Kniha představuje unikátní síť německých společenskovědních a humanitních ústavů v zahraničí, jak se utvářela a vyvíjela od osmdesátých let 19. století do poslední zásadní reformy v roce 2009. Předmětem zájmu je patnáct pracovišť působících v Evropě, USA nebo Asii, která provádějí výzkum především v oboru historie, ale i dějin umění, archeologie, ekonomie či orientalistiky. Analýza se soustředí jak na vývoj, publikační produkci a vůdčí osobnosti jednotlivých ústavů, tak na jejich kooperaci s vědci a institucemi hostitelských zemí. Badatelská pracoviště jsou zároveň sledována z perspektivy německé zahraniční kulturní politiky, v níž hrají sice nenápadnou, ale trvale velmi významnou roli.

Německé společenskovědní ústavy v zahraničí: specifický fenomén evropské vědecké scény
(Jiří Pešek - Lucie Filipová)

Současná německá zahraniční vědeckáa kulturní politika - pojmy, instituce, vztahy
(Miroslav Kunštát)
Kariéry a konkurence pojmů
Instituce, instrumenty, cíle
Na cestě k relativní autonomii: zahraniční vědní politika
Zahraniční kulturní politika a zahraniční vědní politika
Příznivá konstelace dalšího výzkumu: akord historie a mezinárodních vztahů?

Německé historické ústavy v zahraničí a německá zahraniční kulturní politika: Nadace DGIA
(Volker Zimmermann)
Úvod
Výchozí situace
Centralizace a financování: nová úprava
Dopady reformy na společenskovědní ústavy
Závěr

Právní základ německé kulturní politiky a německých společenskovědních ústavů v zahraničí
(Petr Mlsna - Dagmar Černá)
Úvod
Německá zahraniční kulturní politika
Německé společenskovědní ústavy a právní rámec jejich fungování
Závěr

Německý historický ústav v Římě
(Jiří Pešek - Petr Šafařík)
Založení ústavu
Rostoucí prestiž na počátku 20. století
Útlum aktivit v meziválečném období a postavení ústavu v nacifikované vědě
Znovuzaložení ústavu po roce 1945
Nový rozmach v 60. letech
"Ospalá" 70. a 80. léta
Reformní 90. léta
Na počátku 21. století
Aktuální profil

Německý historický ústav v Paříži
(Lucie Filipová - David Emler)
Založení a stručná historie ústavu
Zaměření a aktuální profil
Publikační činnost
Propojení s francouzskou historiografií
Klíčové osobnosti
Závěr

Německý historický ústav v Londýně
(Nina Lohmann)
Založení a budování ústavu
Zaměření a profil
Závěr

Německý historický ústav ve Washingtonu
(Tomáš Nigrin)
Založení ústavu
Ředitelé
Zaměření a aktuální profil
Publikační činnost
Závěr

Německý historický ústav ve Varšavě
(Jiří Vykoukal)
Stručná historie ústavu a základní charakteristika
Výzkumná činnost
Závěrem: ústav v polských očích

Německý historický ústav v Moskvě
(Jiří Pešek)
Cesta k založení ústavu
Zahájení činnosti
Bonwetschova ředitelská éra: vybudování ústavu
Evaluace a převedení ústavu pod Nadaci DGIA
Nové vedení

Orientální ústavy v Bejrútu a Istanbulu
(Monika Březinová)
Stručná historie a cesta k osamostatnění
Orientální ústav v Bejrútu
Orientální ústav v Istanbulu
Závěr

Německý ústav pro japonská studia
(Ota Konrád)
Výzkumné zaměření
Publikační činnost a nabídka stipendií
Závěr

Německá kunsthistorie v Itálii
(Anita Pelánová)
Německý archeologický ústav
Římská vila Massimo (Accademia Tedesca) a florentská vila Romana
Bibliotheca Hertziana v Římě
Uměleckohistorický ústav ve Florencii

Německý archeologický ústav v Athénách
(Kateřina Králová)
Německé působení v řecku
Před založením ústavu
Doba schliemannova a Dörpfeldova
Karo a ústav mezi světovými válkami
Vzestup nacismu a počátek války
Nacistická okupace
Ústav a německé vyrovnání s minulostí
Ústav od 70. let do současnosti
Závěr

Závěr

Rozhovory
Rozhovor s prof. dr. Michaelem Matheusem
(Jiří Pešek - Nina Lohmann)
Rozhovor s prof. dr. Heinzem Duchhardtem
(Jiří Pešek)

Právní normy
Zusammenfassung
Výběrová bibliografie
Seznam zkratek
Seznam map a tabulek
Seznam grafů
Jmenný rejstřík

Na začátek bych chtěl zdůraznit, že předloženou publikaci považuji za velice důležitý příspěvek k otázkám reflexe společenských věd i obecnější vědní politiky v proměnlivých kontextech společenského i politického života i mezinárodní politiky. Jednotliví autoři se v ní věnují tématu německých historických institutů v zahraničí, jejichž aktivity jsou sledovány a řízeny spolkovým ministerstvem zahraničí. Z hlediska vymezení tématu se práce zabývá do velké míry pracovišti, sdruženými pod Nadaci DGIA, tedy státní Nadace německých společenskovědních ústavů v zahraničí. Pojednány jsou zde Německé historické ústavy v Římě (společně s ním jsou zde připomenuty i další německé vědecké instituce v Itálii, které se věnují především problematice kunsthistorie), Paříži, Londýně, ve Washingtonu, ve Varšavě a Moskvě. Německý archeologický ústav v Athénách, Dále jsou zde zmíněna rovněž mimoevropská pracoviště jako Orientální ústavy v Bejrútu a Istanbulu a Německý ústav pro japonská studia.
Jejich vývoj je pojednán chronologicky, jsou zde zachyceny kontexty jejich etablování, představení hlavních osobností, spojených s jejich činností (často i v rámci jejich složité politické minulosti, související s dramatickými peripetiemi německých dějin 20. století), hlavní výzkumná pole a náplň aktivit. Vzhledem k povaze těchto institucí kladli autoři také důraz na výklad propojení dotyčného ústavu s místní historiografií, resp. obecněji vědeckou a politickou veřejností. Prezentují zde mimo jiné tyto instituce i jako nástroje, jejímž prostřednictvím se šíří také německá kulturní zájmy. Ukazují, že i zdánlivě apolitické vědecké bádání může i nepřímo ovlivňovat i politickou sféru.
Z hlediska struktury práce je zde logicky věnována velká pozornost především Německému historickému institutu v Římě, který je ze škály těchto badatelských institucí nejstarší (založený již v roce 1888 v souvislosti s rozhodnutím papeže Lva XIII zpřístupnit Tajný vatikánský archiv pro badatelskou veřejnost) a současně v něm intenzivně spolupracovala také česká historická obec. Zdá se mi rovněž velice důležité, že byla v této souvislosti zmíněna závažnost výzkumu náboženské tématiky i se zřetelem k aktuálním kulturně-sociálně-politickým trendům v Evropě i ve světě. Institut také využívá možnosti pramenného výzkumu, které se mohou opírat o nově zpřístupněné materiály k meziválečným dějinám (vatikánské archivy totiž byly od roku 2006 zpřístupněny až do února 1939). Nové projekty se týkají i vztahu papežské politiky k nacistické ideologii, který v současné době osvětluje málo známé či neznámé kapitoly vývoje nejen církevních, ale i

společenských poměrů ve 30. letech, což je připomenuto také v rozhovoru se současným ředitelem institutu Matheúsem, který je i součástí publikace (společně s rozhovorem s předsedou nadační rady DGIA Heinzem Duchhardtem). Velmi podrobně je rozpracován je vzhledem k významu vztahů NSR se západními státy po druhé světové válce také londýnský a zejména pařížský ústav. Z důvodů komplikovanosti vzájemných vztahů se dostalo značné pozornosti i varšavskému ústavu, který přitom patří k těm mladším z hlediska svého založení.
Je však možná škoda, přestože byli tvůrci jednotlivých kapitol limitováni možnostmi grantového projektu, že se některé kapitoly, zejména o asijských ústavech omezily jen na základní informace, bez hlubších reflexí jejich role vzhledem k dynamice vývoje v tomto regionu, jak z hlediska politického, sociálního, kulturního nebo náboženského.
Celkově lze říci, že se podařilo představit aktivity těchto významných badatelských center (zejména těch v Evropě) komplexně a v širokém kontextu, který je potřebný také k uvědomění si současné role vědy. Podařilo se jim zachytit vývoj těchto institucí nejen z hlediska odborných výkonů na vědeckém poli, ale také jako podstatnou součást veřejného prostoru, které se ocitají také v souřadnicích společenských tendencí. Kniha tedy naskicovala nejen obraz o zajímavém segmentu německých společenských věd a jejích prezentace v zahraničí. Z mého pohledu však také významně přispěla do obecnějších diskursů debaty, která se vede o místě humanitních věd a jejich roli v aktuálních společenských podmínkách a jejich vztahu k veřejné sféře a nakonec i k politice.

Z recenzního posudku: Doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.