Monografie Hudební psychologie pro učitele poskytuje výběr a strukturalizaci těch základních poznatků, které pomohou pedagogům diagnostikovat a rozvíjet vnitřní předpoklady žáků pro vnímání, prožívání a vytváření hudby a ovlivňovat průběh i kvalitu těchto procesů. Důraz je kladen zejména na psychologii hudebních schopností a činností.
Monografie je přepracováním a aktualizací dřívější publikace Františka Sedláka Základy hudební psychologie (SPN, 1990) s autorským podílem jeho dcery Hany Váňové. Autorka konfrontuje původní text se současným stavem poznání a zařazuje nové kapitoly, v nichž posiluje kognitivní přístup k analýze psychických procesů a věnuje se průnikům hudebněpsychologických poznatků do pedagogické praxe.

Předmluva k přepracovanému vydání
Původní úvod Sedlákovy publikace Základy hudební psychologie

1. Metodologická východiska hudební psychologie
1.1 Název disciplíny a předmět zkoumání
1.2 Vztah hudební psychologie k ostatním vědám
1.2.1 Vazba hudební psychologie k muzikologii
1.2.2 Hudební psychologie a psychologické vědy
1.3 Výzkumné metody
1.4 Stručný historický vývoj hudební psychologie
1.4.1 Formování hudební psychologie v zahraničí
1.4.2 Vývoj disciplíny v domácích podmínkách

2. Základní hudebněpsychologické kategorie
2.1 Hudební činnosti
2.2 Hudební vlohy
2.3 Hudební schopnosti
2.3.1 Vymezení pojmu
2.3.2 Geneze hudebních schopností
2.3.3 Hudební schopnosti v komplexu celkové osobnosti jedince
2.3.3.1 Všeobecné schopnosti
2.3.3.1.1 Vztah hudebních schopností a inteligence
2.3.3.1.2 Transfer
2.3.3.2 Hudební schopnosti a osvojování jazyka
2.3.3.3 Vazba hudebních a jiných speciálních schopností
2.3.4 Klasifikace hudebních schopností
2.4 Hudební dovednosti a návyky
2.4.1 Rozdíly a vztahy mezi hudebními dovednostmi a schopnostmi.
2.4.2 Klasifikace hudebních dovedností
2.4.3 Utváření hudebních dovedností
2.4.3.1 Anatomický a neurofyziologický základ hudebních dovedností
2.4.4 Základní hudební dovednosti ve školní hudební výchově
2.5 Hudebnost
2.5.1 Hudebnost člověka jako předmět psychologických výzkumů.
2.5.2 Struktura hudebnosti
2.5.2.1 Některé aspekty motivace k hudbě
2.5.2.1.1 Primární a sekundární motivace
2.5.2.1.2 Funkce samoposilování v motivační struktuře.
2.5.2.2 Vztah k hudbě
2.5.2.2.1 Hudební zájmy
2.5.2.2.2 Hudební postoje
2.5.2.2.3 Hudební vkus a preference
2.6 Hudební nadání a talent
2.6.1 Vymezení pojmů nadání a talent v obecné psychologii a pedagogice
2.6.2 Nadání a talent v hudební psychologii
2.6.3 Druhy hudebního nadání a talentu
2.6.4 Dědičnost hudebního nadání a talentu
2.6.5 Raný výskyt hudebního nadání a hudebně zázračné děti
2.7 Genialita

3. Psychologie hudebních schopností
3.1 Hudební sluch
3.1.1 Vnímání a diferenciace základních vlastností tónů
3.1.1.1 Diferenciace tónových výšek
3.1.1.1.1 Rozdílový práh pro rozlišování výšky tónů
3.1.1.1.2 Absolutní a relativní sluch
3.1.1.1.3 Závislost výšky tónu na témbrových kvalitách
3.1.1.2 Rozlišování tónové barvy (témbru)
3.1.1.3 Rozlišování hlasitosti (síly) tónů a hudebních útvarů.
3.1.1.4 Diferenciace délek tónů
3.1.2 Vnímání melodie
3.1.3 Schopnosti sluchově-motorické
3.1.4 Rozvíjení hudebního sluchu
3.2 Rytmické cítění
3.2.1 Rytmus
3.2.1.1 Puls
3.2.1.2 Metrum
3.2.1.3 Časové intervaly mezi zvuky
3.2.1.4 Tempo a hybnost
3.2.2 Smysl pro rytmus
3.2.2.1 Motorický základ rytmického cítění
3.2.3 Rytmická výchova
3.3 Tonální cítění
3.3.1 Tonalita
3.3.2 Smysl pro tonalitu
3.3.3 Rozvoj tonálního cítění
3.4 Harmonické cítění
3.4.1 Konsonance a disonance
3.4.2 Strukturální složky smyslu pro harmonii
3.4.3 Rozvoj harmonického cítění
3.5 Hudební paměť
3.5.1 Mechanismy paměťového procesu
3.5.2 Druhy hudební paměti
3.5.3 Výzkumy paměti pro hudbu
3.5.4 Pedagogické aspekty zapamatování hudebního díla
3.6 Hudební představivost
3.6.1 Hudební představy a jejich klasifikace
3.6.1.1 Estetický přístup k výkladu hudebních představ
3.6.2 Výzkumy hudebních představ
3.6.3 Rozvoj hudební představivosti
3.7 Hudební myšlení
3.7.1 Teoretická reflexe v odborné literatuře
3.7.2 Podstata hudebního myšlení
3.7.2.1 Myšlenkové operace a vytváření hudebních pojmů
3.7.2.2 Řešení problémů
3.7.2.3 Hudební inteligence
3.7.3 Utváření hudebních vědomostí dítěte
3.8 Hudebnětvořivé schopnosti
3.8.1 Hudebnětvořivé myšlení
3.8.1.1 Struktura hudebnětvořivého myšlení
3.8.1.2 Rysy hudebnětvořivého myšlení
3.8.2 Hudebnětvořivé schopnosti u dětí
3.8.2.1 Rozvoj a identifikace hudebnětvořivých schopností žáků

4. Diagnostika hudebnosti
4.1 Pozorování
4.2 Experiment
4.3 Rozhovor (interview)
4.4 Dotazník
4.5 Testování
4.5.1 Testy hudebních schopností
4.5.2 Zásady koncipování empirických testů hudebnosti
4.6 Projektivní metody
4.7 Psychosémantické metody

5. Poruchy hudebnosti
5.1 Amúzie
5.1.1 Senzorická amúzie
5.1.2 Motorická amúzie
5.1.3 Poruchy hudebnosti v hudebně-didaktické praxi
5.1.3.1 Charakteristika hudebně a pěvecky zaostávajících dětí .

6. Psychologie hudebních činností
6.1 Psychologie hudebního vnímání a apercepce
6.1.1 Základy neurofyziologie hudebního vnímání
6.1.2 Přístup některých psychologických směrů k hudebnímu vnímání .
6.1.2.1 Elementová a asociativní psychologie
6.1.2.2 Celostní psychologie
6.1.2.3 Kognitivní psychologie
6.1.3 Charakter hudebního vnímání
6.1.4 Činitelé ovlivňující hudební vnímání
6.1.4.1 Hudební dílo
6.1.4.1.1 Hudba jako znakový systém
6.1.4.1.2 Sémantičnost v hudbě
6.1.4.1.3 Vlivy výstavbových změn na psychiku posluchače
6.1.4.1.4 Psychologická problematika hudebního prostoru
6.1.4.2 Osobnost vnímatele
6.1.4.2.1 Pokusy o typologii vnímatelů hudby a hudebního vnímání
6.1.4.3 Aktivní proces hudebního vnímání
6.1.4.3.1 Anticipace
6.1.4.3.2 Percepční zaměřenost
6.1.4.3.3 Individuální hudební zkušenost
6.1.4.3.4 Funkce hudebních představ ve vnímání
6.1.4.3.5 Aktivizující úloha asociací
6.1.4.3.6 Motorika v hudebním vnímání
6.1.4.3.7 Interpretační apercepce
6.1.4.4 Didaktická interpretace hudebních děl
6.2 Psychologie pěveckých činností
6.2.1 Psychosomatická jednota pěveckého projevu
6.2.2 Utváření pěveckých dovedností
6.2.3 Základní projevy pěvecké činnosti
6.2.3.1 Imitace
6.2.3.2 Zpěv z představy
6.2.3.3 Vokální tvořivost
6.2.3.4 Intonace
6.2.3.5 Tvořivá intonace
6.3 Psychologie instrumentální hry
6.3.1 Cvičení
6.3.2 Pohyby při nástrojové hře
6.3.3 Některé faktory ovlivňující rozvoj instrumentálních dovedností
6.3.3.1 Opakování
6.3.3.2 Automatizace
6.3.3.3 Anticipace
6.3.3.4 Zpětná vazba a autoregulační procesy
6.3.3.5 Transfery a útlumy v senzomotorických úkonech
6.3.3.6 Plato
6.3.3.7 Přerušení cvičení
6.3.3.8 Únava
6.3.4 Instrumentální aktivita v základní škole
6.4 Psychologie hudební interpretace
6.4.1 Tvořivý vklad interpreta
6.4.1.1 Úloha dirigenta v interpretačním procesu
6.4.2 Tréma
6.5 Psychologie hudební kreativity
6.5.1 Vymezení pojmu tvorba a tvořivost
6.5.1.1 Improvizace
6.5.1.2 Komponování
6.5.2 Hudební tvorba
6.5.2.1 Psychologická analýza skladatelovy osobnosti.
6.5.2.1.1 Tvůrčí potenciál skladatele
6.5.2.2 Přístup psychoanalýzy k výkladu tvůrčí osobnosti .
6.5.2.3 Nevědomé procesy v hudební tvorbě
6.5.2.4 Etapy v hudebně tvůrčím procesu
6.5.2.5 Rozvoj skladatelovy tvůrčí osobnosti
6.5.3 Dětská hudební tvořivost
6.5.3.1 Výchova k hudební tvořivosti
6.5.3.1.1 Kritéria a etapy rozvoje dětských hudebnětvořivých projevů

7. Hudební prožívání
7.1 Objektivní charakter emocionální informace v hudbě
7.2 Emoce a city jako součást komplexního hudebního prožitku
7.2.1 Estetické city
7.2.2 Emocionální a racionální v hudebním obraze
7.2.3 Jednota estetických a etických citů
7.3 Modelování citů v hudbě
7.3.1 City a prvky hudební výstavby
7.3.1.1 Některé negativní účinky hudby
7.4 Účast slova v prožitkové hudební syntéze

8. Hudební vývoj dítěte
8.1 Průběh hudebního vývoje
8.2 Periodizace hudebního vývoje
8.2.1 Předškolní věk
8.2.1.1 Období nemluvněte a batolete
8.2.1.2 Období navštěvování mateřské školy
8.2.2 Mladší školní věk (prepubescence)
8.2.3 Střední školní věk (pubescence)
8.2.4 Starší školní věk (postpubescence)

Bibliografie

Summary

Vysokoškolská učebnice doc. PhDr. Františka Sedláka, CSc. - Základy hudební psychologie, kterou vydalo nakladatelství SPN v r. 1990, byla první ucelenou publikací svého druhu u nás. Shrnovala nejnovější poznatky hudební psychologie a byla určena především pro přípravu učitelů hudební výchovy na různých stupních škol i pro potřeby pedagogických pracovníků v hudebně výchovné praxi. Sedlákova vysokoškolská učebnice se svojí komplexností, fundovaností a těsnou obsahovou vazbou k hudební pedagogice a didaktice hudební výchovy stala záhy nepostradatelnou studijní literaturou pro předmět hudební psychologie u nás i na Slovensku; vyhledávali ji nejenom studenti pedagogických fakult a hudebních akademií, ale též adepti vědecké výchovy v doktorandském studiu.
Sedlákova vysokoškolská učebnice se ve změněných vydavatelských podmínkách stala pro studenty nedostupnou - nebyla možná reedice. Rovněž obsah knihy do určité míry zastaral a bylo třeba jej aktualizovat o nové poznatky. Hudebně pedagogická a vědecká veřejnost proto s povděkem vítá znovuvydání aktualizované učebnice, která se rozrostla a rozšířila do obdivuhodné odborné monografie. Autorkou je osoba nejpovolanější - dcera doc. F. Sedláka, doc. PaedDr. Hana Váňová, CSc, dnes jedna z nej uznávanějších odbornic v oboru hudební psychologie u nás, dlouholetá vyučující hudební psychologie a didaktiky hudební výchovy na PedF UK v Praze.
Přepracovaná knižní publikace H. Váňové bohatě využívá možností čerpat informace jak z literatury východního bloku, tak nově též západní provenience, zejména anglosaské a německé. Citlivě a poučeně provádí autorka selekci poznatků s ohledem na pedagogické zaměření čtenářů a časté problémy hudebně výchovné praxe. Poznatky, uvedené v původním textu, pak autorka konfrontuje s novým stavem poznání - od r. 1990 až k nejnovějším zdrojům informací. Posílen je především kognitivní přístup ke zkoumání psychických procesů při komunikaci s hudbou.
Předkládaná publikace nese všechny znaky vysoce odborně zpracované monografie na aktuální a potřebné téma. Autorka dokázala obsáhnout celou šíři problematiky hudební psychologie, jak je v zahraničí vědecky zpracovávána, a dokonce ji funkčně zcela organicky propojila s potřebnými oblastmi hudební sociologie, estetiky a sociální psychologie. Původní učebnice F. Sedláka se tak přepracováním posunula k moderní, obsáhlé, přehledně strukturované podobě publikace, která poslouží jak studentům a doktorandům oboru hudební výchova nebo hudební věda, tak i široké čtenářské veřejnosti zájemců o hudební umění a hudební psychologii.
S obdivem je nutno konstatovat, že doc. H. Váňová úspěšně převzala myšlenkové dědictví a duševní bohatství svého otce a na základech jím vybudované vědecké základny rozvinula svoji novou publikaci zcela jedinečným a vynikajícím způsobem. Předkládané práci nelze nic vytknout ani po obsahové, ani po formové stránce. Původní text učebnice F. Sedláka je do určité míry převzat, avšak aktualizován, doplněn a rozšířen o nové vědecké poznatky. Publikace obsahuje také velký podíl zcela nových podkapitol a částí, které jsou výsledkem nejnovějších bádání v evropských zemích i v zámoří. Analýza teoretických textů, jejich výběr a interpretace pro potřeby předkládané publikace jsou zpracovány velmi pečlivě, důsledně, kriticky. Jazyková a stylistická stránka textu knihy je, jak je pro autorku typické, na vynikající úrovni, text je přehledný, srozumitelný, jasně formulovaný a zároveň i čtivý.

Z recenzního posudku: Doc. PaedDr. Marie Slavíková, CSc.

---

Předložená práce s názvem Hudební psychologie pro učitele je významným vědeckým příspěvkem v realizaci soudobé pedagogické reformy. Je příkladem propojení vědeckého bádání s jeho aplikací v hudebně výchovné a vzdělávací praxi. Doc. PaedDr. Hana Váňová, CSc. dlouhodobě pracovala na podstatné inovaci díla svého otce doc. PhDr. Františka Sedláka, CSc, které vyšlo v SPN v roce 1990 pod názvem Základy hudební psychologie. Do této práce vložila nejenom vlastní odborné vědomosti a praktické pedagogické zkušenosti ale novodobá poznání z posledního dvacetiletí. Je nutné ocenit, že se opírá o značné množství domácí a zahraniční literatury (zejména americké). Poskytuje čtenáři spektrum odborných hudebně psychologických názorů, srovnání i kritických postojů. Dílo je tedy plně aktualizované a vykazuje charakter vědecké monografie. Kapitoly jsou koncipovány přehledně do množství subkapitol a oproti původní knize F. Sedláka z roku 1990 jsou jinak řazeny a značně restrukturalizovány. Všechny kapitoly knihy propojují svou psychologickou postatu s pedagogickou a didaktickou problematikou. Autorce velmi záleží na prohloubení kognitivního přístupu v chápání jednotlivých psychických procesů.
Rád konstatuji, že předložené dílo je vědecké a se zřetelným i kritickým nadhledem posouvá dílo Františka Sedláka do současné doby. Ta je charakterizována kvasem nejrůznějších názorů, podnětů, aktivit v souvislosti s uskutečňováním pedagogické reformy. Pedagogickou reformu v hudební oblasti je nutné realizovat i s ohledem na moudrá poznání a zkušenosti Františka Sedláka a také Hany Váňové, která jsou vložena do díla pod názvem Hudební psychologie pro učitele. Práce má kvalitní stylistickou úroveň. Hudební psychologie pro učitele určitě pozitivně ovlivní hudební vzdělávání na učitelských fakultách vysokých škol v České republice a ve Slovenské republice. Věřím, že se též stane neodmyslitelnou součástí odborné literatury doktorandských hudebně pedagogických studií. Splňuje všechny atributy kvalitní publikace. Jsem rád, že ideály Františka Sedláka, bývalého vedoucího Katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze, se dostanou opět do vědomí další generace. V tomto smyslu je práce Hany Váňové nadčasová, bylo by třeba ji přeložit do anglického jazyka pro zahraniční studenty studující na evropských a mimoevropských vysokých školách. Autorka Hana Váňová si každopádně zaslouží velký obdiv a poděkování.

Z recenzního posudku: Doc. PaedDr. Miloš Kodejška, CSc.