Pěšinka pro podivíny je prvním knižním výborem z esejistického díla Aloyse
Skoumala (1904-1988), jednoho z nejvýznamnějších českých překladatelů
(stačí zmínit jeho literární adaptace a překlady Swiftova Gullivera, Sternova
Tristrama Shandyho či Joyceova Odyssea). Aloys Skoumal ovšem působil
také jako literární a divadelní kritik, recenzent, komentátor veřejného života
a teoretik překladu - a právě tyto polohy jeho psaní představuje přítomný
výbor. Tematické i časové rozpětí statí je přitom velmi široké. Vedle bojovně
laděných, polemických statí z první republiky, věnovaných katolické literatuře,
tu nalezneme stati z 50. či 60. let o anglické, irské či americké literatuře, které
patří k tomu nejlepšímu, co česká anglistika vyprodukovala; vedle pronikavých
interpretací slavných literárních děl se tu setkáme se zásadními úvahami
nad teorií či praxí uměleckého překladu; vedle divadelních recenzí tu najdeme
satirické výpady vůči dobovým literárním či společenským zlořádům - a to
vše je podáno se stylistickou bravurou a často přímo vražednou ironií.