Severus z Ašmúnajnu otevřel ve fátimovském Egyptě rozvoj arabské křesťanské literatury v linii apologetických výkladů křesťanské nauky proti herezím i filosoficko-teologických disputací mezi křesťany a muslimy. Severovým specifikem se stalo spojení arabského prvku s křesťanským v jeho helénistické i koptské tradici a vlídná, neútočná polemika s tezemi islámu, v níž především mířil na arabskou definici křesťanských, monofyzitských článků víry.
ALEXANDRIJSKÉ DĚDICTVÍ
1. Metropole Středomoří
2. Roky mučedníků
3. Kolébka mnišství
4. Alexandrijská katecheze
5. Koncilní spory
ARABIZACE A ISLAMIZACE EGYPTA
1. Melchité a koptové
2. Al-Fath: otevření pro islám
3. Arabská administrativa
4. Koptská církev v prvních staletích islámské správy
5. Islamizace
FÁTIMOVSKÁ KÁHIRA
1. Šíitská vláda v Egyptě
2. Káhira - Dobyvatelka světa
3. Patriarcha Abrahám a káhirský spor o víru
4. Tradice rozprav o víře na dvorech chalífů
ŽIVOT A DÍLO BISKUPA SEVERA
1. Severus Ibn al-Mukaffa'
2. Severovo dílo
3. Dějiny patriarchů
4. Duchovní kontext Severových apologetik
VÝKLAD VYZNÁNÍ VÍRY
1. Jeden Bůh
2. Ježíš Kristus
3. Duch svatý a církev
4. Eschatologie
5. Dovětek
INTERAKCE KŘESŤANSKÉHO A ISLÁMSKÉHO VYZNÁNÍ
1. Islámská teologie: kalám a formulace akídy
2. Relevantní akídy z 9. a 10. století
3. Islámské akídy a Severova křesťanská amána
ZÁVĚR
Ediční poznámka a zkratky
Severovy pojmy ve výkladu Vyznání a Svítilně rozumu
Teologické pojmy citované v islámských akídách
Literatura
Rejstřík
Rozsáhlé dílo, které nabízí k publikaci M. Mikulicová, Ph.D., zpracovává významné, velmi náročné téma, k němuž se doposud českému čtenáři nedostalo víc než hrstka dílčích, nesoustavných drobných informací. Autorka předkládá monografii založenou na hlubokém studiu pramenných materiálů a veškeré relevantní odborné literatury, jakou disponuje současné vědecké poznání. Prokazuje přitom znamenitou znalost potřebného spektra jazyků, politických a kulturních, zvláště náboženských dějin Egypta a souvisejícího Blízkého východu, religionistiky a křesťanské i islámské teologie. Výklad postupuje od erudovaného vyobrazení ptolemaiovské Alexandrie a egyptsko-řecké kulturní syntézy k podrobným rozborům christologických sporů v rané obecné a zvláště koptské církvi a k u nás zatím málo sledovaným dopadům arabizace a islamizace na egyptské a v určité míře i celkově arabské křesťanství, zvláště ve fátimovské době. Ve svém hlavním jádru se monografie zabývá životem a dílem biskupa Severa ze středoegyptského Ašmúnajn z 10. století. Centrum pozornosti se pak soustřeďuje na Severův výklad nicejsko-konstantinopolského vyznání víry a na shody, rozdíly a interakce s tehdejší islámskou teologií, kalámem. V závěrech se ukazuje, jak podstatně na sebe obě náboženství působila, což jsou poznatky nepochybně závažné i pro naši dobu a pozitivní snahy o dialog.
Autorka ovládá dokonale kulturněhistorickou i teologickou terminologii a jazykový styl vědecké a zároveň dobře čtivé práce. Přehled o probírané látce a dobrou orientaci čtenáři usnadňují synoptické tabulky, dokonce i k takovým otázkám, jako jsou složitosti teologických formulací nebo porovnání osobností Severa s muslimským autorem, jakým byl Ibn al-Muqaffa'.
Předkládaná monografie je nepochybně vědecky i čtenářsky objevná a přínosná. Provedená analýza arabského křesťanství je v české arabistice nová. Některými stránkami se mnografie M. Mikulicové zároveň řadí jako jedinečné prohloubení k některým knihám z poslední doby o dějinách Egypta (Bareš, Veselý, Gombár v NLN) o koptském mnišství (E. Wipszycka, u pietas benedictina) a o křesťansko-muslimském dialogu.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.
