K nejdůležitějším pramenům, jež napomáhají osvětlit úlohu rychtáře ve správě měst, patří městské knihy, do nichž byla zaznamenávána agenda rychtářského úřadu. Těmto archivním pramenům z prostředí konkrétního poddanského města se věnuje i publikace Rychtářské manuály města Náchoda, která se úzce zaměřuje na analýzu nejstarších dochovaných knih náchodského rychtářského úřadu, pocházejících z první poloviny 17. století. Tato práce se však nezabývá pouze obsahovou stránkou rychtářských manuálů, ale zároveň na ně nahlíží jako na svébytnou diplomatickou kategorii. Sledováním vnějších znaků se pokouší rekonstruovat genezi těchto městských knih a na základě paleograficko-diplomatického rozboru vyhodnocuje typologii zápisů, identifikuje jednotlivé písaře a zařazuje je do struktury městské kanceláře. Vlastní obsahová analýza je pak zacílena na typizaci v knihách zaznamenaných právních úkonů za účelem bližšího vymezení kompetencí rychtáře jako orgánu náchodské městské správy v první polovině 17. století.

Úvodem

 

1. Náchodská městská správa a její písemnosti

1.1 Dějiny města Náchoda v kontextu širšího politického dění
v 1. polovině 17. století

1.2 Vývoj náchodské městské správy se zaměřením na úřad
městského rychtáře

1.3 Rychtářské manuály ve vztahu k ostatním písemnostem
náchodské městské správy

1.3.1 Náchodské městské knihy v období předmagistrátním

1.3.2 Rychtářské manuály jako součást městského archivu

 

2. Paleograficko-diplomatický rozbor

2.1 Popis knih

2.1.1 Vazba, materiál, rozměry, výzdoba

2.1.2 Foliace, reklamanty

2.1.3 Filigrány

2.2 Zápisy rychtářských manuálů

2.2.1 Jazyk

2.2.2 Datace

2.2.3 Typologie

2.2.4 Koncepty

2.3 Písaři rychtářských manuálů

2.3.1 Radní písaři

2.3.2 Rychtáři, pomocní písaři

2.3.3 Anonymní písaři

2.3.4 Rukopisy žalob, právních odpovědí a průvodů

2.3.5 Rukopisy vevázaných missivů

 

3. Věcný obsah zápisů

3.1 Rychtářský manuál 1603–1632 (1667)

3.2 Rychtářský manuál 1626–1639

3.3 Dílčí rychtářský manuál 1624–1625

3.4 Osobní rejstřík

 

4. Statistické zhodnocení

4.1 Paleograficko-diplomatický rozbor

4.1.1 Datace

4.1.2 Vevázané písemnosti

4.1.3 Písaři

4.2 Věcný obsah zápisů

4.2.1 Statistika přestupků, sporů, smluv a výkonu rozsudků
konšelského soudu a nařízení vrchnosti

4.2.2 Původ účastníků řízení před právem rychtářským

 

Závěrem

 

Přehled městských rychtářů působících v Náchodě v 1.
polovině 17. století

 

Soupis použitých pramenů

 

Výběrový soupis edic a literatury

 

Zusammenfassung

 

Předložená práce, jak sama autorka v úvodu napsala, se snaží postihnout paleograficko - diplomatický rozbor a obsahovou analýzu tří městských knih, které pocházejí z prostředí náchodského rychtářského úřadu, kde vznikly v první polovině 17. století. Tento záměr se zcela jistě vydařil. Dochované manuály svým časovým záběrem zasahují do osudného předělu poddanského města Náchoda, které bylo mj. za tu dobu dvakrát konfiskováno panovníkem v letech 1618 a 1634. Uvedené prameny místní provenience tak nepřímo ilustrují specifickou část správního systému předbělohorského období, který tu končil za původního působení rodu pánů Smiřických, a též nově zachycují rodící se systém období pobělohorského, jež tu nastal za pánů Trčků z Lípy a zejména za následné vlády katolického rodu Piccolomini. Jejich porovnání je rovněž předmětem autorčina badatelského zájmu.
Svou metodickou úrovní a zároveň i pečlivým a podrobným zpracováním přináší tato studie nový směr v dosavadní regionální produkci. M. Cesáková se svého úkolu zhostila na výbornou, náležitě využila příslušnou literaturu a pochopitelně i samotné archivní prameny v rámci jejich dostupnosti. Kromě uvedených tří manuálů mohla ve fondu AM Náchod přihlédnout i k dalším městským knihám či listinám. (Bohužel nebylo možno více využít písemnosti náchodského panství, které jsou uloženy v SOA v Zámrsku.) Popsané historické jevy místního charakteru odpovídají dobové realitě, resp. odborné interpretaci. Ty navíc autorka obohatila vlastním průzkumem a detailním rozborem. Její zjištěné nové poznatky o zkoumaných knihách (např. upřesnění datace manuálů nebo upozornění na výskyt filigránů z papíren v Dušníkách a Trutnově či pojednání o dobové městské symbolice apod.) a z nich vyplývající rekonstrukce o městské kanceláři a tamních písařích včetně rychtářského úřadu jsou velmi přínosné a jistě si zaslouží pozornost odborné veřejnosti.

Z recenzního posudku: PhDr. Jaroslav Čáp, SOkA Náchod

---

Markéta Česáková předkládá k publikování výsledky svého komplexního věcného i diplomatického rozboru tří zachovaných rychtářských knih neboli manuálů města Náchoda z celkového rozpětí let 1603-1636 (knihy z let 1603-1632, z let 1624-1625/torzo/ a z let 1626-1636), přičemž je již v úvodu nutné vytknout, že tyto knihy nazírá v kontextu všech dobových písemností náchodské provenience a samozřejmě také v kontextu srovnatelných pramenů z jiných českých měst a relevantní literatury. Už jen toto konstatování vypovídá o náročnosti autorčiny práce, která prokazuje ve všech ohledech znalosti zkušené odbornice (což je při jejím věku objektivně obdivuhodné).
Šťastnou ruku už měla v první řadě už při výběru předmětných pramenů. Nejen že dosud rychtářským manuálům z Náchoda nebyla zatím v naší historiografii věnována žádná badatelská pozornost, ale ani obecně není zatím historická produkce týkající se rychtářských knih z našich měst nijak četná. A jak už bylo naznačeno výše, M. Česáková se navíc zvoleným pramenům nevěnovala jen z hlediska jejich obsahu, ale pojala je rovněž jako svébytnou diplomatickou kategorii. Stejně tak postupovala i u dalších komplementárních pramenů, jimiž jsou jak dobové vrchnostenské instrukce a další písemnosti městské provenience, tak také do zmíněných manuálů vevazované posélací listy různých vydavatelů, žaloby, právní odpovědi svědomí ad., určené městskému rychtáři.
Předkládaná práce je členěna do 4 hlavních kapitol, z nichž první nastiňuje postavení náchodských rychtářských knih ve vztahu k ostatním písemnostem dobové městské správy a hlavně vůči dalším městským knihám tzv. předmagistrátního období a zabývá se rovněž důkladně složením a kompetencí dobových orgánů městské správy. Tak jako i jiná města, byl i Náchod spravován 12 člennou městskou radou, k novátorským zjištěním autorčiným ovšem patří postřehy ke konstituování se pomocného sboru čtyřech obecních starších a jejich úředním povinnostem - jak zjistila, kromě jiného mohli i oni zasedat na rychtářském soudu. Autorčina důkladnost spočívá kromě jiného v tom, že do tohoto výkladu citlivě včleňuje i pojednání o dobové městské symbolice. Velkou pozornost pak samozřejmě věnuje kompetencím samotného rychtáře a rozboru unikátní instrukce pro jeho činnost z roku 1552, přičemž se jí rovněž podařilo osvětlit vznik specializovaného úřadu "rychtáře Jeho Hraběcí milosti", a to na rozdíl od stávající literatury už k roku 1626. Stranou rovněž neponechala ani "lukrativnost" úřadu městského rychtáře pro dobové adepty.
Druhá kapitola přináší minuciózní diplomatickou analýzu vnějších i vnitřních znaků zkoumaných pramenů, takže její součástí je i důkladný paleografícký rozbor zápisů rychtářských knih a rovněž i relevantních vevázaných písemností (zde šlo především o "ruce" vrchnostenských úředníků, ale i osob soukromých). Autorka na základě tohoto důkladného rozboru mohla nejen upravit některá tvrzení starší literatury o nástupu toho kterého radního písaře či vrchnostenského úředníka do úřadu, ale především přesvědčivě doložila, že na zápisech do náchodských rychtářských knih první poloviny 17. století se podíleli nejen přední radní písaři, ale řádově v třetině zápisů také sami rychtáři a i další lidé, jejichž jméno zůstává ve většině případů anonymní (dva z nich se ale diplomantce zřejmě podařilo ztotožnit s konkrétními osobami). Slovní vyhodnocení diplomatického rozboru zápisů (z něhož například vyplývá, že zápisy mohly být činěny i na základě konceptů) navíc autorka doprovází přehledným tabelárním vyhodnocením a ukázkami rozhodujících písařských rukou. Za velmi pozitivní je možné považovat i rozbor filigránů, dokládající odkud převážně město nakupovalo psací látku využitelnou v městské kanceláři.
Třetí kapitola práce je věnována důkladnému obsahovému rozboru tří výše uvedených rychtářských manuálů, který je rovněž pro přehlednost doplněn pracným tabelárním vyhodnocením. Co je podstatné (a odpovídá také postřehům z moravských královských i poddanských měst, totiž Brna, Ostravy a Prostějova, v nichž jsou zachovány prameny stejného typu), že M. Česáková svým komplexním rozborem předmětných pramenů z Náchoda dospěla k poznání, že tradovaná představa o nižších kompetencích rychtářského soudu dostává vážné trhliny. Stává se totiž zřejmým, že rychtářský soud měl ve více našich městech možnost řešit i závažné trestně právní případy, a to samozřejmě v soukromoprávním, tedy akuzačním procesu, na což už bylo ve stávající literatuře také poukázáno. Z autorčiny analýzy rovněž vyplývá, že i tyto kriminální delikty bylo možné řešit smírčím narovnáním, respektive že i závažné přečiny vůči vrchnosti mohly být za jistých podmínek omilostněny. Množství sporných kauz, včetně trestně právních, totiž v poddanském městě Náchodě připadalo rychtáři k řešení z nařízení vrchnosti, respektive jejích úředníků. A zde z hloubkového výzkumu rychtářských manuálů vyvstává zcela zjevně, že vrchnost nejen dávala pokyny k propuštění delikventů z městského vězení, ale že jí udělené milosti se vztahovaly i na takové, kteří se dopustili těžkého zločinu (usmrcení, vniknutí do domu, napadání úřední osoby, protivení se rozsudku, útěk z vězení a dalších). Vůle vrchnosti řešit konflikty smírně se projevovala i při recidivách delikventů, na druhé straně je ale třeba uvést, že byly alespoň udělovány podmíněné či náhradní tresty (nejčastěji vypovězení z města či panství či odejmutí vysvědčení zachovalosti). K velmi zajímavým zjištěním M. Cesákové patří také stanovení primárně výchovných trestů, které však nebyly využívány příliš často (nucené práce, zákaz přibližování se protivné straně anebo zákaz vzdalování se z vlastního příbytku).
Všechny zásadní poznatky vyplývající z diplomatického i obsahového rozboru zvolených pramenů pak M. Česáková výstižně sumarizuje (po diplomatické obsahové stránce) v hodnotící čtvrté kapitole, nazvané statistické zhodnocení (její součástí je navíc i zamyšlení nad původem osob předstupujících před náchodské rychtářské právo). Ze sumarizace je více než patrné, kjak závažným výsledkům v mnoha případech dospěla. K nejvíce podněcujícím pak, jak bylo naznačeno, patří postřehy o personálním složení a kompetencích náchodského rychtářského soudu raného novověku i v trestně právní agendě a na straně druhé o řešení množství sporných případů smírčím narovnáním (v tomto ohledu autorčiny závěry jen potvrzují postřehy jiných, dosud všem u nás nepříliš početných autorů, zabývajících se rozborem rychtářských knih a dobové kriminality v našich raně novověkých městech).

Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Ludmila Sulitková, CSc.