První republika nebyla žádným politickým rájem, ale slušným demokratickým státem. V neklidné střední Evropě byla především dílem české společnosti. Češi se s ní ztotožnili, považovali ji za svoji republiku, byli na ni patřičně hrdí.

Jiní měli přístup rezervovanější, mnozí Slováci kvůli nenaplněnému slibu autonomie, sudetští Němci se zase cítili být občany druhé kategorie. Spory a bouřivé diskuse se odehrávaly po celou její krátkou existenci. Jistě k tomu přispěla skutečnost, že se Češi spravovat stát teprve učili.

Přes četné nedostatky však zůstala republikou svobodnou. Bylo to zásluhou mužů, k nimž patřil Jan Malypetr. Svými schopnostmi a každodenní poctivou prací se vypracoval v československého státníka.