Kniha popisuje životní osudy a literární činnost Oty Filipa (1930), ostravského rodáka, který byl v roce 1974 donucen státní mocí k vystěhování do SRN. Tento autor začínal v polovině 50. let jako publicista a zpracovává ve svých románech především vlastní životní zkušenost, ovlivněnou v dětství česko-německo-polským jazykovým prostředím předválečné a válečné Ostravy. Ve Filipových prózách také nalezneme reflexi poválečných poměrů v Československu, hlavně perzekuci a divoký odsun československých Němců a nástup komunistů k moci.

Většina z Filipových dvanácti románů vykazuje autobiografické rysy, jeho literární hrdinové se dostávají do konfliktu s nacistickým nebo komunistickým totalitním režimem a nachází se v podobných situacích jako autor sám. K nejvýraznějším Filipovým traumatickým životním zkušenostem patří přestup z české do německé školy v důsledku otcova přihlášení k německé národnosti, služba v PTP, osmnáctiměsíční věznění za údajné podvracení republiky a odchod do německého exilu.

Ota Filip je autorem českým i německým a v obou jazykových prostředích je uznáván laickou i odbornou veřejností, a to nejen proto, že se jedním z jeho hlavních literárních a publicistických témat staly česko-německé vztahy.