Monografie připomene sté výročí pražských anglických studií, která byla oficiálně ustavena v roce 1912 jmenováním Viléma Mathesiuse, zakladatele Pražského lingvistického kroužku a prvního profesora anglického jazyka a literatury na Univerzitě Karlově. Kromě přehodnocení práce hlavních představitelů (Mathesius, Vančura a další) a posuzování vývoje na literaturu orientovaných pražských studií angličtiny a s ohledem na pražský strukturalismus, se kniha zaměří na metodologické problémy oboru v souvislosti s transformací humanistické a stejně tak moderní filologie, hledání souvislostí mezi dvěma historicky odlišnými interdisciplinárními projekty: humanistickou filologií a strukturalistickou sémiologií. Spolu s Paulem de Man, lze tento odkaz identifikovat jako problém rétoriky – jeho těžko postřehnutelné postavení mezi gramatikou a logikou, strukturou a významem a performativitou a hodnotou jazyka. Přehodnocení tohoto problému se zdá mít zásadní význam pro pochopení dynamiky současné transformace filologie a strukturalistické metodologie, jež jsou diskutovány v závěrečné části. Další zásadní metodologický problém je metodologie literární historie. Ačkoli se představitelům pražských anglických studií podařilo překonat ztuhlost synchronních postupů, jejich zpracování dynamických struktur je stále značně poplatný tradičním pojetí funkce a hodnoty.
Kniha je rozdělena do dvou částí: první se pokouší přehodnotit význam odkazu Mathesiuse (v literární teorii, historii a teorii překladu) a jeho následovníků (především Zdeňka Vančury a Jaroslava Hornáta), druhá zkoumá různé souvislosti a důsledky pražského strukturalismu, od politických aspektů ruských formalistických teorií přes estetiku groteskní strukturalistické psychoanalýzy a nedávné textové genetiky.

Martin Procházka
Introduction

1. LEGACIES: VILÉM MATHESIUS AND FOLLOWERS

Martin Procházka
The Value of Language: Rhetoric, Semiology, Philology and the Functional Approach

Helena Znojemská
Vilém Mathesius as Literary Historian

Bohuslav Mánek
Vilém Mathesius as Translator and Theoretician of Translation

Pavla Veselá
A Structuralist History of Zdeněk Vančura

Zdeněk Beran
Jaroslav Hornát's Critical Method in His Studies of Charles Dickens

2. CONTEXTS AND OUTCOMES: FROM PRAGUE STRUCTURALISM TO RADICAL PHILOLOGY

Robert J.C. Young
Structuralism and the Prague Linguistic Circle Revisited

David Vichnar
Functional Linguistics as the "Science of Poetic Forms": An ABC of the Prague Linguistic Circle's Poetics

Erik Roraback
A Gateway to a Baroque Rhetoric of Jacques Lacan and Niklas Luhmann

Ondřej Pilný
Jan Grossman, Structuralism, and the Grotesque

Louis Armand
Attesting / Before the Fact

Contributors Index

Publikace Prague English Studies and the Transformation of Philology je koncipována jako odborná oslava a připomínka stého výročí založení anglistické filologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která byla slavnostně otevřena v roce 1912 jmenováním Viléma Mathesia, zakladatele Pražského lingvistického kroužku a prvního profesora anglického jazyka a literatury na Univerzitě Karlově, do jejího čela. Jednotlivé kapitoly knihy se tak věnují buď přímo osobě a dílu Viléma Mathesia a potažmo jeho spolupracovníků, žáků a dalších pokračovatelů filologické (lingvistické i literární) a intelektuální tradice Pražského lingvistického kroužku a s ním spojených či na něj navazujících kritických škol, teorií a koncepcí jako jsou ruský formalismus, česká avantgarda a Strukturalismus. Kolektiv autorů povětšinou přímo spjatých se současnou anglistikou na FF UK (Ústav anglofonních literatur a kultur) tak nabízí jak ohlédnutí za bohatou historií vývoje (převážně) české anglistické filologické tradice (v první části knihy nazvané "Legacies: Vilém Mathesius and Followers"), tak i pohled na zásadní současné teorie textu a hypertextu (v druhé části knihy nazvané "Contexts and Outcomes: From Prague Structuralism to Radical Philology").
Úvodní kapitola Martina Procházky "The Value of Language: Rhetoric, Semiology, Philology and the Functional Approach" analyzuje Mathesiův funkční přístup k jazyku v historickém a teoretickém kontextu klasické rétoriky, de Saussureovské sémiologie a romantické filologie, především koncept hodnoty, na kterém je metoda tohoto přístupu založena. Klíčovou hodnotou jazyka jako systému je pro Mathesia proměnlivost významu a flexibilita výrazových prostředků a z nich plynoucí pluralitní a perspektivistické pojetí pravdy umožňující transformaci tradičních filologických přístupů. Helena Znojemská se v kapitole "Vilém Mathesus as a Literary Historian" zabývá Mathesiovým literárně-teoretickým a kritickým dílem v oblasti literární historie, a to především jeho specifickou metodologií založenou také na funkčním přístupu. Tato metodologie, společně s Mathesiovou polemikou s interpretací Shakespearova díla v podání H.A. Taina, je zkoumána především v souvislosti s jeho zásadním dílem v tomto oboru, History of English Literature. V kapitole "Vilém Mathesius as Translator and Theoretician of Translation" se Bohuslav Manek zaměřuje na Mathesiovu překladatelskou činnost, především na jeho překlady staroanglické a středověké anglické literatury, a jeho pozici a roli v rámci české překladatelské tradice. Kapitola podrobně analyzuje jakým způsobem se Mathesius vyrovnal s některými problémy překladu takovýchto textů, zejména přebásnění různých forem verše jako například aliteračního verše či blankversu. V kapitole "A Structuralist History of Zdeněk Vančura" Pavla Veselá analyzuje dílo předního českého amerikanisty poloviny minulého století Zdeňka Vančury v kontextu ruského formalismu, pražského strukturalismu a Mathesiova funkčního přístupu a zároveň ilustruje, jakým způsobem byly Vančurova akademická kariéra a dílo ovlivněny politickými a ideologickými změnami po roce 1948.
Zdeněk Beran se v kapitole "Jaroslav Hornáťs Critical Metod in his Studies of Charles Dickens" zaměřuje na jednoho z nejvýznamnějších pokračovatelů pražské strukturalistické tradice v anglistické filologii druhé poloviny minulého století Jaroslava Hornáta.
Kapitola se podrobně zabývá Hornátovou interpretací Dickensova díla včetně různých vlivů a inspirací, které jeho teoretický pohled utvářely - strukturalistická kritika, marxistická kritika a interpretační pohled Josefa Skvoreckého. Kapitola "Structuralism and the Prague School Revisited" Roberta J.C. Younga je rozsáhlým pojednáním o strukturalismu jako o širokém kulturním projektu vědomé protizápadní (ve smyslu západního světa) strategie namířené proti hierarchické imperialistické a rasistické povýšenosti evropského myšlení, tedy jako fenoménu významově přesahujícím hranice filologie. Toto pak Young podrobně demonstruje na myšlenkách a strukturalistických projektech Nikolaje Trubeckého a Romana Jakobsona. V kapitole "Functional Linguistics as the 'Science of Poetic Forms'" se David Vichnar zaměřuje na hlavní rysy poetiky českého "křídla" Pražského lingvistického kroužku, která se vyvinula v úzkém sepětí s poetickou praxí, tedy skrze spolupráci s mnohými ruskými i českými básníky. Kapitola také popisuje inspirační vliv Mathesia na dva své následovníky v oblasti poetiky a estetiky - Bohuslava Havránka a Jana Mukařovského. Erik S. Roraback se ve své kapitole "A Gateway to a Baroque Rhetoric of Jacques Lacan and Niklas Luhmann" zabývá dvěma předními představiteli pozdního evropského strukturalismu Jacquesem Lacanem a Niklasem Luhmanem a porovnává je s fenomenologickým strukturalismem husserlovského filosofa Ldislava Riegera a s teoriemi Pražského lingvistického kroužku. V kapitole, Jan Grossmann, Structuralism, and the Grotesque" Ondřej Pilný analyzuje Jana Grossmana, jednu z nejvlivnějších postav ve vývoji českého divadla druhé poloviny minulého století a žáka Václava Černého a Jana Mukařovského, jako pokračovatele myšlenek pražské strukturalistické školy. Autor zkoumá roli strukturalistické metodologie v Grossmannové divadelní praxi i teoretické práci, zejména v kritických esejích zabývajících se scénickým zpracováním Krále Ubu Alfreda Jarryho, Procesu Franze Kafky a Vyrozumění Václava Havla. Poslední kapitolou s názvem ,"Attesting/Before the Fact" je pojednání Louise Armanda o radikální filologii, která chápe filologii jako pouze "aproximační metodu" zcela spjatou s a zaujatou materiálností označování.
Na základě výše uvedeného považuji tuto publikaci za vysoce kvalitní a cenný příspěvek do odborné diskuse na téma Pražského lingvistického kroužku a jeho strukturalistického odkazu, a tudíž i za důstojné připomenutí stoleté historie pražské anglistické filologie.

Z recenzního posudku: PhDr. Petr Chalupský, Ph.D.