Kniha se zaměřuje na vzájemný vztah jednoho z nejpozoruhodnějších světových skladatelů 20. století Leoše Janáčka a Národního divadla v Brně, nejvýznamnější divadelní instituce na Moravě.

Vztah to byl letitý, vrstevnatý a komplikovaný. Janáček jako člen Družstva českého Národního divadla v Brně stanul od počátků v jeho organizační struktuře, a jak je zřejmé z citace v názvu publikace, pokoušel se zde uplatňovat svou představu o fungování kulturní instituce.

Kniha dále podrobně zpracovává problematiku uvádění Janáčkova díla na brněnském jevišti za umělcova života, popisuje Janáčka jako návštěvníka divadelních produkcí a dotkne se i posledního rozloučení se skladatelem ve foyeru Městského divadla 15. srpna 1928. Mimo jiné jsou zde připomenuty také dávno zapomenuté kauzy spojené s výstavbou nového českého divadla, ustanovení nového divadelního ansámblu a předání německého Městského divadla českému souboru po převratu v roce 1918.

Publikace vychází v česko-anglické verzi.