Obrací pozornost k agrárním jevům, které se podílely na formování tradiční lidové kultury mnoha zemí a potažmo spoluvytvářely identitu evropského kontinentu. Zejména ve střední Evropě na Balkánském poloostrově měly rolnické a pastýřské tradice dlouhodobě stabilní pozice i společensky normotvorný charakter a teprve s nástupem industriální civilizace došlo k rozrušování jejich systémů a k modernizaci života provázené zánikem tradičních forem.