Předkládaná publikace přináší studii prozódie dvou evropských jazyků, francouzštiny a češtiny, a to z kontrastivního hlediska inspirovaného metrickou a autosegmentální fonologií. Monografie je členěna do pěti částí. V první části autor shrnuje hlavní aspekty prozodického fungování jazyka a vymezuje epistemologický rámec své studie. Následující tři části jsou věnovány třem hlavním rovinám prozodické stavby – slabice, přízvukové jednotce a intonační jednotce –, přičemž je na všech úrovních průběžně srovnávána francouzština a čeština. Tato systematická analýza je doplněna šesti relativně samostatnými empirickými studiemi. V případě češtiny některé z analýz představují doplnění mezer v popisu prozódie tohoto jazyka. Závěrečná část je typologickým shrnutím předcházejících analýz.

Liste des abréviations et des symboles

Avant-propos

1. La prosodie : notions préliminaires
1.1 Forme vs fonction
1.2 Phonétique vs phonologie
1.3 Prosodie lexicale vs prosodie postlexicale
1.4 Dépendance vs indépendance de la syntaxe
1.5 Linéarité vs hiérarchie
1.6 Contours vs événements locaux
1.7 Parole lue vs parole spontanée
1.8 Universaux prosodiques vs spécificités prosodiques

2. La syllabe
2.1 Structures syllabiques
2.2 Réarrangements de la structure syllabique
2.3 ÉTUDE I : La phonotactique segmentale comme indice du rythme linguistique..
2.3.1 Introduction
2.3.2 Le modèle d'E. Grabe et E.L. Low
2.3.3 Le modèle de F. Ramus
2.3.4 Evaluation typologique du français et du tchèque
2.3.5 Conclusion

3. L'accent et l'unité accentuelle
3.1 L'accent
3.1.1 Rôle phonologique de l'accent
3.1.2 Accentuabilité des différentes classes de mots
3.1.3 Position de l'accent
3.1.4 Saillance perceptive
3.1.5 Réalisation prosodique
3.1.6 Caractérisation segmentale
3.1.7 Iconicité de la réalisation
3.1.8 Vue d'ensemble
3.2 L'unité accentuelle
3.3 ÉTUDE II : La théorie de l'optimalité et la prédiction de la structure accentuelle en français
3.3.1 Introduction
3.3.2 La théorie de l'optimalité
3.3.3 Matériaux
3.3.4 Résultats : locuteurs natifs
3.3.5 Résultats : locuteurs tchèques
3.3.6 Conclusion
3.4 ÉTUDE III : L'accent initial dans le français des apprenants tchèques : aspects distributionnels et intonatifs
3.4.1 Introduction
3.4.2 Matériaux
3.4.3 distribution des accents initiaux
3.4.4 Structures rythmiques engendrées par les accents initiaux
3.4.5 Réalisation intonative des accents initiaux
3.4.6 Conclusion

4. L'intonation et l'unité intonative
4.1 Les évènements intonatifs
4.1.1 Accents prénucléaires
4.1.2 Accents nucléaires
4.1.3 Tons de frontière
4.1.4 Combinaisons d'accents nucléaires et de tons de frontière
4.1.5 Alignement des contours nucléaires
4.1.6 Vue d'ensemble
4.2 Structure de l'unité intonative
4.3 ÉTUDE IV : Analyse formelle de l'intonation en français et en tchèque
4.3.1 Introduction
4.3.2 Matériaux
4.3.3 Paramétrisation de l'intonation en français et en tchèque
4.3.4 Résultats
4.3.5 Conclusion
4.4 ÉTUDE V : La position du noyau prosodique en français et en tchèque
4.4.1 Introduction
4.4.2 L'ordre des mots, la structure informationnelle et la prosodie
4.4.3 Analyse d'un corpus parallèle
4.4.4 Conclusion
4.5 ÉTUDE VI : Les aspects syntagmatiques des évènements tonaux
4.5.1 Introduction
4.5.2 Objectif, matériau analysé, hypothèses
4.5.3 Vérification des hypothèses
4.5.4 Conclusion
5. Essai de synthèse typologique

Bibliographie

Index

Annexes

I. Échantillons analysés

II. Exemple d'analyse accentuelle et intonative (1-FR et 1-CS)

Résumé tchèque

Ve své knize T. Duběda srovnává vybrané prozodické jevy v češtině a francouzštině, a to "prostřednictvím šesti relativně nezávislých experimentálních studií, z nichž tři jsou originální a tři již byly zveřejněny, avšak pro účely předkládané publikace prošly úpravami.
Kniha se člení do pěti částí. V úvodu jsou představeny základní pojmy, které jsou následně zmiňovány a diskutovány ve zbytku rukopisu. Následující tři části se věnují i) slabice, ii) přízvuku a přízvukové jednotce a iii) intonaci a intonační jednotce; je v nich zahrnuto šest experimentálních studií (jedna studie v části věnované slabice, dvě v části věnované přízvuku a tři v části věnované intonační jednotce). Každá z těchto částí dále obsahuje dvě úvodní sekce. Poslední částí knihy je závěr, který obsahuje pokus o typologické shrnutí.
Text je kvalitní jak svou strukturou, tak velmi jasným a fundovaným podáním obsahu. Ačkoli se "zaměřuje na dva konkrétní jazyky - přičemž zvláště cenné je přispění k prozodickému popisu češtiny - jde, pokud je mi známo, o první francouzsky psanou knihu, která na prozódii nahlíží z obecného i kontrastivního hlediska. Právě takovýchto publikací se v současné době v dané oblasti nedostává. Metodologické i teoretické přístupy jsou řádně vysvětleny, umístěny do vědeckého kontextu a konkrétně ilustrovány prostřednictvím šesti experimentálních studií, a dále řadou obrázků a souhrnných tabulek, které jsou jak přehledné, tak praktické. Lze ocenit rovněž kontrastivní analýzu přízvuku v oblasti výuky cizích jazyků (např. tabulka 25 je velmi názorná a informativní).
Při srovnávání obou jazyků se autor snažil překonat teoretické rozdíly tím, že stylizoval melodii pomocí tonálních cílů, které jsou definovány "konkrétněji" než v jiných modelech. Využití některých tonálních objektů, jako je např. L* či S*, by však mělo být podepřeno jasnějšími argumenty. "Méně abstraktní" přístup k melodii, který autor zastává, může v některých případech vést k záměnám mezi jednotlivými rovinami reprezentace. Přístup není fonologický a formální, nejde ani o "stylizaci" melodie v tradičním slova smyslu; lze jej zařadit mezi modely založené na tonálních cílech, jakými je např. model navržený na univerzitě v Lundu.
Dalším významným přínosem tohoto díla je kritické vyhodnocení přízvukových a intonačních gramatik, které byly navrženy pro francouzštinu (model přizvukování B. Post a C. Gussenhovena, intonační teorie P. Martina), prostřednictvím jejich kvantitativního testování na obou jazycích; tato možnost dosud nebyla reálně využita, a příslušná data tak nebyla k dispozici. Výsledky experimentů by mohly být dále využity např. pro vypracování originální přízvukové gramatiky (viz studie II) nebo pro doplnění tonální gramatiky představené na začátku 4. části (viz výsledky studie VI).
Ačkoli autor upozorňuje na to, že nejde o učebnici, může kniha díky svým formálním i obsahovým kvalitám a vzhledem ke kontrastivnímu hledisku, které využívá, bezesporu posloužit jako referenční dílo v oblasti prozódie jako takové. Možné (či záhodné) je též její rozšíření mimo hranice České republiky.

Z recenzního posudku: David Le Gac