Publikace je pokusem o konkretizaci problematiky vztahu formy a obsahu v jazykovém textu, jak se promítá na jednom úzce speciálním úseku sémantické syntaxe, a to v tzv. syntaktické elipse a některých dalších způsobech neexplicitního vyjadřování v syntaxi. Autorka se snaží podat mnohostrannou analýzu elipsy na pozadí příbuzných jevů jak v rovině teoretického popisu, tak v rovině aplikace teoretických poznatků na konkrétní jazykový materiál současné ruštiny, češtiny a částečně i slovenštiny. Elipsa je chápána jako jev, který výhradně patří do oblasti parole, a je důsledně odlišována od tzv. nulové formy syntaktického znaku, jenž má pevné zakotvení v jazykovém systému.