Další (celkově pátý) svazek z plánovaných sedmi knih básnické tvorby Karla Šiktance (nar. 1928) vydalo Karolinum. Tandem Jiří Brabec a Marie Langerová (editor a redaktorka edice, pěkně graficky připravené Karlem Vilgusem) postupují na přeskáčku v prezentaci toho nejlepšího, co Šiktanc napsal veršem. Teď se můžeme vrátit na konec 50. let a do první poloviny následující dekády. To už psal básník své nezaměnitelné trocheje („někde křiklo dítě ze sna / někde průvan přibouch dveře“) a jistým krokem mířil k výšinám. Dnes je žijícím klasikem, jenž chválabohu stále píše. Jeho básnický hlas má i v 21. století krásu, sílu a velebnost varhan.
Lidové noviny (18. 2. 2004)

POUŤ


Hvízdalo se
Střílelo se
Šachtě Anně vlálo v bráně
lupeníčko z lípy
Přemyslovská ves se smála
Šel tu jeden
ryl do dveří
srdce
a v nich šípy

V haldách šilhal mokrý uhel
Cirkusáčci
smutní koně
kousali se v proutí
Deset hodin
Z šachty Anny
havíři šli
celí slepí k rozsvícené pouti
Valčíček
A kolo štěstí
?Dědci sólo!" zvaly holky
z kolotoče při zdi
Šklebili se že jsou staří
Že jdou spát
Pak jeden z houfu
předplatil tři jízdy
Sedm
schůdků
Pušky ztichly Laň
brok v boku
prostřed skoku
V řetízcích to staře skříplo
Houpalo se
vzpínalo se
táhlo k zemi tisíc roků
?Proč osud dává..."
Kroužili A neslyšeli
dole ves
jak ječí Sláva!
?tak málo lásky nám..."
Jak se těší
kdy se dědkům
začne v luftu točit hlava
Vítr
klel Jak by ho tloukly
Na dranc
tma Jak sinala by
dědkům pod nohama
Co to bylo?
Třásli
nocí Chytaly jim
na nebíčku
vlasy jako sláma
Utrhnou se!
Kristepane!
Kříž A kříž A někdo
vzlykl Někdo
zavrávoral
Druhý
Třetí
Zem se zhoupla Kolotoč se nad vsí koulel
jak skleněný koral
Co to bylo?
Sad se kácel Ženské v koutě začal škrtit
bábin medailonek
Polena se sula z metrů
V kostelíku
hluchý
zvonil ministrantský zvonek
Co to bylo? Oslům v boudě
tříštilo se
sypalo se
sklo z madončích očí
Domky stály
střechou v zemi Na dřevěných
na koníčkách
měsíc
bledý kočí
Lesy klekly na hrách suků
Voda lezla po kolenou
zpátky na stavidla
Zvon
a zvon
Pak skříply brzdy
Krouživý pták Noh se vracel
Padala mu křídla
Co to bylo?
Pušky třeskly Zem
jak prve mlčenlivá
pod nohama zábla
Někdo proklel
pánaboha Někdo volal
ďábla

Bila půlnoc Stál jsem v křoví
Viděl jsem
jak pot se řine
z husí kůže stromů
Shýbly se
a rozestouply
Dědci
v zádech zlobu hrobů
loudali se domů

---

BÁSEŇ O PŘÍTELI


Kdo ví.
Snad právě teď
potkává někdo z vás v ulicích jeho úzkost.
Kdoví.
Snad právě teď
potkává někde v ulicích váš smích.
Přejdete bolest,
přejde lásku.
A srdce pod ní praská
jak hřbety starých knih.

Snad mává z mostu rozjetému vlaku,
kterému prvně, co tu chodí,
dal jméno
Naděje.
Bubnové sólo kol,
poslední okno upustilo šátek.
Rozpřahá ruce,
trhá modrý dým
- a šátek střemhlav padá
na pusté koleje.

Možná že pod okny koncertní síně
naslouchá ladění viol a fléten,
projeden tón,
pro jeden vysoký tón,
který mu do ucha schází.
Nepůjde možná spát.
Aby moh aspoň plamínek verše
po nocích hlídat studně tmy,
kam skáčou sebevrazi.

Ne, milostivá, není krásný.
Má límec samou vrásku
a není sám -
léta s ním bydlí hlouček stínů
na staré adrese.
Navlecte mu, noci, smyčku beznaděje -
dech se mu zpřetrhá.
Zavažte mu, jitra, vraním šátkem oči -
krok se mu roztřese.

Kdyby však zítra
svět byl náhle slepý
a bílou holí světlometu ohmatával noc,
kdyby snad klesl na kolena jezů
a marně volal o pomoc...
vím, že on první strhne kabát se zdi
a první vztekle holou pěstí třískne
do temných oken
mně i vám.

Chytnou mu vlasy.
Chytne krev.
Nůž strachu se mu rozechvěje v zádech.

A nebude-li nikdo z blízkých doma,
opře se zády
osvět
sám.

---

Heinovské noci!
Lásko!




A už jen
skácet
jabloň vrby
A už jen potok s cesty svést
A už jen vyrýt vřes a trávu
Zasypat v tůních zrní hvězd

A už jen
zorat
sad a hřiště
A všechny cesty do světa
A vystřílet houf křepeliček
co po paměti přelétá

A už jen
hřbitov
Pár set hrobů
Lucerny Kříže Anděly
A je to všechno Ženám v dálce
přinesli dopis do cely


Je červen
Hvězdy
Pusto v polích
A tam kde stála zahrada

rozechvělá až po tmu studní
červená zem se propadá

červená zem se propadá


Heinovské noci!