Kniha se zabývá návrhem na vydání národnostního statutu v Československu v roce 1938, který byl pokusem řešit složitou situaci, do které se československý stát koncem třicátých let dostal. Národnostní statut měl být významnou reformou menšinové politiky a měl se týkat nejen německé menšiny, ale i všech ostatních menšin a jejich právního postavení. Dotýkal se nejen jazykového práva, ale i otázek školství, státní správy, sociálního zabezpečení či trestní ochrany menšin. Hlavním účelem připravovaného právního předpisu mělo být uvolnění mezinárodního tlaku na Československo v souvislosti s Hitlerovou politikou po anšlusu Rakouska, která otevřeně využívala požadavky sudetských Němců jako součást snah k prosazení územních a politických požadavků, vedoucích až k Mnichovu a poté i k druhé světové válce. Kniha analyzuje jak přípravu statutu, vnitropolitická jednání a jednání s SdP, tak zejména mezinárodněpolitickou rovinu, která předurčila neúspěch tohoto ambiciózního návrhu na řešení menšinových otázek. Součástí knihy je i edice textu národnostního statutu, který je tak poprvé v ucelené podobě k dispozici zájemcům o moderní československé dějiny.
Je to vlastně smutná historie. Jejím testem Je totiž zbytečné úsilí, ojedinělá dílo, která bylo od počátku odsouzeno k nezdaru, a to dokonce cynicky, v podvodných a klamných postojích. Takový byl totiž příběh a osud československého národnostního statutu v roce 1938. Snad i proto zůstával - až na nečetné výjimky - stranou pozornosti v historické literatuře, ani podrobné práce o Mnichovu si ho detailněji nevšímaly. Jeho studium a analýza nejsou navíc pramenně snadná. Přitom zvláště v historizující publicistice se objevil a trvá zájem o národnostní poměry prvního československého státu, nezřídka s apriorním zvěrem ukázat defekty státní /vládní/ politiky v teto citlivé - a složité tématice. Není většinou podložen znalostně, stačí mu obecnější teze a soudy.
Tato publicistika bude nyní v těžěí situaci protože vznikla důkladná, detailní práce o československém národnostním statutu, o Jeho projektech, koncepčním vývoji, projednávaní, ohlasu a osudu. Jan Kuklík a Jan Němeček ji vystavěli na rozsáhlém pramenném základu. Dokumentaci bylo třeba shledávat z různých archivů a fondů, nestačily Jen fondy úřední a institucionální, důležité materiály se našly i ve sbírkách pozůstalostních /např. I. Dérera/. Objevně se autoři věnovali mezinárodněpolitickým Jednáním doprovázejícím práci na statutu, především postojům britské politiky a diplomacie. V nich se utvářela jedna z osobitých stránek appeasementu, která nedávala,
Československu naději národnostní statut prosadit a začít realizovat.
Tuto naději škrtala samozřejmě především Sudetoněmecká strana zavázaná Hitlerovi, že se vyhne jakékoliv dohodě s československou vládou a jednoznačně, s nezaváhájící důkladností tuto směrnici plnící. Za přípravy německého vyřízení Československa a v podmínkách appeasementu západních velmocí byl národnostní statut "mrtev" dříve, než se začal črtat - přesto stojí za to vědět, jak se tvořil, jak vypadal, čím by měnil československá stát. Zásluhou kuklíkovy a Němečkovy monografie to budeme znát velmi kvalifikovaně.
Výklad je náročný, protože faktograficky neobyčejně nasycený, žádá soustavné čtenářské soustředění. Pronikání do problematiky není snadné, je nutné porozumět terminologii a vůbec obsahu, zapotřebí je srovnávání v posunech námětů, a návrhů.e Autoři nám to většinou usnadňují, přesto by stálo zs to, kdyby v britských stanoviscích více upozorňovali na podstatné. Bylo by to vhodné i z toho důvodu, že ve Foreign Office se zřejmě československé návrhy nijak pozorně nečetly - ostatně jim tu ani nemuseli do jemností rozumět. Britská stanoviska se obecně řídila reagencí Sudetoněmecké strany - která byla ovšem zároveň kamulfláží. Prostě-tristní historie.
Pochopitelné chápání česko-německých vztahů v českých zemích a v Československu jako Problematiky především národnostní poněkud zamlžuje hlavní určující podstatu. Souvisely s "geopolitickým" problémem podoby sjednocovaného "velkého" Německa, jak se otevíral už v roce 1848 a etapově pokračoval od 70.-80.let 19. století, za první světové války a znovu koncem 30. let a pak za druhé světové války. Snad by se na to mohlo v předmluvě upozornit, jednání o národnostním statutu je ostatně důkazem, že sudetonemecké reprezentaci šlo o mocenské "pangermánské" "řešení" národnostní situace.
Monografický výklad doprovází vhodná dokumentární příloha užitečná nejen v tomto titulu, ale i pro orientaci a další studium.
Tématem i mimořádnou úrovní jeho zpracování vzbudí monografie Jana Kuklíka a Jana Němečka Od národního státu, ke státu národností? oprávněný zájem odborné veřejnosti v Česku i v zahraničí a také dalších zájemců. Plně ji doporučuji zveřejnit.
Z recenzního posudku: Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc.
Národnostní problematika v Československu je jednou z ústředních skutečností, které ovlivnily existenci prvorepublikového československého státu. Vyostření národnostní situace v důsledku politických změn, v nichž se propojily projevy krize demokracie 30. let se sociálními důsledky ekonomické krize, pak vedlo ve svém důsledku i ke konci prvorepublikové demokracie. Tématu bylo jen v polistopadovém období věnováno velké množství historiografické produkce. Vzhledem k důležitosti tématu je však každá práce, zaměřená zvláště na podrobnější zmapování dílčích částí problematiky potřebným doplněním našich poznatků. K takovému typu prací se nepochybně řadí i předložený text od renomovaných autorů Jana Kuklíka a Jana Němečka, věnovaný syntetickému rozpracování problematiky národnostního statutu, připravovaného československými vládními místy od jara 1938.
V úvodních pasážích se věnují stručnému popisu situace na poli česko-německých vztahů ve druhé polovině 30. let. Tehdy se, jak Kuklík s Němečkem připomínají, pokoušela vláda hledat intenzivněji koncepty na řešení komplikující se národnostní situaci, což bylo dáno zejména rostoucími tenzemi ve sféře česko-německých sféře. Jedním z katalyzátorů rostoucích problémů byly i výsledky parlamentních voleb v roce 1935, z nichž vzešla vítězně Sudetoněmecká strana. Vláda se na situaci snažila reagovat přijetím nejrůznějších opatření, které sumarizovala především tzv. únorová dohoda z roku 1937, do jejíž přípravy a realizace se zapojili také představitelé marginalizovaných demokraticky orientovaných politických proudů německé minority. Jak však oba autoři připomínají, na konstruktivní východisko z politické krize bylo již pozdě. Přípravy materiálu se odehrávaly v atmosféře velké nejistoty, jak na poli vnitřní, tak i zahraniční politiky. Jak vyplývá z Kuklíkových a Němečkových rozborů, realizace myšlenek národnostního statutu po jeho přijetí Národním shromážděním však mohla znamenat vznik jedné z nejliberálnějších kodifikací národnostních práv v meziválečné Evropě. Podle autorů jsou také neprávem přehlíženy i související návrhy na změny jazykového zákona a také zákona o Ústavním soudu (tyto části považuji za mimořádně důležitou část celé knihy, protože jsou v takové míře pojednány poprvé). Poukazují zde na problémy, které kladly do cesty přijetí statutu politické kroky ze strany SdP, která již byla plně ve vlivu nacistické politiky z Berlína (jak například uvádějí v rámci III. kapitoly knihy, oficiálně byla myšlenka národnostního statutu prezentována 28. března 1938, tedy v ten samý den, kdy proběhla jednání mezi předsedou SdP Henleinem a říšským kancléřem Hitlerem). Autoři zde obsáhlým způsobem přibližují peripetie vyjednávání s představiteli národnostních menšin a všímají si přitom i vlastní geneze ideje na řešení národnostní situace v zemi, související mimo jiné s nabídkami Milana Hodži na řešení "slovenského problému". Důležitou rovinu práce tvoří také detailní rozbor britské reakce na národnostní statut i reflexe mise Lorda Runcimanna na základě u nás zatím málo známých materiálů z britských archivů. Tento pohled také významně obohacuje naše stávající znalosti o událostech roku 1938.
Ve vyvážené symbióze se v textu monografie prostupuje pohled politických, diplomatických i právních dějin. Možná by však stálo do budoucna za uvážení, zda do této optiky nezačlenit také sociální hledisko, protože také otázky sociální struktury se odrážely do vytváření národnostní politiky, navíc i v interakci s náladami obyvatelstva. Z metodického hlediska bych se proto klonil k ještě větší strukturovanosti práce. Je však nutné významně vyzdvihnout velkou heuristickou práci, která je v práci jasně patrná (chtěl bych ocenit, že vedle domácích archivů byly autory využity rovněž prameny britské a německé provenience). Bohatá produkce obou autorů současně prokazuje soustavný badatelský zájem o problematiku národnostních vztahů v meziválečném Československu, diplomatických vztahů a politického a sociálního vývoje v období druhé světové války i v poválečných procesech (v roce 2011 se mimo jiné podíleli na obsáhlé monografii k vývoji jednání kolem Mnichovské dohody a její pozdější recepci v diplomatických vztazích). Konečný výsledek jejich současné práce představuje ucelený přehled problematiky, týkající se vypracovávání národnostního statutu, který přispívá zásadně k poznání tohoto segmentu vývoje česko-německých vztahů v jejich kritickém momentu a předehře k jejich tragickému rozuzlení v osudovém roce 1938.
Z recenzního posudku: Doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.
