Kniha předního českého právního historika Jana Kuklíka pojednává o československo-britských majetkových a finančních jednáních od Mnichova až do 80. let. Všímá si zejména, jak byly politické vztahy mezi oběma státy ovlivňovány nevyřešenými problémy způsobenými pomnichovskou půjčkou, válečným úvěrem poskytnutým na činnost prozatímního státního zřízení a zejména československým znárodněním a dalšími majetkoprávními zásahy v letech 1945–1948. V závěrečné části kniha analyzuje souvislosti mezi uzavřením československo-britské náhradové dohody z roku 1982 a navrácením československého měnového zlata zadržovaného několik desetiletí Tripartitní komisí. Celá práce je založena na studiu původních pramenů v českých a britských archivech a řada skutečností je u nás publikována vůbec poprvé.

Úvod

Kapitola I.
Mnichovská prehistorie poválečných československo-britských majetkoprávních jednání – Pomnichovská půjčka

Kapitola II.
Problematika tzv. válečného dluhu prozatímního státního zřízení ČSR v emigraci

Kapitola III.
Od konce druhé světové války do Února 1948

Kapitola IV.
Od komunistického puče k sjednání náhradových a finančních dohod v září 1949

Kapitola V.
Od poloviny 50. let do uzavření dohody z listopadu 1964

Kapitola VI.
Velké finále 80. let

Závěrem
Abstract
Seznam archivních fondů
Tiskem vydané prameny
Seznam použité literatury

Předložená rozsáhlá monografie představuje první komplexní zpracování důležité kapitoly moderních československých dějin, které dosud v odborné literatuře chybělo. V dřívějších studiích či memoárech se většinou hlavní pozornost soustředila na otázku navrácení čs. měnového zlata. Tato otázka, jakkoliv velmi důležitá a emocionálně či politicky "atraktivní", však tvoří jen jednu část složitých česko-britských majetkoprávních vztahů a jednání, která popisuje Kuklíkova práce. Je založena na důkladném výzkumu primárních dokumentů obsažených v českých, ale zejména též britských archívech, které byly dosud zpřístupněny pro badatele. Prof. Kuklík zde také využil svých zkušeností a poznatků z dřívějších výzkumů a grantových projektů, věnovaným závažným otázkám našich moderních právních dějin, jako je prozatímní státní zřízení ČSR v emigraci, tzv. Benešovy dekrety nebo nejnověji náhradová jednání a dohody mezi Československem a vybranými západními státy.
Monografická studie prof. Kuklíka je významným příspěvkem právně historické povahy. Jak však autor v úvodu i na konci knihy správně zdůrazňuje, jde o poměrně nedávnou minulost s některými živými souvislostmi, které jdou někdy až do současnosti (zejm. naznačený, ale dosud bohužel v odborné literatuře ani soudní praxi dostatečně nezohledněný vztah mezi náhradovými dohodami, restitučními zákony přijatými po roce 1989 a individuálními nároky uplatňovanými v rámci i mimo rámec těchto speciálních předpisů, a to leckdy i osobami, jejichž nároky byly pokryty úplným a konečným vypořádáním a vyrovnáním vzájemných nároků dosaženým v mezistátních náhradových dohodách). To jen podtrhuje stále aktuální aspekty studií moderních právních dějin.
Jelikož nejsem historik, považuji za vhodné se v posudku zaměřit spíše na právní, a to zejména mezinárodněprávní aspekty studie. Jde totiž o mimořádně důkladné a zajímavé zpracování jednak důvodů a okolností vzniku určitých majetkových nároků jedné i druhé strany, tak konkrétní negociační historie. Každý, kdo měl někdy určité zkušenosti z praktické tvorby a aplikace mezinárodních dohod, popř. jiných mezinárodních jednání, ocení důkladné a poctivé vylíčení průběhu tvrdého vyjednávaní, formulace pozic i hledání přijatelných kompromisů. Pro ostatní čtenáře to pak může být velmi atraktivní nahlédnutí do tajemství negociační diplomacie. Studie totiž mimo jiné zdařile ukazuje, jak se na průběhu výsledcích negociace podílí nejen obecné mezinárodní i vnitřní politické poměry, ale i osobní kvality a zkušenost konkrétních vyjednavačů. Proto lze knížku vřele doporučit také studentům či adeptům mezinárodních vztahů a diplomacie.
Z pohledu mezinárodního práva jsou dohody o globálním majetkovém vypořádání (lump sum agreements) důležitým instrumentem k řešení zejm. náhrad za znárodněný či vyvlastněný majetek cizích státních příslušníků, který se uplatnil v období po II. světové válce. V tomto období bylo uzavřeno 168 takových dvoustranných dohod. Ani ve smluvní praxi ČSSR nepředstavuje náhradová dohoda s Velkou Británií jediný případ, podobné dohody byly uzavřeny s Kanadou (1973), USA (1982) a Rakouskem (1974). U některých dohod je ovšem třeba upozornit na jisté zvláštnosti. Jednání s V. Británií (podobně jako s USA) patřila k těm vůbec nejdelším a nejsložitějším. Práce se správně na některých místech zabývá i dohodou s USA, protože úspěšné dokončení náhradových jednání s oběma velmocemi bylo do jisté míry vzájemně podmíněné.
V případě dohody s V. Británií (1982) šlo také o vyřešení otázky zadržovaného čs. měnového zlata, ale jinak se v podstatných aspektech liší od dohody s USA To proto, že tato náhradová dohoda se netýkala výlučně, ba ani v převážné míře soukromoprávních pohledávek (tj. nároků britských státních příslušníků dotčených znárodněním, vyvlastňovacími nebo jinými opatřeními v Československu). Větší část těchto nároků vzniklých v důsledku poválečných čs. opatření byla totiž vypořádána již náhradovou dohodou mezi vládou ČSR a vládou V. Británie z 28.9.1949. Naproti tomu k vyřešení zůstala - vedle malé části soukromoprávních pohledávek - především otázka mezivládních dluhů, které vznikly v souvislosti s válkou. Tato druhá otázka byla původně upravena Dohodou o mezivládních dluzích (z 28.9.1949), ve které se čs. vláda zavázala splatit vládní úvěry poskytnuté britskou vládou v letech 1939-1945 ve výši 19,7 mil. liber. V r. 1956 však bylo dohodnuto pozastavit dočasně provádění této dohody a následná jednání vedla k uzavření dohody v zjednodušené formě (tzv. Agreed minute) z 12.11.1964, v níž se britská vláda zavázala dát svůj souhlas v Tripartitní komisi k uvolnění čs. měnového zlata uloupeného nacisty a čs. vláda se zavázala poté převést částku 1 mil. liber na společný účet a zahájit jednání o vypořádání otevřených finančních otázek. V r. 1980 však britská vláda navrhla přezkoumání dohody s cílem dosáhnout výhodnější podmínky zaplacení britských finančních nároků, přičemž místo zkoumání jednotlivých pohledávek jednoznačně preferovala dohodu o globálním odškodnění. Složité jednání nakonec vedlo k dosažení takovéto dohody, parafované 16.12.1981, která vstoupila v platnost na základě výměny nót z 2.2.1982.
V neposlední řadě patří k přednostem práce, že přes udržení odborné úrovně je napsána čtivým jazykem, a proto si může najít širší okruh čtenářů, než jenom historiky a úzký okruh právních a finančních specialistů.
Z recenzního posudku: Prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc.

---

Jan Kuklík se ve své práci rozhodl zpracovat téma, jemuž čeští historikové dosud nevěnovali takto soustředěnou pozornost, třebaže patří k důležitým nejen z hlediska vztahů mezi ostrovním státem a Československem, ale i pro studium a pochopení mnoha nuancí vývoje našich národních dějin.
Kuklíkova rozsáhlá práce je rozdělena do šesti chronologicky řazených kapitol, které jí dávají ucelený a přehledný ráz. Za velmi důležitou pokládám hned první kapitolu, věnovanou "mnichovské prehistorii poválečných československo-britských majetkových jednání, tzv, pomnichovské půjčce", v níž autor jednak vysvětluje návaznost čs.-britských poválečných majetkoprávních, zejména tzv. náhradových jednání na nevyřešené majetkoprávní a finanční otázky mezi oběma zeměmi, které vznikly v době po přijetí Mnichovské dohody v září 1938 a během druhé světové války, jednak složitou problematiku zařazuje do širšího kontextu, tj. do souvislostí nejen s britskou, ale i s francouzskou diplomacií na konci 30. let (autor správně upozorňuje na to, že se jednání o půjčce snažila urychlit především britská strana; dále připomíná například protižidovská opatření, jež hodlala zavádět nová politická garnitura tzv. Druhé republiky etc.) Pokud jde o první kapitolu, oceňuji též analýzu velmi složitého projednání podmínek poskytnutí půjčky na počátku roku 1939 (včetně jednání v britském parlamentu do března 1939) a peripetií, k nimž došlo po vypuknutí druhé světové války.
Druhá kapitola práce, nazvaná Problematika tzv. válečného dluhu prozatímního státního zřízení ČSR v emigraci, pojednává především o sjednání československo-britské smlouvy o civilním a vojenském úvěru (a jejích dodatků), která měla být britskými orgány poskytnuta prozatímnímu státnímu zřízení ČSR v emigraci po jeho uznání londýnskou vládou v létě roku 1940. Jan Kuklík pečlivě analyzoval složitá jednání, jež začal E. Beneš při rozhovorech s britskými politiky v červnu 1940, přičemž správně konstatoval, že smluvní zajištění britského úvěru pro československé prozatímní státní řízení v emigraci bylo pro toto zcela zásadní, stejně jako postup odpovědných britských orgánů a institucí.
Třetí a čtvrtá kapitola, věnované období od konce druhé světové války do února 1948 respektive od komunistického puče k sjednání náhradových a finančních dohod v září 1949, tvoří jádro Kuklíkovy práce. Autor připomíná a vysvětluje, jakým způsobem československo-britské vztahy ovlivnily politické, sociální a hospodářské poměry v poválečném ČSR, zejména podíl KSČ na moci a uplatňování jejího programu zásadních poválečných změn, stejně jako dohoda "struktury, organizace a osobního složení vlády Národní fronty Čechů a Slováků". Za nesmírně důležité pokládám, že Kuklík, stejně jako v případě předchozích kapitol, zasadil problematiku československo-britských jednání o finančních a majetkoprávních otázkách do širšího kontextu. Analýza konkrétních jednání je prakticky vyčerpávající, jednotlivé dílčí otázky (například vztah Velké Británie ke národnění klíčových odvětví československého průmyslu, dolů, bank, soukromých pojišťoven a důležitá otázka náhrad za znárodněný britský majetek, okolnosti vytvoření zvláštního meziministerského výboru v čele s A, Augenthalerem etc.) jsou probrány s maximální pečlivostí a korektností; totéž platí o analýze pokusů některých britských firem pokračovat v jednání přímo s československými orgány i o dalších britských aktivitách.
Čtvrtá a pátá kapitola, časově vymezené od poloviny 50. let do uzavření dohody v listopadu 1964 a tzv, "velké finále 80, let" Kuklíkovu práci logicky završují. Jako jednu z hlavních komplikací v československo-britských jednáních (nejen o majetkoprávních a finančních otázkách) autor správně uvádí obtíže komunistického ČSR se splácením v roce 1949 dohodnutých splátek mezivládních dluhů, zejména vzhledem k ekonomickým obtížím nezvládnuté první pětiletky a chronickému nedostatku liber. Dále autor analyzuje zpochybnění způsobu splácení i rozsah některých československých závazků vyplývajících z dohody o mezivládních dluzích z roku 1949, zvláště ve vztahu k pomnichovské půjčce a válečnému úvěru, následující komplikace (počínaje rokem 1955-56), první kompromisy atd. Pokud jde o již zmíněné "velké finále 80. let", za důležité pokládám především Kuklíkovo konstatování, že již "ve druhé polovině 70. let se československo-britské majetkoprávní a finanční nevyřešené otázky dostaly do pozice úplné závislosti výsledcích čs.-amerických jednání" (o blokovaném čs. měnovém zlatě, prodeji a nákupu cenných papírů, z jejichž výtěžku měly být postupně uspokojovány nároky amerických žadatelů), stejně jako analýzu jednání Britů, kteří se logicky rozhodli využít probíhajících jednání mezi ČSSR a USA o vydání měnového zlata a vyplacení náhrady za znárodněný majetek i k vyřešení svých nároků vůči Československu (zvláště po nástupu "železné lady" Margaret Thatcherové do Downing Street č. 10). Velmi cenná je rovněž závěrečná analýza textu československo-britské dohody a problémů kolem ratifikace tohoto dokumentu.
Na závěr je třeba ocenit mimořádný rozsah zejména nevydaných pramenů, které Jan Kuklík ve své práci prostudoval a analyzoval, a to jak v České republice, tak v archivech ve Spojených státech amerických a ve Velké Británii, nemluvě o vydaných pramemech a odborné literatuře. Zvláštní zmínku si zaslouží rovněž výtečná stylistická úroveň Kuklíkovy práce.
Z recenzního posudku: Doc. PhDr. Martin Kovář, Ph.D.