Kniha „Transformace kondicionality v Evropské unii“ analyzuje změny ve vynucování pravidel spojených se členstvím v Evropské unii, ke kterým došlo po rozšíření této organizace v letech 2004 a 2007 a během krize eurozóny v letech 2010–12. Po zmapování koncepčních i praktických nedodělků vstupní kondicionality Evropské unie během posledních rozšíření se publikace pokouší odpovědět na otázku, nakolik po rozšíření EU roli vstupní kondicionality nahradily standardní nástroje pro vymáhání unijních pravidel, jako je řízení před Soudním dvorem EU, a nakolik si rozšíření vynutilo vytvoření nových forem vnitřní unijní kondicionality. Souběžně s analýzou transformace kondicionality navázané na rozšíření EU se publikace zajímá o transformaci kondicionality spojené s vynucováním pravidel eurozóny, zejména v souvislosti s krizí jejího fungování v posledních letech.

1. Úvod: Scénáře transformace kondicionality Evropské unie

2. Vstupní kondicionalita Evropské unie

3. "Nekondicionalita": Dozorčí žaloba a vymáhání unijních pravidel před Soudním dvorem EU

4. Kondicionalita a eurozóna

5. Kondicionalita a schengenský systém

6. Demokratická a lidskoprávní kondicionalita v Evropské unii

7. Kondicionalita přechodných režimů a období pro nové členské státy

8. Překvapivá kondicionalita Kooperačního a verifikačního mechanismu pro Rumunsko a Bulharsko

9. Vystoupení a vyloučení z Evropské unie nebo eurozóny

10. Závěr: Budoucnost unijní kondicionality

Seznam zkratek

Bibliografie

Ivo Šlosarčík patří mezi naše největší odborníky na Evropskou unii a svým dílem Transformace kondicionality v Evropské unii potvrdil jak svou výbornou orientaci v tématu, tak především schopnost důležité a komplikované problémy evropského práva a evropské unijní politiky srozumitelně vykládat a osvětlovat. Jsem přesvědčen, že česká literatura o Evropské unii stále není tak bohatá, jak by měla být, a knih, jako je tato, je nám opravdu třeba.
Ivo Šlosarčík učinil jádrem svého pojednání o některých politických a právních procesech v EU pojem kondicionality, neboli podmíněnosti. Všímá si rozličných situací, kdy Evropská unie stanovuje členským či kandidátským zemím podmínky, jejichž plnění či neplnění má pak pro danou zemi důsledky. Tyto situace patří samozřejmě k politicky nej ožehavějším v životě organizace, jako je EU. Autor si vytyčil zajímavé kritérium, které mu umožňuje nás provést známými i méně známými politickými událostmi a procesy v EU a dát nám nahlédnout do praxe evropské politiky.
Po pojmovém úvodu (kap. 1) rozebírá vývoj podmínek pro vstup do EU a jejich neustálé zpřísňování (kap. 2). Zastavuje se např. u zpomalení procesu přibližování Slovenska k EU v souvislosti s kritikou politické praxe éry Vladimíra Mečiara nebo u tlaku Rakouska na odstavení jaderných elektráren v kandidátských zemích. Ukazuje, jak klíčovou roli při vstupu země do EU hrála politika - kamenem úrazu byly leckdy okolnosti jen volně související s pravomocemi EU, zatímco například nízká míra harmonizace práva s právem EU byla některým zemím tolerována.
Hlavní právní instrument vynucující plnění závazků plynoucích z evropského práva, tedy žaloba na porušení Smlouvy před Evropským soudním dvorem, je představena jako "nekondicionalita", tedy jako prvek nesporně právní, zatímco různé formy kondicionality mají spíš charakter politický (kap. 3). I toto pojednání je velmi účelné, neboť nabízí porovnání efektivity právních a politických postupů.
Jedním z nej zásadnějších problémů dnešní EU je krize eurozóny. V kap. 4 je podrobně líčen jak systém podmínek vstupu do eurozóny a dosavadní neúčinný systém vynucování rozpočtové disciplíny vůči členským státům eurozóny, tak nepřehledný systém paktů a mechanismů, jimiž EU a eurozóna reagují na aktuální krizi. EU se nám tváří v tvář této krizi proměňuje před očima a srozumitelné představení těchto změn je dalším přínosem Slosarčíkovy knihy.
Zvláštní kapitolou je Schengen (kap. 5). Nové členské státy si zpravidla musí počkat na plné zapojení do schengenského systému "Evropy bez hranic" (např. ČR až do prosince 2007). Zajímavě kniha ukazuje, jak některé staré členské státy blokují plné zapojení Bulharska a Rumunska do Schengenu nikoli z důvodu neplnění technických podmínek, nýbrž s poukazem na obecnější nedostatky těchto zemí v oblasti fungování justice či státní správy. Rozebrány jsou i jiné politicky ožehavé kauzy, jako německé kontroly u hranic s ČR, dánské celní hraniční kontroly či spory o africké přistěhovalce do Itálie.
V kap. 6 je rozebrána složitá problematika vynucování demokratických a lidskoprávních standardů. Na jedné straně čl. 7 SEU obsahuje vskutku pádný (a tudíž jen těžko použitelný) nástroj pozastavení některých práv, plynoucích z členství státu v EU. Na druhé straně se nesouhlas s politikou některého státu projevuje různě - diplomatickým tlakem (Rakousko v roce 2000), skrze politický "naming and shaming" (strana SMER v roce 2006) nebo dokonce žalobami k Evropskému soudnímu dvoru i tam, kde vazba na evropské právo je poměrně sporná (Maďarsko v roce 2012).
Stále většímu tlaku jsou vystavovány přistupující státy. Už na státy přistoupivší v roce 2004 se uplatnilo sedmileté přechodné období, omezující volný pohyb pracovníků. Složitý systém přechodných období (kap. 7) skýtá řadu příležitostí k politickému tlaku, v případě Bulharska a Rumunska byla přechodná období navíc doplněna o kontrolu plnění závazků i ex post Evropskou komisí formou tzv. Kooperačního a verifikačního mechanismu (kap. 8). Kritické závěry Evropské komise pak byly použity jako argument pro odložení plného zapojení Bulharska a Rumunska do schengenského systému.
V předposlední kapitole se autor krátce zabývá spíše teoretickou možností vystupování či vylučování států z EU či eurozóny (kap. 9). Závěr (kap. 10) je pak kritickým zamyšlením nad těmito politickými nástroji tlaku na jednotlivé státy a upozornění na jejich deficity z hlediska práva: " S vágním a mnohdy kazuistickým právním rámcem kondicionality souvisí i nekoherence její aplikace. Zda a jak bude mechanismus kondicionality aktivován, záleželo dosud spíše na politickém kontextu situace, než na neutrálních unijních pravidlech. Ačkoliv je možné argumentovat, že "na míru šitá" kondicionalita bude účinnější k dosažení svých cílů, odlišnost v zacházení s jednotlivými předluženými státy eurozóny nebo formát unijních aktivit vůči členským státům zavádějící kontroverzní ústavní reformy ohrožují předvídatelnost unijní kondicionality a vedou k oslabení chápání Evropské unie coby entity vyznačující se respektem k zásadám právního státu a rovnosti svých členů. " Zároveň ale celá kniha plasticky ukazuje, jaké politické zájmy jsou za jednotlivými nástroji, o nichž pojednává, takže vybízí i k zamyšlení, kde jsou v mezinárodních vztazích hranice mezi právem a politikou.
Text knihy je čtivý, určitou komplikací pro hladké čtení je snad jen sám termín "kondicionalita", který se poněkud nešťastně vyskytuje jak ve významu podmíněnosti, tak ve významu podmínky či podmínek; srov. např. "...stanovení okamžiku, kdy musí kandidátské státy unijní kondicionalitu (či její jednotlivé složky) splnit...". Rozhodně by bylo vhodné v druhém z uvedených významů nahradit slovo "kondicionalita" slovem "podmínka" či "kritérium". Dále doporučuji provést důkladnou korekturu, zejména druhá polovina práce obsahuje značné množství typografických chyb.
Knihu rozhodně doporučuji k publikaci. Je velmi zajímavým pohledem na politiku EU (protože různé druhy kondicionality, byť zakotvené v právu EU, mají při svém posuzování unijními orgány či ostatními členskými státy mnohem více politický než právní charakter), jakož i na mezinárodní politiku obecně (právě tyto institucionalizované prostředky nátlaku skrze mezinárodní organizaci totiž podstatně modifikují klasické pojetí mezinárodních vztahů, založené na vzájemném nevměšování se suverénních států).

Z recenzního posudku: JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D.

---

Rukopis monografie tématicky pokrývá jedno z nejaktuálnějších témat souvisejících s procesem evropské integrace a probíhající krizí eurozóny. Problematika kondicionality byla významně diskutována v minulosti především v souvislosti s rozšiřováním EU a v případě ČR především v souvislosti s pleněním tzv. Kodaňských kritérií a vyjednáváním přechodných výjimek z plnění Aquis. Autor předložené rukopisu se ve své publikační činnosti dlouhodobě zabývá problematikou procesu evropské integrace a patří mezi nej významnější experty v této oblasti v celém středoevropském prostoru. Jeho předchozí publikační činnost dává záruku kvalitního a inovativního zpracování poměrně složitého tématu kterým problematika kondicionality je. Autor tak ve svém rukopisu nejen pokrývá jedno z mála prozkoumaných oblastí souvisejících s procesem evropské integrace ale reaguje i na vysoce aktuální diskuse souvisejícími se snahami o řešení problémů eurozóny.
Předložený rukopis je rozdělen do 10 kapitol, včetně úvodu a závěru. Dále je opatřen přílohami a seznamem literatury. Rozsah uvedené literatury využitý pro zpracování je dostatečný. Autor cituje v textu většinu relevantních zdrojů zahraničních i domácích autorů publikujících na téma kondicionality a s ní související problematiky v minulosti. Celkový rozsah předkládaného rukopisu je 140 stran A4.
Autor postupuje logicky od vysvětlení základních pojmů a cílů monografie v úvodu knihy až po naznačení možného budoucího vývoje v závěru rukopisu. Za velmi pozitivní lze označit samotnou strukturu jednotlivých kapitol. Autor vždy jasně naznačí čtenáři co je cílem kapitoly a na jejím konci poskytne shrnutí základních poznatků.
Autor v jednotlivých kapitolách pokrývá široké spektrum oblastí souvisejících s problematikou kondicionality související s přijímáním nových členských zemí, přes vývoj kondicionality související s budováním a fungováním schengenského systému. S ohledem na současnou situaci pozitivně hodnotím odvahu autora věnovat se aktuálnímu problému krize eurozóny nejen z pohledu dosavadního vývoje krize měnové unie ale také z pohledu možného vystoupení členské země (zemí) z EU nebo měnové unie resp. možnostem jejího (jejich) vyloučení. Předložený rukopis jako celek je nadstandardním příspěvkem do diskuse o řešení krize eurozóny ale také možného vývoje unijní kondicionality v budoucnosti.

Z recenzního posudku: doc. Ing. Lubor Lacina, Ph.D.