V práci Evy Kalivodové se prolíná několik jejích dlouhodobých zájmů, a to o oblast české a anglické literatury 19. století s některými přesahy do století dvacátého, o problematiku překladu a o rodová čili genderová studia. Právě hra mnohostranných vzájemných působení, mezi kterými autorka nachází neočekávaná spojení, a dokáže tak nabídnout nové vnímání koncepcí, pojmů a tvrzení, tradičně ukotvených v diskurzu (zdánlivě) oddělených disciplín, činí z daného textu téměř dobrodružství.
Svůj koncept „rodu v životě literatury“ odvíjí Eva Kalivodová od takového chápání kategorie rodu, jehož obsah se ustaluje či „děje“ v době každé jedné situace a ve vzájemném napětí rodů obou. Dodejme, že svým textem tuto cestu podnětně otevírá, přičemž do sítě dynamiky rodových vztahů zapojuje také dynamiku domácího a cizího, sledovanou na materiále překladů. Právě setkání s „cizím“ a proces jeho přenesení do domácího kontextu může efektivně odhalit limity a povahu našeho vlastního sebe-pochopení, a tedy i sebe-pochopení rodového.
Předložená práce Evy Kalivodové je výsledkem prolnutí několika dlouhodobých profesionálních zájmů autorky, a to o oblast české a anglické literatury 19. století, o problematiku překladu, a o rodová studia (Gender Studies). Toto prolnutí se v předložené publikaci děje pod zorným úhlem rodového pohledu, a jeho výsledkem je text, který nabízí nové čtení či odhaluje nové aspekty ve všech oblastech, které jsou "ve hře". Právě hra mnohostranných vzájemných působení, mezi kterými autorka nachází neočekávaná spojení a dokáže tak nabídnout nové vnímání koncepcí, pojmů a tvrzení, tradičně ukotvených v diskurzu (zdánlivě) oddělených disciplín, činí z daného textu téměř dobrodružství. Výsledkem je obohacení a prohloubení tak poznání literatury psané českými ženami v 19. století, jak problematiky překladu, a v neposlední řadě také konceptu rodu v literatuře a metodologie a strategie literární interpretace.
Autorka svůj koncept "rodu v životě literatury" v zásadě odvíjí od takového chápání kategorie rodu, ustalování jehož obsahu se "děje" v dobově kontextuální situaci, a ve vzájemném napětí rodů obou. Navíc, uvedení Jinakosti" do zkoumaného kontextu české rodové dynamiky kulturních a literárních situací 19. století, a to kontextu anglického, zkoumaného v práci na materiále překladů (ženské "cizí" autorky mužem: E. Browningová a Klášterský, a naopak, mužského "cizího" autora ženou: Byron a E.Krásnohorská) nabízí podle autorky dosud nevyužité cesty k uvažování o literatuře. A dodejme, že svým textem tuto cestu podnětně otevírá a zapojuje tak do sítě dynamiky rodových vztahů také dynamiku domácího a cizího. Právě setkání s "cizím" a proces jeho přenesení do domácího kontextu může efektivně odhalit limity a povahu našeho vlastního sebe-pochopení, a tedy i sebe-pochopení rodového.
Práce se zapojuje nejen do mezinárodního genderového diskurzu, neboť autorka prokazuje velmi dobrou znalost existující západní literatury, ale svými sofistikovanými konkrétními výsledky, získanými na základě použití svého konceptu rodové analýzy, se produktivně zapojuje do diskuse o významu kategorie rodu jako analytického nástroje hlavně v našem intelektuálním kontextu. Její publikace nepochybně přispěje k pochopení a akceptaci oprávněnosti a nosnosti tohoto přístupu v české kulturní, uměnovědné a literární komunitě.
Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Zdeňka Kanická, CSc.
Ve své knižní prvotině je Eva Kalivodová nejobjevnější a nejpřesvědčivější ve studiích translatologických a v polohách komparatistických. Zvláště perspektivní, po rozvinutí volající se zdají být její zmínky o typologických souvztažnostech mezi literaturou českou a severoamerickou z časů, kdy se konstituovaly jako literatury národní. O důvod víc, proč se těšit na další autorčinu knihu, a vůbec na její intenzivnější účast v literárněhistorickém bádání.
Jaroslava Janáčková (časopis Česká literatura, 1/2012, str. 107–111)
Práce Evy Kalivodové se zaměřuje rovnomocně na fenomény a otázky překladu a rodu, na jejich proměňující se situovanost, na jejich souvislosti s dobovými literárními, kulturními a společenskými skutečnostmi a předpoklady. V rozlehlém prostoru od poloviny devatenáctého století do první poloviny dvacátého století (s dalšími přesahy) nachází možnosti i překážky porozumění literárním textům, usiluje o znovunalézání jejich zprostředkujících funkcí, vzájemných vztahů a možností jejich recepce, interpretace a tvorby. Vyznačuje se plodným propojením přístupu komparatistického (s důrazem především na recepci a překlad) a hlediska genderového (sledujícího proměny možností rodu jako tématu a jako autorského principu a jeho sebeuvědomění).
Autorka přitom nahlíží překlad a překladovost širším i hlubším způsobem, tj. nejen jako převod, ale jako recepci zvýrazňující mnohost a vztahovost interpretací. Ukazuje místo překladu jak v literárněhistorických obrazech, tak v pozoruhodných návratech do dobových vztahů literatury, kultury a života.
Kniha Evy Kalivodové přináší cenné podněty vycházející z kritické reflexe dosavadních různorodých - domácích a zahraničních - metodologických postupů a výsledků literárněhistorických zkoumání. Svým důrazem na promýšlení vztahů a souvislostí mezi literárními, kulturními a společenskými jevy, na jejich bohatství a dynamičnost, jejíž zachycení je jedním z významných rysů výkladu, otevírá nové pohledy a významy, zvrstvující mezikulturní přesahy.
Z recenzního posudku: PaedDr. Luboš Merhaut, CSc.
