Tato kniha přibližuje americký pohled na jeden z klíčových okamžiků naší zahraniční politiky, přijetí České republiky do NATO. Zamýšlí se nad tím, co tento krok znamenal pro Spojené státy americké. Dne 12. března 1999 došlo k dlouho očekávanému rozšíření Severoatlantické aliance o tři země bývalého Varšavského paktu. Zároveň došlo i k hluboké vnitřní proměně aliance, která se měla stát aktivním politickým nástrojem formování nové Evropy a jejího okolí. Pro Českou republiku, Polsko a Maďarsko byl vstup do aliance nejvyšší prioritou, měl jim přinést především hodnověrné záruky vlastní bezpečnosti. Rozšíření aliance však záviselo na postojích a zájmech jejích stávajících členů, zejména pak na postoji Spojených států, nejvlivnějšího a nejsilnějšího ze spojenců. Pochopení amerického postoje k rozšíření aliance v roce 1999 pak umožňuje porozumět nejen pokračujícímu procesu rozšiřování NATO, ale i nové roli této organizace v postbipolárním světě.
Petr Anděl se v této monografii zabývá problematikou postoje Spojených států k rozšíření Severoatlantické aliance o země střední Evropy. Zabývá se tedy první etapou rozšíření aliance po skončení studené války, která vyvrcholila v roce 1999 přijetím nových členů do NATO. Rozhodnutí Spojených států podpořit myšlenku na rozšíření NATO je zde důkladně zkoumáno a analyzováno, a to v nejširších souvislostech, vzhledem k tomu že názory uvnitř americké administrativy nebyly tehdy zdaleka homogenní.
Práce se opírá o kvalitní primární a sekundární prameny. Přináší i podrobný popis rozhodovacích mechanizmů amerických institucí podílejících se na rozhodování o budoucnosti aliance. To vše je zasazeno do souvislostí s nutnou proměnou NATO i s proměnou evropské bezpečnostní politiky po skončení studené války.
Přínos rozšíření aliance pro vstupující země spolu s nutností proměny NATO z období bipolárního rozdělení světa v organizaci schopnou pružně reagovat na nové bezpečnostní výzvy je zřejmý. Tato práce však důkladně přibližuje především přínos rozšíření aliance pro Spojené státy, které představují faktického vůdce aliance a garanta bezpečnosti celého euroatlantického prostoru. Práce tak přispívá významně k pochopení základních principů procesu rozšiřování a fungování NATO. Tato etapa rozšiřování NATO byla jedním z klíčových procesů vývoje mezinárodních vztahů v 90. letech a velký význam měla i pro následující dvě kola rozšíření. V této práci jsou detailně přiblíženy mechanismy prosazování, propojování a slučování zájmů dominantního spojence se zájmy ostatních členů aliance.
Z recenzního posudku: Ing. Adam Fireš